Přejít k hlavnímu obsahu
Miluju proces, když vzniká něco nového. Je to droga, říká Radim Genčev | Foto: Martin Babic
Miluju proces, když vzniká něco nového. Je to droga, říká Radim Genčev | Foto: Martin Babic
Jan Podzimek - St, 11.08.2021 - 08:00

Hovory po zkoušce #26: Radim Genčev

Jako aktivní hudebník jsem vždycky rád koukal ostatním pod pokličku. Toužil jsem se zeptat známých a zajímavých muzikantů na spoustu věcí spojených s hudbou. Jak k muzice přistupují, jak to mají se cvičením, trémou, motivací nebo inspirací. Duše umělců bývá křehká a v tomto seriálu se jí pokouším dostat co nejblíž. Mým dalším hostem je skvělý baskytarista, skladatel a producent Radim Genčev. Radim hrál nebo hraje s Xindlem X, The Documents, Madfinger, Maranatha Gospel Choir, ale taky třeba s Ivetou Bartošovou a dalšími.

Radime, jsem rád, že jsi přijal pozvání. Na úvod zásadní otázka. Jak to všechno začalo, jak jsi potkal hudbu?

Od mala jsem rád muziku poslouchal. Nejdřív, ovlivněn staršími sourozenci, jsem jel v Beatles, Jimi Hendrixovi a v Led Zeppelin. Pak jsem objevil Michaela Jacksona, Queen a v osmé třídě samozřejmě i Nirvanu, kvůli jedné platonické lásce (smích). No a na střední se zjevili Redhoti a Jamiroquai, skrze které jsem objevil baskytaru. Pak se to vezlo s obrovským množstvím různých interpretů a kapel, ale stejně se vždy vracím k již zmíněným kapelám a interpretům a to hlavně kvůli skvělým songům, které napsali. Už před tím jsem hrál na akustickou kytaru v ZUŠce, ale moc mě nebavilo, to ohrávání etud. Také jsem, jakožto introvert, měl vždy strach z přehrávek, kde na vás koukají všichni ti rodiče a radši jsem si doma hrál sám s muzikou. Jednu dobu jsem přemýšlel, že bych s tím přestal, protože jsem neměl kapelu, ale v ten moment mi tehdy nabídl kamarád hraní v kvartetu klasických kytar v jiné škole, kde to vedla pani účitelka Špačková. No a tam se meze nekladly a brzy jsem do klasického kvarteta přinesl i baskytaru a tak se z klasického kvarteta postupně stávalo kvarteto neklasické.

Tvoje cesta za hudbou ale nevedla na střední. Pokud vím, vystudoval jsi úplně jiný obor.

Po základce jsem se dostal na SPŠ sdělovací techniky – obor Technické Lyceum a to byl velký úlet. Studoval jsem ve třídě se samýma klukama a jelikož jsme měli doma né přiliš výkonný počítač, byl jsem outsider třídy s dlouhými vlasy, co hraje na basu a horko těžko prolejzá z hlavních předmětů jako je fyzika, matematika, informatika. No a tak jsem po roce zkusil přijímačky na „grafárnu“ v Hellichově ulici – obor Polygrafie. A to byla, dá se říci, nejlepší studentská léta. Tady jsem si zahrál i v první kapele s komplikovanějším názvem „Gröschlik funky jazz z Prahy“, tedy aspoň myslím, že se to tak psalo, případně se omlouvám. A tehdy, společně se spoluhráčem i spolužákem Radimem Výchopeněm, jsme zkusili přijímačky na Konzervatoř Jaroslava Ježka a povedlo se. Na Ježkárně jsme se pak potkali s Viktorem Jermanem a Ondřejem Pomajslem a založili Madfinger.

Máš na pažbě spoustu profi angažmá, spoluprací i záskoků. Zároveň se hodně věnuješ i autorským projektům, což velmi oceňuju. Nejdřív pojďme probrat nějaká ta známá jména. Co tvoje spolupráce s Monkey Business?

Asi myslíš remix – Monkey Business: Kavárna de Luxe – Jolana The Exciter by The Documents feat. Miroslav Hloucal. Tehdy mi zavolal Jirka Paška aka Ecson Waldes, se kterým dotahuju finální zvuk mých mixů, a zeptal se mě, zda bychom nechtěli s The Documents na desku remixů „Mankáčů“ přispět naší verzí jedné z jejich písní. Neváhali jsme, vybrali si píseň Jolana The Exciter, zaranžoval jsem to, přizval Míru Hloucala na trumpetu, se kterým často hráváme a s klukama jsme to natočili ve zkušebně. Byl to děsnej fofr, za týden byl celý track hotový i s masterem od Ecsona. Když nad tím tak přemýšlím, bylo by fajn, kdyby si ji někdy s námi na koncertě Matěj Ruppert vyšvihl.

Koukal jsem, že sis zahrál i s Ivetou Bartošovou.

Ano, zahrál jsem si jedno turné s Ivetou, byla to velmi zajímavá zkušenost. V té době jezdil jako manažer její partner Jiří Pomeje a musím říct, že to bylo docela divoké. Je pár příběhů z tohoto období, ale ty se sem asi nehodí (smích) – moudří už vědí. Jinak na Ivetu moc rád vzpomínám, ke všem se chovala moc pěkně a nikdy nikomu neodsekla. Bohužel její dobrosrdečnost a důvěřivost se ji možná stala osudnou...

Spoustu lidí bude zajímat i tvoje zkušenost z hraní s Nightwork. Tahle kapela byla jak uragán. V jednu chvíli byli všude a pak už nikde.

Byl jsem spíše u počátků, když Franta Soukup Nightwork dával dokupy. Bylo fajn hrát s Vojtou Dykem v týhle bandě, šla z něj velká energie. Vznikla i spolupráce s Madfinger, kdy si Vojta zahostoval na desce v písnich Stop it a Horká sůl. Postupem času se nám s Frantou Soukupem rozešly cesty a s Nightwork jsem se rozloučil.

Nemůžu se nezeptat na tvé nynější působiště, doprovodnou kapelu Xindla X. To je nabušený band plný špičkových muzikantů. Jak vám to šlape?

U Xindla jsem začínal jako záskok, postupem času bylo záskoků víc a víc, až se to v roce 2017 přehouplo do stáleho člena bandu. Koncerty jsou pro mě velkým zážitkem, hrajeme na velkých stageích pro velké publikum. Je fajn hrát Ondrovy písně, které mají tak silné texty a které hrajeme se skvělou bandou. Jinak doufám, že se současná covidová situace nijak nezhorší a umožní nám zahrát si v O2 Universum 25. listopadu v plné palbě i s hosty a show.

Protože jsi vyhledávaným sidemanem, mohli bychom ve výčtu slavných jmen pokračovat. Mě ale zajímá hlavně autorská muzika. Dnes už jsme několikrát zmínili Madfinger, skvělou kapelu, kterou už tlačíte hodně dlouho.

Je to srdcovka, kterou jsme založili tuším v roce 2000/2001 s Viktorem Jermanem (kytara) a Ondřejem Pomajslem (bicí) v pražském kině AERO. Což je teda bláznivé, když se nad tím zamyslím, jak to utíká. Měli jsme různá období, ve kterých se hlavně odráželo, kdo je na pozici frontmana. Každé období bylo nečím vyjímečné a originální. Na počátku s námi zpíval Tomáš Beroun, pak Markéta Foukalová (Lanugo), Martin Svátek a naposledy Daniela Dina Sedláčková. Rád vzpomínám na koncert ve velké Lucerně, kde jsme si zahráli před naším vzorem, kapelou Incognito. Myslím, že nás v té době docela lidi vzali a after party s Incognito byla taky úžasná. V poslední době se trošku Madfinger proměnil na Lazyfinger, tak trochu spí, ale rádi bychom udělali koncert k 20. narozeninám kapely. Letí to, no.

Tvůj nejnovější projekt, The Documents, na mě osobně hodně zapůsobil naprosto nečeským zvukem i přístupem. Máte velmi zajímavou osobu za mikrofonem.

V Dokumentech se cítím nejsvobodněji, mám tu kapelu moc rád. Hrají zde Jan Johnny Bálek – na klávesy, mimochodem s ním hraji taky u Xindla X a v Maranatha Gospel Choir, Filip Ernst – bicí a náš frontman, zpěvák Horek McWilliams. Horek se narodil ve Washingtonu, D.C. do hudební rodiny. Prarodiče hráli blues a celou rodinu k hudbě vedli. V šestnácti letech zpíval v gospelovém sboru kapely svého otce. Po základní škole se přestehoval do Evropy a nakonec se usadil v Čechách. S Horekem jsem se potkal v kapele Eriky Fečové, kde zpíval vokály a tak vznikla společná nota a založili jsme The Documents. Skládám a produkuju zde vetšinu hudby, o texty se stará Horek. Filip s Johnym dodají písním specifický sound a groove. Je to krapet víc alternativnější muzika v základu ovlivněná RnB, Neo Soulem, HipHopem, Gospelem, ale věřím, že dokáže oslovit i popové nadšence. Rádi se taky necháváme obklopovat hosty: Jenem Hovorkou – rap, Adamem Kollerem – perkuse, Kryštof Tomeček – kytara, Kateřina Kvintusová – zpěv, Miroslav Hloucal – trumpeta, Richard Šanda – trombon.

The Documents

Všimnul jsem si, že u některých projektů jsi bandleader, skladatel a i producent. Docela by mě zajímalo, kde bereš sílu a proč se vlastně pouštíš do nových věcí a dotahuješ je. Oba víme, jak strašně těžké je dostat novou muziku mezi lidi.

Celý ten proces, kdy vznikná něco nového, prostě miluju. Dá se říct, že to je taková droga. A možná si tím kompenzuju to, že 6 let nepiju alkohol a nahradil jsem to jinou závislostí. A když je to podpořeno úžasnými muzikanty/kamarády, kteří se mnou spolupracují, je to velká radost. Možná pak člověku nedochází, že vzniká náročnější hudba, která se hůř dostane k širšímu publiku, ale ta svoboda v tom je prostě krásná.

Frontman je magazín primárně pro muzikanty. Basáky určitě je bude zajímat tvůj gear. Představíš nám ho?

V posledních dvou letech jsem se přistihl, že hraju na pětistrunný Fender JazzBass Elite, absolutně jsem té base propadl, mám ještě pětku Foderu Imperial a jednu noname jazzbass čtyřku. S kamarádem Ondřejem Podhajským ještě každý děláme na vlastní baskytaře. Pořád jsme o tom mluvili, že si vyrobíme vlastní baskytaru, až nám jednoho dne přišly ty řeči už trapné, a tak jsme se sebrali a jeli do skladu koupit dříví. A tak pracuju na svém prvním fretlessu (smích). Aparát je různý podle kapely, kde hraju. U Xindla hrajeme většinou s inearama, kde basu zapojuju přímo do DI boxu. Jen je trošku trabl s tím, že u basy s inearem nemá člověk pocit dostatečného „tlaku“. To řeším tím, že si propojuju inear se Subpacem, který mám na zádech a který přenáší subbasy do vybrací. To mi dopřává příjemný basový komfort. Někdy s inearama hraju i v gospelovém sboru Maranatha gospel Choir. V Dokumentech používám sestavu: zesilovač Markbass – Momark, box Markbass New York 121 a Subpac. Baskytarový set jsem taky teď rozšířil o synth Novation Bass Station II.

Radim v akci | Foto: Dalibor Konopáč

Ještě musíme zmínit tvoji profesi učitelskou.

Na Základní umělecké škole Taussigova vyučuji Baskytaru, Základy Multimediální Tvorby a Hru v souboru. Měl jsem období, kdy jsem se trápil a měl jsem pocit, že neučím dobře. Postupem času jsem začal odbourávat drobnosti, které mně vlastně jako malému v ZUŠ vadily a najednou se učení stalo zábavou jak pro mě, tak pro žáky. Myslím si, že v ZUŠ je asi důležité děti motivovat a spíš rozvíjet sluch, hravost a hraní s ostatními muzikanty a není zas až tak důležité trvat na vrcholném hraní z not. Noty jsou určitě důležité a pokud se k tomu někdo dostane dřív, rozhodně se tomu nebráním, ale myslím, že pro to je dostatek času pak třeba na konzervatoři.

Radime, nestihneme probrat všechno, ale protože rád s lidmi končím rozhovory pozitivně, zeptám se tě – na čem teď děláš? Nějaká nová muzika nebo koncert, na který se můžeme těšit?

S The Documents pracujeme průběžně na novém CD a postupně vypouštíme do světa singly. Zrovna v září chystáme vypustit další klip k písni Justice, který si vzali na starosti mladí filmaři Miriam Pružincová a Dalibor Herda. V klipu si zahraje Edward Asu, talentovaný tanečník a muzikant, který chodí do ZUŠ Taussigova ke mně na hodiny baskytary. Tuhle pecku si můžete živě přijít poslechnout 17.listopadu do pražského JazzDocku (kapelní domovina a úžasný klub).

S Xindlem se připravujeme na již zmíněný koncert 25.listopadu v O2 Universum. A v neposlední řadě pracujeme s Maranatha Gospel Choir (MGC) na novém autorském CD. Dvě písně, které jsem napsal, jsou již Ondrou Ládkem otextovány a mám z toho obrovskou radost. Rádi bychom do konce roku první z nich i s klipem vypustili do světa. Prozradím jen, že se jmenuje Maraton, kde hostují Epoque Quartet a hlavní linku zpívá Kačka Kvintusová – dirigentka a hudební šéfka sboru. Celej projekt realizuje šéf sboru Marek Jonczy, kterýmu bych rád tady poďěkoval. Je rozděláno spousta dalších tracku na které bychom si rádi přizvali hosty. No a v prosinci MGC chystá speciální koncert, na jehož detailech teď pracujeme. Toť současný gospelový progress (smích). Taky bych rád pozval do Divadla Radka Brzobohatého na muzikálové představení Freddie a muzikálovou parodii 50 odstínů! A když je se najde chvilka času, covidová doba mě ještě přinesla do cesty práci hudební režie v dabingu. Doufám, že se potkáme někdy na koncertě a děkuju za pozvání k tomuto rozhovoru.

Tagy Hovory po zkoušce Radim Genčev
Honza Podzimek
Narodil jsem se v Praze. Bicí jsem vždy miloval. Vystudoval jsem ZUŠ obor bicí nástroje a posléze konzervatoř v Praze, ve třídě legendárního prof. Miloše Veselého. Věnuji se výuce bicích na ZUŠ Vadima Petrova Spořilov a ZUŠ Šimáčkova. Též učím soukromě. Pro Kytary.cz jsem nato…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY