Přejít k hlavnímu obsahu
Všestrannost je pro bubeníka velká výhoda, říká Roman Vícha | Foto: Jaroslav Noska
Všestrannost je pro bubeníka velká výhoda, říká Roman Vícha | Foto: Jaroslav Noska
Jan Podzimek - St, 19.05.2021 - 08:00

Hovory po zkoušce #21: Roman Vícha

Jako aktivní hudebník jsem vždycky rád koukal ostatním pod pokličku. Toužil jsem se zeptat známých a zajímavých muzikantů na spoustu věcí spojených s hudbou. Jak k muzice přistupují, jak to mají se cvičením, trémou, motivací nebo inspirací. Duše umělců bývá křehká a v tomto seriálu se jí pokouším dostat co nejblíž. Mým dalším hostem je skvělý muzikant a bubeník Roman Vícha. Roman se za ty léta vypracoval v českou bubenickou špičku. Spolupracoval namátkou s Lenkou Dusilovou, Janou Kirschner, Richardem Mullerem, s Ivanem Králem a dalšími a dalšími. Hraje dlouhé roky v kapele Muff, s Martinem Brunnerem a v dalších projektech. Už několik let spolehlivě drží rytmus v kapele Ewy Farné.

Romane, vítej u nás ve Frontmanu. Vždycky se na začátek ptám všech, jak potkali hudbu. Ty jsi byl, pokud vím, hudbou a bicími obklopený odmalička...

Oba rodiče jsou muzikanti, táta bubeník a máma zpěvačka. Teda máma už nezpívá, ale táta pořád aktivně bubnuje. Taky oba mojí dědové byli bubeníci, takže by se dalo říct, že můj osud byl zpečetěn. U nás doma stále hrála muzika z vinylů, třeba Sting, Peter Gabriel, Pretenders, Jethro Tull… Ale ty bubny mě nechytly hned v dětství. Od první třídy jsem hrál na piano, ale nějak mě to úplně nechytlo. Na bubny jsem začal hrát až ve 13 letech a brzy jsem už věděl, že to bude moje cesta. No a rodiče mě v tom hodně podporovali, což bylo velké štěstí.

Chodil jsi na bicí někam do lidušky?

Ze začátku mě učil táta. Dal mi takové ty základy, jak se drží paličky, základní beaty, breaky. Noty jsem už znal z piana, jen jsem se trochu přeorientoval, jak se píšou pro bubny. No a pak jsem nastoupil na Zušku do Opavy.Roman plně soustředěn ve studiu.

U hudebního vzdělávání pojďme ještě chvilku zůstat. Ty máš těch škol za sebou víc…

Po základce jsem se dostal na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, která byla klasicky zaměřená a kde se hraje na melodické nástroje, tympány a vedou tě tam obecně k tomu, abys byl schopný hrát v divadle nebo orchestru. Já byl ale od začátku přesvědčený, že ze mě bude profesionální bubeník v kapele a budu se živit hudbou. A taky jsem na tom makal. Ve škole to věděli a nedusili mě s klasickýma nástrojema. Po pátém ročníku jsem vycítil, že to chce změnu a tak jsem přestoupil do Prahy na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Velmi brzo jsem začal hrát po klubech a pronikat do pražského hudebního podsvětí. To vše se dělo během Ježkárny a po absolutoriu jsem nastoupil ještě na VOŠku, která byla zaměřená na jazz. Nikdy jsem nebyl žánrově vymezený. Baví mě hrát hodně stylů a myslím si, že všestrannost je pro bubeníka velká výhoda.

Považuješ se za takový ten typ „blázen do bicích“, nebo je u tebe nástroj spíš prostředek k hudebnímu vyjádření a tvoření hudby?

Obojí. Miluju vintage bubny a řešit jejich zvuk. A zárověn je to pro mě prostředek k vyjádření sama sebe.

Kapel a projektů, kterých se účastníš nebo jsi byl členem, je opravdu hodně. Pojďme se zastavit aspoň u některých. Kapela Muff je už hodně dlouho etablovaná na zdejší plus minus jazzové scéně. O co vám v muzice jde?

S Muffem to táhneme už 21 let! Sedli jsme si jak lidsky tak hudebně a vždycky jsme se hudbou bavili. Prostě tam je nějaká magie, energie, která nás drží stále při životě.

Hrál jsi například i s Ivanem Králem. V tomhle případě musím bohužel použít minulý čas, protože nás nedávno opustil. Jak vzpomínáš na hraní s opravdovou legendou a člověkem s českými kořeny, který to ve světě dotáhl snad nejdál? Přece jen, hrál třeba s Iggy Popem, Patti Smith, Blondie, Davidem Bowiem.

Ivan byl velmi pokorný, bezprostřední člověk. Hráli jsme spolu asi pět let – vždy, když přijel do Čech. Ty koncerty byly úžasné, přímočaré a energické. Rád na to vzpomínám. Po koncertě mi chtěl třeba pomáhat stěhovat bubny, v 70ti letech! Takový byl frajer.

Nemůžu se nezeptat na tvoji práci pro Karla Gotta, protože výš už to v Česku snad ani nešlo. Jak ses k němu dostal?

Zavolal mi producent a kamarád Lukáš Chromek, se kterým hraju v kapele Ewy Farné. No a bylo to.Roman v akci.

Lenka Dusilová, Jana Kirschner, Richard Müller, Ivan Král, Jaromír Honzák a další a další. Nevím, jestli existuje někdo ze zdejší první ligy, s kým ses nepotkal na podiu nebo ve studiu. Proto se zeptám jinak. Je nějaká osobnost, nebo kapela, se kterou jsi ještě nehrál a opravdu bys o to stál? Někdo, koho si fakt vážíš?

Ja si vážím každé příležitosti spolupracovat s lidmi v profesionální branži. Ať už je to Lenka Dusilová nebo Karel Gott. Nemám zbytečné předsudky a beru to jako moje poslání. A chtěl bych si zahrát třeba s Buty, na kterých jsem vyrůstal.

Už několik let jsi stabilně členem kapely Ewy Farné. Ewa je opravdu vyjímečná osobnost a talent. Začínala jako dítě a povedlo se jí hudebně dospět. Přemýšlím, jestli někdo podobný v naší zemi vůbec je. Ewa má navíc kromě českých také polské kořeny a na tamnější scéně dost velké jméno. Pověz mi něco o téhle spolupráci. Kde vlastně hrajete víc, v Polsku, nebo u nás?

S Ewou hraju už osm let a jsem za to vděčný. Tehdy mě oslovil Honza Steinsdörfer, který moc nevěřil, že bych do toho šel a že mě to bude zajímat. Já v té době hodně hrál na klubové scéně asi s deseti kapelama. Ale změna je život, tak jsem na to kývnul a nelituju. V kapele je super parta lidí a rozumíme si. Ewa je skvělá zpěvačka a frontman. Ten poměr koncertů, které se hrají v Čechách a Polsku, se každý rok liší. Ale je pravda, že Ewa je v Polsku superstar a jezdívalo se tam několik let opravdu hodně a daleko (smích)!

V souvislosti s hraním a ježděním se tě musím zeptat ještě na jednu věc. Tvoje žena Klára Vytisková je vynikající zpěvačka. Spolu jste hráli v kapele Toxique. Klára má svou vlastní kariéru, vydává desky, koncertuje. Jak zvládáte rodinný život se dvěma muzikantskými diáři?

Momentálně v pohodě! Narodil se nám teď syn Alfons, takže si ho užíváme oba pěkně doma. Až se začne koncertovat, já s Ewou a Klára se svojí kapelou, tak to bude honička (smích)! Ale už jsme to zvládli dřív s našima dvěma holkama, tak to zvládneme i teď!

Protože jsme magazín hlavně pro muzikanty, zeptám se tě na tvůj gear. Na co hraje Roman Vícha?

Mám tři bicí soupravy a asi 11 bubínků. DC Custom Drums, které mi vyrobil Ivo Honajzer na zakázku. Korpusy jsou ve skladbě mahagon topol mahagon a vnější vrstva je javor. Mám velkou konfiguraci 12x8, 13x9 tomy, 14x14, 16x16, 18x16 floortomy a 18x14, 22x14, 24x14 kopáky. U Ewy používám 13,16,18 a 24 a zbytek doma ve studiu a na jiné hraní. Pak mám staré vintage Ludwigy 70` 13x9, 16x16 a 22x14 a ještě bukové Amati 12x8, 16x16 20x14

A bubínky jsou tyto…

14" x 7" PDP Limited Snare, Maple, Wood Hoop

14" x 5,5" DC Custo Drums (Maple)

14" x 6,5" Drum Gear (NOB)

14" x 6,5" Tama Artstar (Brass)

14" x 6,5" Ludwig Supersensitive (1976)

14" x 5" Sonor D-454 (1975)

14" x 5" Pearl Jupiter (1976)

14" x 4" Premier Royal Ace

12" X 5" Milan Vícha Signature (Steel)

14" x 6" Milan Vícha Signature (vertical wood blocks)

14" x 6,5” Amati (NOB)

Jsem firemním hráčem firmy Soultone Cymbals a taky paliček Vater. Hraju s modelem Sugar Maple Piccolo.

Jak už jsme zmínili dříve, kromě koncertování se věnuješ i studiové práci. Před nedávnem sis doma udělal svoje studio, je to tak?

Studiová práce mě vždycky strašně moc bavila, takže postavit si doma studio vyloženě na bubny byl přirozený vývoj. Ale nikdy na to nebyl čas, protože jsem hodně koncertoval. Rozhoupal jsem se v době korony. Nejdřív jsem obvolal pár mých kamarádů, aby mi poradili, co a jak. Koupil jsem profi zvukovku Apogee Element 88 a ostatní základní věci jako stojany, šnůry a mikrofony. Mám rád vintage sound, tak jsem si pořídil nějaké staré mikrofony od AKG a Sennheiser, ale mám třeba i značky SE Electronic, Lewitt nebo Warm Audio. Taky jsem si vyrobil svůj vlastní Sub Kick a přepájel jsem si telefonní sluchátko na mikrofon. Je to rok, co v tom jedu a už se mi to začína vracet. Točil jsem například pro Davida Stypku, Sofiana Medjmedj, Thoma Artwaye, kapelu Munroe a spoustu dalších. Jo, a studio se jmenuje Home Groove Studio.

No a máme ještě jedno zásadní téma k probrání a to je výuka. Už pár let učíš na Konzervatoři Jaroslava Ježka, kde jsi sám i studoval. Jaké máš žáky? Jací jsou dnešní mladí bubeničtí učni?

To je dobrá otázka, kterou si pořád kladu. Dnešní studenti nejsou tak zapálení do věci jako jsme bývali my třeba s Dankem Šoltisem. My jsme s paličkama skoro spali. Pořád jsme makali, jamovali, poslouchali muziku a učili se něco nového. U většiny studentů mi přijde, že nemají motivaci, energii a cíl. Že by chtěli všechno hned, bez práce. Dneska máš neomezené množství informací na internetu a mám pocit, že studenti jsou jakoby ztracení v tom, co by chtěli dělat. A to je nevýhoda. Já měl v 90kách jednu videoškolu Jeffa Porcara na VHSce a to mi stačilo třeba na půl roku. Jel jsem to od rána do večera. Takže dnešní mladí muzikanti, nejen bubeníčci, by se měli zamyslet, čím by se chtěli v životě živit, až tu Konzervatoř dodělají.

Současná covidová situace už nějakou dobu kultuře nepřeje, i když se snad blýská na lepší časy. Pojďme to uzavřít optimisticky. Na čem teď děláš? Na jakou hudbu od Romana Víchy se můžeme v budoucnu těšit?

Tak hlavně točím doma ve studiu, což mě hodně baví. Dále jsem natáčel ve studiu Soundevice singl pro November 2nd a na Svárově novou desku Ewy, která vyjde v tomto roce. A těším se, až se začne koncertovat s Martinem Brunnerem, Muffem a Ewou.

Tagy Hovory po zkoušce Roman Vícha
Narodil jsem se v Praze. Bicí jsem vždy miloval. Vystudoval jsem ZUŠ obor bicí nástroje a posléze konzervatoř v Praze, ve třídě legendárního prof. Miloše Veselého. Věnuji se výuce bicích na ZUŠ Vadima Petrova Spořilov a ZUŠ Šimáčkova. Též učím soukromě. Pro Kytary.cz jsem nato...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY