Přejít k hlavnímu obsahu
Honza se členy kapely Klasickej Postup | Foto: archiv HCH
Honza se členy kapely Klasickej Postup | Foto: archiv HCH
Jan Podzimek - Pá, 13.11.2020 - 08:00

Honza Chleboun: Rosu na kolejích jsme si už s Wabim zahrát nestihli

Snažíme se dávat prostor zajímavým muzikantům ze všech koutů. Někteří jsou známější, jiní méně. A často právě ti méně známí odvádějí skvělou práci na okresech, v menších městech. Vytrvale koncertují a hrají, ať už převzaté nebo dokonce vlastní písničky, a udržují tak místní kulturu a obecně českou tradici hraní hudby pro potěchu uší. Jsou to lidé, pro které hudba zpravidla není hlavním příjmem a věnují se jí opravdu ze zájmu a nadšení. Honza Chleboun je jedním z těchto statečných. Kromě svojí kapely Klasickej Postup, pro kterou skládá muziku a píše texty, Honza též maluje obrazy, režíruje videoklipy, věnuje se televizní tvorbě a v neposlední řadě provozuje francouzskou kavárnu v Brandýse nad Labem. No a o tom všem jsme si spolu povídali.

Honzo, řekni mi, jak ses vlastně k hudbě dostal?

Hudba dostala mě! Už od dětských let mě všechno kolem muziky přitahovalo a chtěl jsem hrát na všechny hudební nástroje, které jsem znal. Táta hrál na kytaru a já ho dokázal poslouchat celé hodiny. V první třídě základní školy jsem se pak bez vědomí rodičů přihlásil do Lidové školy umění a začal se učit na zobcovou flétnu. Bavilo mě zapisovat si noty známých filmových písní a na flétnu jsem je pak hrál rodičům a kamarádům. Postupem doby jsem pak přešel na další žesťové nástroje (baskřídlovka, trombon, pozoun), dostal jsem se do velkého dechového orchestru, který působil v Brandýse nad Labem, a při první zkoušce mi naskočila husí kůže jen z toho, když 40 muzikantů zahrálo obyčejnou stupnici. Když pak přišla nabídka hrát na pohřbech za stokorunu, měl jsem pocit, že začínám profesionální hudební kariéru (smích).

No a pak jsem šel na vojnu, naučil jsem se na kytaru a říkal jsem si, že založím kapelu a budu jezdit po světě jako Freddie Mercury. Po vojně jsem si koupil klávesy a skládal jsem si první písničky do šuplíku.

Hraješ v kapele Klasickej Postup. Zkus nám něco říci o jejím vzniku a historii.

Vlastně to pak trvalo dost dlouho, než jsem se odvážil založit kapelu a zahrát veřejně. Provozoval jsem na brandýském zámku vinárnu, kde jsme se scházeli a brnkali na kytary. To bylo kolem roku 2000. Pak nás při jednom mejdanu slyšel majitel výletní lodě a nabídl nám, jestli bychom si v nějaké sestavě nechtěli občas zahrát při výletních plavbách po Labi. Tak jsme to nadšeně odsouhlasili, dali jsme dohromady partu 3 lidí a vydali se na první, veřejnou produkci. No a bylo to moc příjemný, lidem se muzika líbila a hudební plavby pak probíhaly pravidelně po dobu několika let. Postupně jsme získávali nabídky hrát na dalších akcích, svatby, zábavy, firemní večírky... Složení kapely i nástrojové obsazení se postupem let měnilo, hráli jsme čím dál tím častěji a dnes mám radost, že všechno šlape velmi dobře. Odehrajeme cca 60 akcí za rok, takže je to i slušný přivýdělek pro všechny, co v kapele působí.

Honza v akci

Vím, že kromě známých převzatých věcí, což je posluchačsky vděčné vždycky, se snažíte hrát i vlastní tvorbu. Čím to? Máš autorské puzení? Spousta kapel tuhle obtížnější cestu časem opustí a hrají jen prověřené kusy.

Já měl vždycky chuť dělat vlastní věci, ale chyběla mi ta odvaha předstoupit před kapelu a předvést jim to, co jsem složil. Říkal jsem si, že se to nebude líbit, že to nebudou chtít hrát, když převzaté věci fungují dobře. No a pak jsem to zkusil a všichni do toho kupodivu chtěli jít. Tak jsem napsal a vylovil ze šuplíků celkem 9 věcí plus jeden cover od Wabiho Daňka. Pár měsíců jsme pak naše písně cvičili a v roce 2015 jsme vydali první album Včerejší.

Kdo skládá?

Většinu věcí jsem složil já, ale v poslední době se zapojují i kluci. Kytarista Michal Brož i basák Ondra Šturm. Na posledním vydaném cédéčku tam má každý jednu věc a musím závistivě uznat, že u posluchačů fungují jejich písně velmi dobře. Mám z toho radost, protože každý do své tvorby vnáší trochu jiný pohled a celkově je pak muzika rozmanitější a zajímavější.

Jak vás napadlo hrát zrovna píseň Rosa na kolejích? Je to folková píseň a vy jste rocková kapela.

Rockovou úpravu známého folkového hitu Rosa na kolejích jsme už nějaký čas hráli, a když jsme se chystali vydat desku, tak jsme se shodli na tom, že jeden cover by tam být mohl. Tehdy jsem Wabimu poslal naší rockovou nahrávku a čekal jsem, co mi odepíše. No a kupodivu se mu upravená píseň líbila a dokonce souhlasil se společným vystoupením. To jsme ale už bohužel nestihli.

Druhá deska Lítat vyšla na podzim roku 2019. Jak vnímáš rozdíly mezi první a druhou deskou?

Druhá deska vznikala lehčeji, protože už jsme měli nějaké zkušenosti. Už jsem se nemusel bát reakcí kapely, reakcí publika, při skládání jsem si dovolil víc experimentovat. Navíc je deska ovlivněna tvorbou dalších členů kapely, takže si dovolím tvrdit, že je zase o stupínek výš. Na rozdíl od první desky je všech 12 věcí autorských, žádný cover jsme tentokrát nepoužili.

Na prvním albu je píseň od Wabiho Daňka, ale já vím, že ani na druhém cédéčku nechybí známá osobnost

Myslíš herce a dabéra Pavla Soukupa. Ano, hlas Arnolda Schwarzeneggera a dalších filmových postav nám promlouvá v úvodu jedné speciální písně. Pavel Soukup je skvělý člověk, dlouhodobě s ním spolupracuji na svých filmových projektech, a když jsem ho požádal o namluvení textu k Písni Šolimanské, udělal to pro mě bez nároku na honorář. Dokonce souhlasil i s tím, že jeho tvář použiji ve videoklipu, který budeme točit pravděpodobně v nejbližších týdnech.

V kapele máš samé výborné muzikanty, představíš nám je?

Je opravdu strašně příjemné hrát s lidmi, kteří to umí. Kytarista Michal Brož je excelentní muzikant, kterého jsem, věřte nevěřte, získal na inzerát. Bylo mu tehdy necelých 18 let a náhodou si přečetl, že hledáme kytaristu. Na naší první schůzku přišel s tátou a bez problémů mi z paměti odehrál všech asi 20 věcí, co jsem mu poslal, aby se na ně podíval. Koukal jsem na něj jak na zjevení. Od té doby je členem kapely a na koncertech předvádí magii, která lidi strhává. Jeho talentu si všiml i Vilém Čok, u kterého současně hraje v kapele Bypass. Basák Ondra Šturm zase byla moje poslední naděje, když před koncerty nabitým víkendem onemocněl náš basák. Den před prvním víkendovým koncertem jsem Ondrovi zavolal a uprosil ho, aby s námi víkend odehrál. Seznámili jsme se vlastně až na pódiu, pár minut před zahájením produkce. Ondra to odehrál tak skvěle, že už zůstal a hraje dodnes. No a podobné to bylo i s bubeníkem Honzou Medunou. Také došlo k výpadku našeho bubeníka a také jsem ho ukecal pár dnů před koncertem. No a také jsme se seznámili až na akci, kde to s námi měl celé odehrát. Byl perfektní, měl jsem pocit, že s námi bubnuje Klauda Kryšpín. Takže i on s námi pak zůstal na stálo. Jinak všichni kluci ještě hrají v dalších kapelách, takže někdy je logistika obsazení jednotlivých akcí velké dobrodružství, ale zatím se to vždycky podařilo. Na koncertech improvizujeme, na pódiu je humor, vymýšlíme nejrůznější kravinky a myslím, že to lidé na našich koncertech vnímají a baví je to.

Klasickej Postup

Jak už jsem zmínil na začátku – věnuješ se televizní tvorbě. Pojd nám svou profesi trochu představit. Čím se v televizi zabýváš?

Televizní a filmová tvorba je vlastně mou hlavní profesí, dělám to už od roku 1993. Klasické reportáže, výukové pořady, reklamy, nejrůznější spoty. Řadu let jsem dodával České televizi, Primě i Nově televizní spoty s dopravní tematikou. Ale po tolika letech už to byla spíše rutina než zábava. Jenomže jak jsme s kapelou začali tvořit vlastní písničky, tak jsem se začal čím dál tím víc těšit na to, až k nim budu točit klipy. K vánocům jsem si nadělil novou, filmovou techniku a hned první zkušební záběry mezi svátky jsem sestříhal a vznikl nový klip k písni Vrávorám. Pak přišel ten zatracenej vir, což mi ale paradoxně pomohlo v tom, že jsem měl najednou spoustu času. Takže letos jsme už natočili 5 klipů a mám rozepsány a připraveny scénáře na dalších pět.

A historky z natáčení? Jak jsem si všiml, téměř v každém klipu hraje krásná žena

Jojo, diváci si musí hudbu užít i s obrazem a na hezký holky je lepší pokoukání než na vošklivý chlapy (smích). Jednoduše jsem oslovil modelky a vybral ty, které se mi líbily. V klipu Dej si mě hraje modelka, tanečnice a herečka Natálie Stejskalová (Slunečná, Tvoje tvář má známý hlas...) a v klipu V koutě modelka Tamila „Sparrow“ Khodjaeva (mimochodem Vice-miss Miss Global). Obě k práci přistupovaly profesionálně a mám z výsledku radost. Mimochodem klip k písni Dej si mě byl velmi postprodukčně náročný a dal mi zabrat. Ale snad se práce vyplatila, výsledek posuďte sami.

Visí to celé na tobě, od prvotního nápadu až po realizaci, nebo ti někdo pomáhá?

Mám výhodu, že za těch 30 let jsem se naučil vše, co je k vytvoření klipu potřeba, takže k realizaci nikoho nepotřebuji. Na druhou stranu musím své nápady konzultovat s kapelou. Zrovna v těchto dnech diskutujeme o podobě klipu k písni Konspirace.

Kapele se tvůj nápad nelíbí?

Jde o to, že ta píseň má tak trochu politický podtext a debatujeme o tom, jestli do klipu použít záběry na současné politiky. Spojení s politikou je citlivé téma a kluci se tomu pochopitelně brání. A já to chápu. Na druhou stranu i téma politiky do muziky patří (Pink Floyd – The Wall, Lucie – Oheň, Žlutý pes – Sametová, nebo Chinaski – Stížnost). Ale směřuje to k tomu, že se současné politice vyhneme. Bude to nejspíš postavené na archivních záběrech diktátorů (Stalin, Lenin, Hitler atd.)

Máš pocit že dnes na klipy někdo kouká a že je ocení? Spousta interpretů dává na Youtube třeba jen lyric videa s textem, s čímž je daleko méně práce než s klipem který musí mít námět, scénář, kameru, režii atd atd.

Tak samozřejmě když už videoklip s kapelou natočíme, usilujeme o to, aby ho vidělo co nejvíce lidí. Protože obrazová část písničky je pro posluchače mnohdy více zapamatovatelná a dodá jí další rozměr. Rozvíjí text, který může být bez obrazu nepochopitelný, nebo mnohoznačný. Ale podstatné je to, že nás klipy baví a dělali bychom je, i kdyby se na ně dívalo jen minimum lidí. Díky tomu, že nás to zase nestojí tolik peněz, si to můžeme dovolit.

Protože jsi muž mnoha profesí, musíme zmínit i tvoje malování. Co rád maluješ?

Baví mě portréty. Už od malička. Na vojně jsem například maloval starším mazákům jejich přítelkyně podle fotografií a díky tomu jsem u nich měl „očko“ a pouštěli mě na víkendy domů na opušťáky. V současné době se na mě občas obrátí přátelé, abych jim namaloval někoho z rodiny a oni pak mají originální dárek. Zrovna teď je zase díky Koronaviru vhodné období, zase mám spoustu času (kavárnu, kterou provozuji, mám zavřenou, s kapelou nesmíme hrát), takže mám rozpracovaná dvě "díla". No a už dva roky si maluji na účtenky portréty slavných osobností, zatím jich mám asi 100. Třeba udělám někdy výstavu.

V roce 2015 jsi v Brandýse nad Labem otevřel francouzskou kavárnu. Pojď nám o ní něco říci. Máš někdy třeba chvilku si tam sednout a strávit nějaký čas i jako host?

Já mám rád francouzský styl života, dobré jídlo, dobrá káva, dobré víno a na všechno dost času, takže sen otevřít kavárnu ve francouzském stylu se mi nakonec podařil zrealizovat a od roku 2015 se věnuji i kavárně. Mám rád lidi, takže s nimi často na baru probírám jakékoliv téma, po večerech tam brnkáme na kytary, degustujeme vína, vaříme třeba chobotnice, ochutnáváme ústřice...ale na druhou stranu je to také dost práce. Takže jako host si to nelze úplně užít, vždycky koukáte na to, jak jsou spokojeni návštěvníci, jestli něco nedochází, jestli jsou hosté spokojeni. Jinak je to v současné době rizikové podnikání a pevně doufám, že se ta šílená situace zase brzy vrátí do normálních kolejí.

Pojdme k trochu současnějším věcem. S kapelou hráváte docela hodně, na jaře a teď na podzim si ale nikdo kvůli koronaviru nezahraje. Některé kapely to vyřešily pauzou, jiné se zavřely do zkušebny a využívají nehrací čas k tvorbě nového materiálu, nebo rovnou jeho nahrávání. Některé se rozhodly s hraním nepřestat a streamují live koncerty pro fanoušky po sociálních sítích. Jak jste se s touhle situací vyrovnali s kapelou vy? Co chystáte pro rok 2021?

My ten čas využijeme k natočení nových klipů a chceme také vydat singl. Michal Brož napsal úžasnou věc, zhruba půl roku jí testujeme na publiku a jsou velmi dobré odezvy. Možná ještě vzniknou další skladby, Ondra Šturm mi také poslal skvělé hudební téma a já se snažím vymyslet smysluplný text. Tak uvidíme. No jinak doufám, že pokud bude rok 2021 normální, tak se těšíme na co nejvíce koncertů a co nejvíce spokojených, nevystresovaných lidí!

Tagy Muzika mimo centra Klasickej postup Honza Chleboun
Narodil jsem se v Praze. Bicí jsem vždy miloval. Vystudoval jsem ZUŠ obor bicí nástroje a posléze konzervatoř v Praze, ve třídě legendárního prof. Miloše Veselého. Věnuji se výuce bicích na ZUŠ Vadima Petrova Spořilov a ZUŠ Šimáčkova. Též učím soukromě. Pro Kytary.cz jsem nato...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY