Hlody z hudebky #5: Lego v nátrubku, útěk před kánonem a hlavně myslet na reputaci
Za pár dní se učebny zase zaplní udatnými zájemci o hudební vzdělání (a jejich neméně statečnými učiteli). Než to vypukne, pojďme si připomenout některé památné výroky malých i větších muzikantů z loňského školního roku. A kdo by neměl dost, může pokračovat ve čtení na faceboookové stránce Hlášky žáků hudebních škol.
Není nad elegantní omluvu…
Zpráva od žáka: Dobrý den, pane učiteli. Prosím, omluvte mne z důvodu toho, že nemůžu přijít kvůli dešti. Děkuji.
Zpráva od žáka: Dobrý den, paní učitelko. Před chvílí jsem hrál na saxofon a v těle saxofonu se mi zasekl ten hadr na čištění saxofonu. Nejde vytáhnout. Nejspíš to bude chtít opravit. Proto se omlouvám, ale dnes nepřijdu na hodinu.
Žák: Pane učiteli, já už vím, proč mi to minule moc nehrálo… Já pak našel doma v nátrubku dílek z lega.
Žák: Paní učitelko, já jsem si doma kreslil propiskou a omylem jsem si podtrhl tu jedničku z dubna.
Zpráva od žáka: Pane učiteli, omlouvám se, ale dneska mám RJH.
Vyučující odepisuje: Co to znamená?
Odpověď od žáka: Rýmu jak hovado.
Vyučující: Jak se ti hrálo na koncertě?
Žákyně (11): Jurassic Blues dobrý, ostatní dvě katastrofa.
Vyučující: Jo, ta první byla skvělá! A co se stalo u těch dalších?
Žákyně: Já to mám v hlavě napsaný na takový skleněný destičce, a ona během hraní vypadla ven a rozbila se na TAKHLE MALINKATÝ střepy.
Žák, který věčně chodí pozdě, přišel na hodinu o tři minuty dřív:
Vyučující: No nene, já snad bouchnu šáňo!
Žák: No, ale má to takovej háček. Já jsem si zapomněl ságo ve škole.
…nebo nad upřímnost
Vybíráme nové skladby:
Žákyně (11): Tuhle chci, ta se mi líbí! A víš proč? Jak je to tady vpravo špatně okopírovaný, tak není vidět, kdyby tam náhodou byla repetice.
Vyučující: To byla dneska ale pěkná hodina, šlo ti to!
Žákyně (18) radostně: A to jsem přitom tenhle týden vůbec necvičila.
Hra z listu, žačka se v půlce zastaví se slovy: Hm, tady už jsou křížky, tak to si to dohrajte sama.
Sbalí noty a sedne si.
Vyučující: Tak co, jaká byla Rusalka?
Žákyně (11): Strašně dlouhá.
Vyučující: Aha, takže jsi usnula?
Žákyně: Máma usnula na konci. Já ne.
Vyučující: Protože zpívali nahlas?
Žákyně: Jo, strašně řvali.
Vyučující: Dobře. Tak mi řekni jednu věc, která se ti na tom líbila.
Žákyně: Že tam byly dvě přestávky.
Vyučující: Uuááá, nějak se mi chce spát. Zahraj něco krásnýho, ať mě probereš.
Žákyně (11): Zahraju radši něco s hodně chybama, to tě probere určitě.
V cizích termitech jsem naprosto suterénní
Žák: Paní učitelko, a mám tam hrát i tu REPUTACI?
Žákyně (11): A mám to zahrát i s tou DYNAMITKOU?
Vyučující: Tak jak se jmenuje ta věc, která nám hlídá, abychom drželi rytmus? Me-tro....
Žákyně (7): METROMAT!
Vyučující: A za houslovým klíčem máš napsané co? Jak tomu říkáme?
Žák: Vyznamenání.
Můj čas
Žák: A ten Ludwig van Beethoven už nežije?
Vyučující: Už dlouho ne.
Žák: Že ho znám tak krátce.
Žákyně (10) chce hrát na klavír píseň Můj čas ze seriálu Sanitka: Ale teda nechápu, proč se tam zpívá „ať jsem i zítra, čím jsem dnes“. Já přece nechci zítra být třeba... veverka. Já chci být pořád Niki.
Vyučující: Máš na to čtrnáct dní se to doučit.
Žák: Já to mamce napíšu na lednici.
Přetahujeme o dvě minuty a žák (11) s pohledem na hodiny: Nejsem odborník, ale myslím, že končíme ve čtvrt!
Vyučující: Proč v tom kánonu tak zrychluješ?
Žák: Protože se bojím, že mě dohoníte.
Učitel: Když je na začátku napsáno 3 lomeno 4, co to znamená? Jak počítáme? Kolik dob se nám vejde do jednoho taktu?
Žák: Tři až čtyři…?
Když je učitel vlastně zbytečný
Žák rozhořčeně: Já vím, že jsem tam zahrál chybu, ale komentovat jste to teda nemusela.
Hodina klavíru, žákyně (10): Já nevím proč, ale tady jak hraju to a-e-a, tak si vždycky představím koženou bundu, a tady u toho e-gis-h si představím kluka s brýlemi v hnědým svetru.
Debata na téma „skladba a výraz“:
Vyučující: Představ si k tomu nějakou náladu. Třeba že jsi hrozně naštvaná.
Žákyně (10): Já když jsem naštvaná, tak na klavír nehraju.
Vyučující: Dobře, ale kdybys to měla dostat do toho zvuku?
Žákyně: To bych ten klavír rozmlátila kladivem.
Vyučující: Ok, a co kdybychom to zkusili naopak zahrát vesele?
Žákyně: Tak jo, ale můžu mačkat pedál? Já, když jsem veselá, tak hraju jedině s pedálem!
Vyučující: Skladba bez dynamiky a výrazu je jako obrázek, kde jsou jen obrysy, ale ještě není vybarvený.
Žákyně (10): Ale já mám ráda černobílý obrázky.
Vyučující: Zkus na další akordy skočit předem a pak tam počkat na dobu. Raz, hop, tři. Raz, hop, tři…
Žákyně (7): Dobře. Ale neříkej mi to „hop“. Já se tam nainstaluju sama.
Vyučující: Já tě tady nechci mučit. Já to všechno dělám, abys to hrál dobře a hezky.
Žák se smíchem: No, tak to vám moc nejde.
A jedna nesmrtelná univerzální:
Žák: A paní učitelko, jaký je vaše opravdový povolání?
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
