Highlands a Islands turné Loes & Honza #1: K majáku

Trad, punk a siláci v kiltech: Skotsko v Kostelíku

Naše turné jsme zahájili zdánlivě ve Skotsku, ale zároveň i blízko domova: v sobotu 4. července kapela Loes & The Celtic Link zahájila 16. ročník festivalu Skotsko v Kostelíku, nedaleko Rakovníka. Hudební program tohoto festivalu, který se postupně přesouvá od tradičnější ostrovní hudby dopoledne ke keltskému punku večer, je proložen vystoupeními keltských tanečních souborů, dudáků, recitací Burnsovy „Ódy na haggis“ a siláky v kiltech předvádějícími svoje schopnosti v nejrůznějších disciplínách. Letos Vláďa Tuláček zapsal sebe i festival do historie překonáním světového rekordu: hodil 25 kg pytlem s pískem přes laťku ve výšce 6 metrů (podívejte se na video na této stránce na Facebooku). My osobně jsme byli velmi hrdí na našeho hráče na bodhrán Alexeje Belozertseva, který se zúčastnil Highland Games a hodil 10 kg těžký kámen do vzdálenosti 5,3 metru, zatímco my ostatní jsme v zákulisí popíjeli pivo a diskutovali o možnostech turné po Irsku v příštím roce…

Festival pořádá Občanské sdružení Kostelík a „hlavními tahouny“ jsou Milan Let a jeho syn Lukáš – oba jsou mimochodem bubeníci (Lukáš hraje s kapelou Hradní Duo). Reportáže z festivalu najdete na facebookové stránce festivalu, na webových stránkách obce Kostelík a na zpravodajském portálu města Rakovník. Tip: poslechněte si tento hudební playlist, prohlédněte si nádherné fotky od Jaromíra „Zajdy“ Zajíčka a Jany Jarošů a budete mít pocit, jako byste tam byli (a budete tam chtít být příští rok).

Na tý louce zelený: Kemp „’t Rouweelse Veld“ v Kronenbergu 

Den po koncertu ve Skotsku v Kostelíku jsme urazili asi 1000 kilometrů, abychom se vrátili na místo, kde jsme loni vystupovali: do kempu „’t Rouweelse Veld“ v Kronenbergu, který leží na jihovýchodě Nizozemska, velmi blízko místa, kde jsem se narodila a vyrostla. Ačkoli to bylo teprve naše třetí setkání s majiteli Pietem a Wietje Selenovými (poprvé před rokem cestou do Irska a podruhé, když pro nás na zpáteční cestě uspořádali speciální zahradní koncert), připadalo nám to jako setkání se starými přáteli. Asi 50 lidí si přineslo na kemp skládací židle a snažilo se najít místo ve stínu, protože sluníčko v 19 hodin večer stále pořádně pálilo. Náš repertoár tvořily převážně naše vlastní písně v angličtině, ale přinesli jsme i trochu českomoravské kultury. 

Po našem vystoupení následovalo hostování místní zpěvačky Surjosky a jam session, což byl pro Honzu skvělý způsob, jak se seznámit s několika pěknými holandskými hity, jako je například píseň „Avond“ (Večer) od Boudewijna de Groota. Překlad refrénu této písně:

Nikdy si nemůžeš být jistý a všechno pomine / ale já věřím, věřím, věřím, věřím, věřím... ve mě a v tebe.

Palačinky, dudáci, banány, kola a ptáci: Onder de Vuurtoren

Ačkoli je Nizozemsko malinkatá země, mně jako holce z jihovýchodu připadaly Waddenovy ostrovy – táhnoucí se od severního Nizozemska přes Německo až po Dánsko – vždy jako vzdálené a exotické místo a počet mých návštěv tam mohu spočítat na prstech jedné ruky. Na několika z těchto ostrovů platí zákaz vjezdu automobilů a dovolená tam vyžaduje trochu plánování. Pokud si však trajekt a ubytování zarezervujete s dostatečným předstihem, není cesta na Ameland vlastně nijak složitá a rozhodně stojí za to. Jelikož zde není moc co dělat kromě jízdy na kole (okruh kolem ostrova měří přibližně 50 kilometrů), koupání v moři a pozorování ptáků, je to ideální místo, kde si odpočinout a načerpat nové síly. Je to také místo, kde si můžete každou neděli buď užít koncert irského muzikanta Paula Martina nebo se zapojit do irského sessionu a kde se jednou ročně uskuteční Celtic Music Festival v palačinkárně Onder de Vuurtoren („Pod majákem“) ve městě Hollum.

Palačinky! Najdete je v každé kultuře, ale nizozemské palačinky se liší od tenkých francouzských crêpes i od nadýchaných amerických pancakes a nizozemské „palačinkárny“ jsou obvykle vyzdobeny starodávnými nizozemskými dekoracemi (tip pro turisty!). Nizozemské slovo pro palačinky, „pannenkoeken“, se běžně používá k vysvětlení jednoho záludného pravopisu. Abychom se příliš nezabývali detaily: do roku 1995 se psalo „pannekoeken“, poté se uprostřed přidalo „n“ a vzniklo „pannenkoeken“. Stačí tedy letmý pohled na nápis restaurace „Pannekoekhuis Onder de Vuurtoren“ a hned víte, že toto místo tu stojí už dlouhou dobu.

Současní majitelé, Monique Sluijter (z Amsterdamu) a Paul Martin (z Dublinu), provozují tento podnik již téměř 20 let. Monique převzala bar po svém zesnulém manželovi a Paul se k ní připojil v roce 2008. Monique se věnuje každodennímu chodu podniku a Paul má na starosti administrativu, vyrábí stoly a lavice a téměř každou neděli odpoledne zde vystupuje jako muzikant. V současné době, kdy většina nizozemských palačinkáren vypadá naprosto stejně, jako by byly zakoupeny z katalogu – podobně jako existují prototypy plážových klubů a irských barů –, představuje Onder de Vuurtoren jedinečnou směsici všech tří typů těchto podniků. Při čekání na palačinky se rozhodně nebudete nudit: můžete se dlouhou dobu bavit prohlížením dekorací, z nichž mnohé mají zajímavý a osobní příběh.

Paulova kariéra profesionálního muzikanta začala v New Yorku na počátku 80. let. Poté se přestěhoval do severní Virginie a působil v oblasti Washingtonu, D.C., až do roku 1995, kdy se spolu se svou nizozemskou manželkou přestěhoval do Apeldoornu. V Nizozemsku a Německu absolvoval mnoho turné s koncerty v hospodách, klubech a na festivalech. Právě při vystoupení pro irský stánek na cestovním veletrhu v Utrechtu se spřátelil se skotským duem Box O’Bananas: Johnem MacMillanem, známým jako Jock the Box, a Steviem Gilliesem, kteří na veletrhu hráli pro britský stánek. Jednoho krásného dne před více než deseti lety je Paul pozval na víkend věnovaný keltské hudbě v Pannekoekhuis a od té doby jsou Box O’Bananas nejvyhledávanějšími a nejčastějšími hostujícími umělci Celtic Music Festival Onder de Vuurtoren.

Moje spojení s palačinkárnou Onder de Vuurtoren má kořeny v tom, že moje předchozí kapela Red Herring měla dobré vztahy s dalším oblíbeným hostem festivalu, skupinou Bluegrass Boogiemen. Díky jejich laskavému doporučení Paulovi jsme dostali příležitost zahrát si na Amelandu v létě 2022. Protože víkend na nizozemském ostrově je jedinečný zážitek, všichni členové kapely si s sebou přivezli své partnery, a jelikož Honza nikam nechodí bez svých houslí, jedna věc vedla k druhé: Honza si jako host zahrál pár skladeb s Red Herring, Paul nás požádal, abychom následující odpoledne zahráli set jako duo Loes a Honza, a pak jsme dostali nabídku hraní na festivalu někdy, což se nakonec konečně stalo letos!

Letošní Celtic Music Festival v Pannekoekhuis Onder de Vuurtoren začal v pátek večer 10. července vystoupením dua Box O’Bananas. Akordeonista Jock the Box a kytarista Stevie Gillies velkoryse vyhověli žádostem publika – včetně mezinárodních hitů, jako jsou „Country Roads“ a „Sweet Caroline“ –, ale úplnou senzací se staly jejich cover verze skladeb „Golden Brown“ a „Start Wearing Purple“. Našimi osobními favority byly jejich tradiční a autorské tunes (zejména Jockova kompozice „Canty’s Travels“), ve kterých se naplno projevila jejich hudební zdatnost a zkušenosti. Z příjemných rozhovorů, které jsme s nimi během víkendu vedli u pár piv, jsem pochopila, že každý z nich má za sebou asi 40 let vystupování, včetně spolupráce s The Stranglers, Daveyem Arthurem a mnoha dalšími. Nyní jsme hrdými majiteli jejich CD Gaun Bananas a Gies a Smile!, která nejsou k dostání online, takže pokud jsem ve vás vzbudila zájem, budete se na tyto pány muset jít podívat naživo. Sledujte jejich stránku na Facebooku!

Honza a já jsme v sobotu odpoledne 11. července zahájili hudební program s pokynem, abychom hráli tak dlouho, dokud neuslyšíme blížící se skupinu dudáků. V polovině skladby Pogues „Broad Majestic Shannon“ jsem si myslela, že přichází bouřka, ale jasně modrá obloha a jisté vzrušení v publiku mi napověděly, že jde o příchozí dudáckou a bubenickou kapelu The Islanders. Zahráli repertoár, který zahrnoval převážně tradiční skotské melodie, ale také úryvek z Dvořákovy Symfonie z Nového světa, což Honzu zjevně velmi potěšilo. Potom zazpíval Paul Martin několik krásných balad, které si lidé zpívali s ním – včetně „Streets of London“, „Fields of Athenry“ a „Dublin in the Rare Auld Times“ – a odpolední program uzavřela kapela Box O’Bananas s pořádnou cajunovou hudbou a opakováním již zmíněných oblíbených skladeb publika. Večer jsme s Honzou odehráli koncert, který měl velký ohlas. Byli jsme požádáni, abychom se vrátili, což se snad stane zase za rok.

Velkolepým závěrem víkendu byl nedělní odpolední open session, kterého se zúčastnili Box O'Bananas, Paul Martin, my a několik návštěvníků festivalu, kteří si přinesli vlastní nástroje. Bez výrazného lídra sessionu a s ohledem na to, že účastníci měli různou úroveň a zastupovali různé žánry, session plynul přirozeně, stejně jako pivo (a bitterballen). Moje obecné přesvědčení, že Nizozemci moc společně nezpívají, se tento víkend ukázalo jako naprosto mylné, protože celý dav obklopující stůl muzikantů zpíval s nimi každou píseň, kterou znal. Někteří lidé dokonce spontánně prodloužili svůj pobyt na ostrově, protože Jock a Stevie měli v pondělí další vystoupení, a my bychom byli v pokušení udělat totéž, kdybychom nemuseli stihnout trajekt do Harwiche, kde nás čekala další etapa našeho turné: Velká Británie!

Co nás čeká:

• Dva koncerty v legendárním pubu Square and Compass ve Swanage v hrabství Dorset (Velká Británie) v sobotu večer 18. července (INFO) a v neděli odpoledne 19. července (INFO)
• Sofar Sounds Southampton v úterý 21. července (VYPRODÁNO)
• Railway Sessions v Railway Inn ve Winchesteru ve středu 22. července (VSTUPENKY)