Grog: Dělejte věci pořádně. Ne „aby se neřeklo“, ne „aby to prošlo“
Když jsme se v kapele Grog rozhodli natočit klip k našemu novému songu Už tady jsou, od začátku jsem věděl, že nepůjde jen o obyčejný projekt. Nešlo jen o to, natočit pár záběrů a poslat je na YouTube a říct si, máme nové video. V hlavě jsem měl jasnou představu, kterou jsem nechtěl nijak ořezávat ani zjednodušovat. Bylo mi jasné, že takové rozhodnutí s sebou přinese větší náklady, náročnější přípravu a spoustu komplikací. Bylo to o plnění snů, tvrdohlavém trvání na vlastní vizi a ochotě obětovat všechno pro výsledek, který má pro nás smysl, o několika společných dnech s kapelou, kdy jsme pracovali naplno a zároveň si užívali okamžiky, které se stanou součástí naší historie. Tyhle chvíle jsou k nezaplacení. Dodávají energii do další práce a vytvářejí atmosféru, která se pak odráží i ve výsledném díle.
Zároveň jsem měl stále na mysli, že tato skladba není jen další písní v našem repertoáru. Už tady jsou je pilotní singl z připravovaného alba, které po delší době společně dokončujeme. A protože to bude pro nás i pro fanoušky velká událost, chtěli jsme, aby už první ukázka z nové desky nastavila vysokou laťku. Naši posluchači čekali dlouho, a my jim chceme dát něco, co bude stát za to – hudebně, vizuálně i atmosférou. Předpokládali jsme, že pokud natáčení pojmeme jako dobrodružství, posílí nás to jako kapelu a přinese nám i spoustu okamžiků, na které budeme ještě dlouho vzpomínat. Navíc jsme v té době v kapele zrovna přivítali nového kytaristu, takže to byla skvělá příležitost k „utužení kolektivu“.
V hudbě – a vůbec v jakékoli tvorbě – mám jednu zásadu: Když to děláš, udělej to pořádně. Ne tak „aby se neřeklo“. Ne tak „aby to prošlo“. Pořádně znamená, že i za deset let si můžeš říct: Jo, stálo to za to. Kdysi mi jeden uznávaný kytarista při natáčení našeho alba řekl: „Pokud je v nahrávce něco, co se ti teď nezdá a ty to tam necháš, při každém poslechu až do konce života to tam uslyšíš a bude tě štvát, že jsi to tenkrát neopravil.“ Měl pravdu a já se tím od té doby řídím. Je to mé osobní pravidlo, které mi ale často komplikuje život – protože se pak pouštím do věcí, které jsou složité, drahé a časově náročné. Ale zároveň vím, že se mi to vrátí v pocitu hrdosti na výsledek.
Před samotným natáčením jsme už měli námět zpracovaný do scénáře a zbývalo vybrat vhodnou lokaci. Chtěli jsme industriální prostor, který bude působit temně, syrově, trochu stísněně a bude mít podzemní prostory. Podle fotek jsme vytipovali pár možných míst a osobně jsem si je pak zajel obhlédnout. Poslední zastávkou byla bývalá čistírna odpadních vod. Byla to stavba, která perfektně odrážela temnou atmosféru skladby. Cihlové stěny, klenuté stropy, rezavé trubky, zvuk kapající vody z potrubí a tajemná podzemní zákoutí. Všude kolem byla cítit historie místa, které kdysi sloužilo úplně jinému účelu. Když jsem tam poprvé vstoupil, okamžitě jsem věděl, že to je ono. Pro vizuál klipu to bylo dokonalé. Až později při natáčení se ukázalo, že tenhle prostor má i svou stinnou stránku – doslova.
Výsledná kvalita klipu nezávisí jen na nápadu, ale potřebujete vedle sebe tým, kterému věříte. Chtěli jsme kolem sebe kolegy, pro které to nebude jen další zakázka, ale srdcová záležitost, takže jsme se spojili s ostřílenými borci z Labradorfilmu a produkčním týmem Václava Beznosky. Režie se ujala ikona klipové tvorby David Beránek a za kamerou vše pozorně sledoval Daniel Camera. V roli tajemných stínů se představila půvabná děvčata Pavla Galočová (mimo jiné mistryně světa v show dance), Veronika Krůzová a Adriana Antošová. Nebylo snadné z krásných holek udělat temná stvoření, ale pro zkušenou vizážistku Klaudii Havlovou, která spolupracuje nejen s českou filmovou produkcí, ale je vyhledávána i zahraničními filmaři, to nebyl žádný problém. Na vše dohlížel dron, pohybující se úzkými šachtami, tunely a kanály, bravurně ovládaný Jakubem Vomáčkou. Pomyslnou třešničkou na dortu pak bylo využití speciálních efektů při postprodukci, o které se postaral držitel Oscara za zvláštní efekty Pavel Kohout.
Jak jsem zmiňoval, že podzemní prostory mají i svou stinnou stránku, tak jednou z nich byl ne vždy dokonalý signál na ovládání dronu. Zkušený Jakub se s tím ale popral výborně. A když mu při posledních záběrech dron spadl do tmavé vody kanálu a on, aniž by tušil, jaká je v daném místě hloubka, nezaváhal ani vteřinu a skočil pro něj a zachránil nejen techniku, ale i natočený materiál. Taková nasazení se nevidí často a já si těchto lidí nesmírně vážím. Neustále jsme také bojovali se správným nasvícením celého prostoru. Až v postprodukci se ukázalo, že některé scény by zasloužily více světla. A tady se opět projevila profesionalita našeho týmu. Zkušený Pavel z těchto scén vykřesal dechberoucí záběry. Hodiny a hodiny strávené u počítače, jemné barevné korekce, dolaďování kontrastů, prolínání vrstev, maskování… To všechno proto, aby divák viděl, co vidět má. Byla to lekce trpělivosti a důkaz, že ani ta nejlepší příprava neodstraní všechny překážky. Opět jsme si mohli říct: „Vždyť je to dobré. Stejně nikdo neví, jak to mělo vypadat.“ Ale my jsme nechtěli slevovat ze svých představ. A dnes jsme rádi, že jsme se takto rozhodli i když nás to stálo spoustu času.
Závěr klipu pro nás byl naprosto klíčový. Je to sice jen pouhých 15 sekund, ale je to silné, symbolické zakončení dotvářející poselství celé písně. Jenže se ukázalo, že nikdo není schopen to udělat přesně podle našich představ. Někteří tvrdili, že je to zbytečné tam dávat, že to nebude vypadat dobře, jiní zase, že je to složité. A já si v tu chvíli uvědomil, že tady je přesně ten okamžik, kdy většina lidí ustoupí. Kdy si řeknou: „Tak tam dáme něco jiného.“ My jsme ale nechtěli ustoupit. Poté, co jsem dostal pár ne zrovna nejpovedenějších návrhů, jak by to mohlo vypadat, jsem tušil, že si klip budu muset dokončit sám. S minimem prostředků, ale s maximem nasazení. Ano, opět člověk musí něco obětovat pro splnění svého snu, naučit se novým dovednostem, hledat ty správné postupy, experimentovat… Bylo to náročné a zabralo to spoustu času, ale nakonec jsme dosáhli přesně toho efektu, který jsme chtěli. Možná si někdo řekne: „To všechno jen kvůli pár sekundám videa?“ Ano, právě kvůli nim. Protože každá vteřina je výsledkem dnů příprav, hodin práce, desítek rozhodnutí a stovek drobných detailů. A protože na konci nechci mít něco, na co se podívám a řeknu: „Mohlo to být lepší.“ Chci mít pocit, že jsme udělali maximum pro dosažení cíle.
Když se teď dívám na hotový klip, vybavují se mi všechny ty okamžiky, kdy jsme si říkali, že to snad nemůžeme zvládnout – a přesto jsme šli dál. A hlavně cítím radost. Radost z dobře odvedené práce, z toho, že jsme si splnili sen a dokázali ho zhmotnit přesně tak, jak jsme si na začátku představovali.
Celý proces přípravy a natáčení našeho klipu Už tady jsou mě opět utvrdil v tom, že pokud má člověk jasnou vizi, nesmí z ní slevit. Někdy to znamená investovat víc peněz, než si původně plánoval, obětovat svůj čas, spánek a pohodlí. A někdy i skočit do té špinavé vody. Ale ten pocit, že držíte v rukou něco, co odpovídá vašim představám, je k nezaplacení. Už jsem slyšel otázku: „A co vám to přinese?“ A já odpovídám: „Když už nic víc, tak minimálně ten pocit.“
A o tom to celé je. Nejen o hudbě, nejen o videoklipu, ale o životním postoji. Jít si za svým, i když to bolí. Neuhýbat, i když je to těžké. Protože právě tyhle cesty, plné náročných okamžiků, mají na konci největší hodnotu.
A co nás čeká dál na naší hudební cestě? Samozřejmě naše nové album a nové klipy. A pevně věřím, že opět bez kompromisů.
Kapela Grog v současnosti hraje ve složení Marcel Blaha (zpěv), Martin Sitek (kytara), Libor Gora (kytara), Honza „Valda“ Valuštík (basová kytara) a Zdenko „Didi“ Hajdučák (bicí). Další informace najdete na oficiálním webu kapely www.grog.cz.
Jak o hudbě přemýšlíte a jak jste svůj videoklip natáčeli vy? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
