Přejít k hlavnímu obsahu
I jednoduché písně se musí umět zahrát. Tím se Fear vždy řídili a nemají v tom sebemenší problém. | Foto: archiv kapely
I jednoduché písně se musí umět zahrát. Tím se Fear vždy řídili a nemají v tom sebemenší problém. | Foto: archiv kapely
Petr Adamík -

Fear předvádějí nespoutanou sílu a nadšení v pěti minutách

Tuto údernou hardcore punkovou jednotku z Los Angeles není nutné představovat. Fear i po šestačtyřiceti letech stále pod vedením Lee Vinga válí jako za mlada a po známkách únavy není ani stopy. Důkazem toho může být i jejich nové EP Nice Boys (Don't Play Rock & Roll).

Jistě by se od kapely, která za svou existenci vydala pouze čtyři řadovky, slušelo přijít s plnohodnotným albem. Ale co už, Fear jsou prostě takoví a jejich fanoušci můžou být rádi i za to málo. V aktuální sestavě je zmiňovaný, už dvaasedmdesátiletý Lee Ving a společně s ním zůstává z původního line-upu ještě bubeník Spit Stix. Dvojici pak doplňuje kytarista Eric Razo a basák Geoff Kresge, jehož jsme mohli vidět například ve službách AFI nebo u psychobilly party Tiger Army.

Je známo, že Fear a hlavně pak jejich debut The Record z roku 1982 měl nemalý vliv na řadu hudebníků (nejen) z L. A., a to včetně Guns'n'Roses, kteří jejich skladbu I Don't Care dokonce před lety zařadili na své album coververzí Spaghetti Incident? Není tak divu, že se v první skladbě Nice Boys (Don't Play Rock'n'Roll), známé to klasice australských Rose Tattoo, která bývala rovněž součástí repertoáru G'n'R, objeví sami pánové Duff McKagan a Slash.

Ani jeden z nich nevyčnívá a nechávají raději vyniknout své hrdiny. Slash sliduje a Duff to vše tmelí dohromady. Blýskne se hlavně Ving – skvělou harmonikou a bezprostředním stylem zpěvu. Muzikanti zůstávají v podstatě věrni původní podobě písně, ale opatřují ji typickým rytmem, který známe z největších hitů Fear. 

She's a Leech je ani ne minutová punkovka s rychlým tempem a jednoduchým zpěvem kopírujícím kytarovou melodii. Věrohodně opisuje ze základů hardcore punku, tvořeného v 80. letech na západním pobřeží Spojených států.

Přínosnější je pak pomalejší, avšak stále energická I Am an Engineer. Basa má správný říz a doslova si vyžaduje podobnou „psycho“ náladu i od kytar. Ty se úspěšně zapojují a Ving tomu svým projevem sekunduje. Než se ale stačíte zorientovat, je po všem, a tak jste nuceni si tuhle krátkou lahůdku pustit znovu a znovu.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Lee Ving a spol. v sobě pořád mají mladickou, nespoutanou sílu a nadšení. I jednoduché písně se musí umět zahrát. Tím se Fear vždy řídili a nemají v tom sebemenší problém. Jsou to zkušení muzikanti, kterým  jdou věci tak nějak samy od ruky. Jediným zádrhelem je tak asi skutečně jen délka nahrávky. Tři písně jsou prostě málo. Lze jen doufat, že tohle EP je pouze malá příprava a předzvěst něčeho většího. Uvidíme.

Fear - Nice Boys (Don't Play Rock & Roll

Fear – Nice Boys (Don't Play Rock'n'Roll)

Atom Age Industries, 00:05:00

punk/hardcore/rock

65 %

Tagy Fear Recenze alb

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY