Přejít k hlavnímu obsahu
Costello svůj neotřelý, originální styl zas pro jednou okořenil dravějším přístupem. | Foto: Flickr
Costello svůj neotřelý, originální styl zas pro jednou okořenil dravějším přístupem. | Foto: Flickr
Petr Adamík -

Elvis Costello omládl o desítky let

Neuběhly ani dva roky a Elvis Costello je zpět s další studiovkou. The Boy Named If je celkem nepřekvapivě opět silné album v bohaté kariéře tohoto písničkáře, oproti nahrávkám z posledních let má však ještě něco navíc.

V recenzi na minulé album Hey Clockface jsem napsal, že Costello nemá zapotřebí vydávat další This Year's Model, a že není ten typ umělce, který by se zbytečně ohlížel za minulostí, byť by si jeho fanoušci alespoň na chvíli návrat k ranému soundu jistě přáli. S deskou The Boy Named If to vypadá, že se konečně dočkali a Costello jejich tužby částečně vyslyšel.

Costello se svou doprovodnou kapelou The Imposters se skutečně na mnoha místech přiblížil zvuku The Attractions. Ono to asi nebude nic tak složitého, když jsou to v podstatě ti samí lidé, tedy bubeník Pete Thomas a klávesák Steve Nieve. Pouze baskytaru má místo Bruce Thomase na starosti Davey Faragher.

Sám Costello sliboval, že nové album bude rock'n'rollovější záležitostí, a první zveřejněný singl jeho tvrzení potvrdil. Magnificent Hurt překvapila energií, nefalšovaným tlakem a přiostřeným vokálem, aby nebylo pochyb, že Costello v sobě stále má mladistvého ducha a umí ještě řádit jako na konci 70. let. Když se do toho všeho přidají charakteristické varhany Vox Stevea Nievea, je vymalováno.

A není to jediná píseň, u níž vám na mysli vyvstanou alba jako This Year's Model či Armed Force. Do tohoto období by zapadla Penelope Halfpenny nebo What If I Can't Give You Anything But Love? startující typickým virblem, dále klidně i The Difference, která se vlní v jakémsi „costellovském“ reggae rytmu. A kupříkladu v Mistook Me for a Friend je prozměnu zakomponovaná pasáž s basovou linkou připomínající dávnou hitovku Pump It Up. Garážovější zvuk se ozve v úvodní Farewell, OK. Pomalé skladby zde pak nemají uspávací roli, ale hezky zapadají do celého konceptu alba.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

The Boy Named If v žádném případě není jen splácaninou letitých nápadů, naopak jde o velmi svěží záležitost. Costello nezní vyčpěle. Svůj neotřelý, originální styl prostě zas projednou okořenil dravějším přístupem a omládl tak o desítky let. Kapela zní stmeleně a navzdory skutečnosti, že se natáčelo na dálku, se muzikantům do písní podařilo přenést živelnou jiskru.

Elvis Costello & The Imposters - The Boy Named If

Elvis Costello & The Imposters  The Boy Named If

EMI/Capitol Records, 51:58

80 %

Tagy Elvis Costello Recenze alb

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY