Přejít k hlavnímu obsahu
Zdeněk Neusar - St, 19.03.2014 - 12:00

DVA: Tvorba je náš aktivní odpočinek a perpetuum mobile

Bára a Honza Kratochvílovi už odehráli na 600 koncertů, a to ani nepotřebovali vydávat u kultovních Northern Spy Records. Měli štěstí, dělali a dělají, co je baví. A když za předchozí album Botanicula soundtrack v San Franciscu DVA získali cenu za nejlepší soundtrack k počítačové hře, věci nabraly ještě rychlejší spád. Náš rozhovor vznikal ve frmolu těsně před jejich odletem do Spojených Států, kde svou novou desku Nipomo už dvakrát představili na festivalu SXSW v Austinu. Užili si El Paso a poušť, mají před sebou ještě dva koncerty v New Yorku a pak už alou domů na turné po Česku a Slovensku. „Aby se člověk uživil hudbou, tak musí doopravdy hodně pracovat, ale zároveň to je ta nejzábavnější práce na světě,” říkají.

Když jsme spolu předloni dělali rozhovor, Honza si právě pořídil dva loopery, s nimiž ještě moc neuměl pracovat...

H: ... už je to lepší, tak jsem si ještě přihodil delay, který taky umí smyčkovat. Smyčka se stahuje.

Co všechno s sebou dnes vozíte v koncertních kufrech?

B: Honzův kufr obsahuje 2 loopery, mixák, delay, všelijaké kabely a adaptéry, hrnce, dohromady 19 kilo živé váhy. V mém je pianko, midi kontroler, buddha machine, minikorg, klarinet, ping pong, hrací koník, celkem 18 kilo živé váhy.

… a konkrétně při živém hraní používáte?

H: Z laptopu taháme vlastně jen zvuky pro Bářin midi kontroler – je z něj statická databanka. Některé smyčky pak sice máme předpřipravené v looperech, ale dohráváme je i živě. Z nástrojů hraju na kytaru, používám loopery BOSS RC 50 Loop Station, Line 6 Delay a máme taky USB mixpult Yamaha, ale jen takový šunt na cesty...
B: … a já kromě saxofonu a klarinetu hraju na dechový midi kontroler Akai EWI a Korg Monotron a při nahrávání jsme pracovali ještě s banjem a basklarinetem...

Nějaké speciální modely?

B: Saxofon mám už od osmnácti pořád ten samý od Amati Kraslice, z bazaru a první výplaty. Je ale po generálce, po čase jsem na něm vyměnila hubičku za plastový Ricco s metalovým zvukem. Basklarinet mám ze 40. let po jednom pánovi z dechovky, je tam ještě viditelný zabroušený hákový kříž. A Honza má lubovku od popelnice s novým snímačem a šestistrunné kytarové banjo, vynález českých trampů.

Byl nějaký váš koncert tak mizerně zabezpečený, že jste si neplánovaně museli vystačit jen s akustickými nástroji?

H: Minulý rok byl rekord odehrát celé naše vystoupení na naše dva mikrofony a moje kytarové kombo jako odposlechu – ale nakonec se ukázalo, že to jde přes náš mixák rozdělit ty signály tak, aby se i daly smyčkovat, takže to nakonec znělo jako plnohodnotný koncert. Jinak máme možnost všechno zahrát akusticky, ale to se stává jen při výpadku elektřiny, ale stává. A pak cíleně máme megafonovej set pro hraní na ulici a být mobilní, nebo do super malých prostor jako je třeba byt.

Pohybujete se ve světě muziky, divadla i počítačových her. Čím zemitým to kvantum převážně kulturního tlaku aktuálně vyvažujete, abyste spolu přežili?

H: Měli jsme teď velký frmol, takže se na zemité činnosti příliš mnoho času nedostávalo. Ale pokračoval jsem v načatém řezání a štípání dříví z minulého roku…
B: V létě byla fakt hojnost hub, které jsme pak museli zpracovat. V domě, kde teď bydlím, je potřeba stále něco dělat. Mám stodolu, dřevo, rozebírala jsem zbytečnou část domu, uklízela spoustu krámů, které tam zůstali po předchozích majitelích. Po letech ve městě jsem si letos konečně užila sběr různých plodin v lese a na louce. Sušení, zavařování, nakládání, mražení. Zásoby ve špajzu jsou dobrý na víc než jeden rok. Taky jsem se naučila dělat jednoduchý sýr, jogurt a máslo. Takže o zemitý činnosti není nouze, jen o ten čas. Co mě mrzí, že klasicky jaro a sázení málokdy jde zvládnout, protože je to nejexponovanější koncertní období.

Báro, ty jsi posledně vyvažovala ty "tlaky" i hladovkama, ne?

B: Teď právě jednu držím. Četla jsem o nich něco málo, pár známých v tom jede a chtěla jsem to taky už dlouho zkusit. Slyšela jsem o chlapíkovi, který už nejí sedm let nebo o lidech, kteří se živí pouze pránou. Já ale zatím dávám jen jednodenní půsty a chystám se na třídenní hladovky, které si můžu naplánovat sama.

Došlo i k těm třídenním?

B: Absolvovala jsem třídenní, osmidenní a před vánoci první 21denní. Ta byla obzvlášť výživná a hodně mě nadchla. Po turné se těším na letni očistu, ale ne takhle dlouhou.

Přesto se vám na novince Nipomo "radost se vymknula kontrole"… Jak tomu mám rozumět – že je nakonec těžké být v dnešní době pozitivní, že se na desce také nevyhnutelně zrcadlí i to, co navzdory hladovkám a řezání dřeva sami reálně žijete a zažíváte?

My jsme to mysleli spíš tak, že jsme chtěli udělat veselou desku a nějak se nám to vymklo kontrole a vlastně to je nakonec podle nás i několika kamarádů naše nejtemnější deska. Ale samozřejmě, na desce se zrcadlí zrovna prožívaná realita.


Jakým způsobem jste desku skládali?

Někdy byla prvotní akustická verze písničky, kterou jsme pak obalili elektronikou a někdy tomu bylo naopak. Honza nahrává a mixuje, Bára nahrává, přepisuje texty a dělá supervizi při mixování.

Album jste nahrávali přímo na chalupě. V čem spatřujete největší výhody domácího nahrávání a co všechno k němu potřebujete?

Hlavně se nemusíme časově omezovat. Když máme náladu nahrávat, tak nahráváme, když ne, tak ne. Takový přístup by se asi ve studiu dost prodražil. Můžeme si úplně všechno řídit sami, což je asi největší výhoda. Používáme mikrofon U87 připojený přes lampový předzesilovač Universal audio do zvukovky Motu do počítače. A pak samozřejmě nahráváme a mícháme v Abletonu...

Co váš život "potulných muzikantů" obnáší, uměli jste si ho před lety představit?

Je to kombinace workoholismu a štěstí. Aby se člověk uživil hudbou, tak musí doopravdy hodně pracovat, ale zároveň to je ta nejzábavnější práce na světě, ale samozřejmě, to jestli se to bude líbit i ostatním a jestli se to k nim dostane je trochu otázka štěstí a náhody. Ponorka se zatím nijak výrazně neprojevuje. Asi to je způsobené tou neustálou změnou prostředí a lidí, kteří jsou kolem nás. Někdy máme pocit, že máme kapelu jenom proto, abychom mohli cestovat. A taky se čím dál víc rozšiřuje to, co za Dva bereme. Není to už jen hudba, ale i výtvarná stránka a to jak všechno k sobě patří a nabaluje na sebe další lidi šikovný na video, animaci, organizaci... Je to už celý organismus, kde už nejsme jen my dva. A toho je neuvěřitelná radost být součástí.

Odkud čerpáte inspiraci a sílu?

Nejlepší inspirací je pohyb venku. Buď dělat něco na zahradě či v lese nebo jezdit na běžkách a na kole.

Jaké vlastnosti by hudebníkům neměly chybět, aby prorazili na západě i východě od našich hranic?

B: Já se vůbec neodvažuju dávat jakékoli návody, protože to je úplně různé a každému se líbí jiný přístup. Intuitivně mě jen napadá nebát se dělat, co mě baví, bez ohledu na styl a jazyk.

Nejobskurnější zážitek z hraní v zahraničí?

Každý zážitek stírá další a my si fakt nedokážeme vybavit, co by nás nějak udivilo nebo překvapilo. Zážitky z Ukrajiny? Zážitek s neplatičem v městě Slavjanski kurort? To bylo hodně výživný...

Ještě před odletem do Států jste se stihli zastavit na pražském koncertu Napszyklat – dojde s nimi konečně k nějaké regulérní spolupráci, jak jste už dříve naznačovali?

Plánujeme to už strašně dlouho, v prosinci jsme chtěli nahrát indiánské album u ohně. Ale asi to budeme muset odložit na červen, až budeme mít tour v Polsku. Teď na jaře ještě budeme dodělávat výukovou počítačovou hru Československo 38-39 pro Karlovu univerzitu. A pak na prázdniny plánujeme novou hru s Járou Plachým a Amanitou design. Bude se jmenovat Chuchel. Víc zatím prozradit nemůžeme. Snad jen, že to bude sranda.

Odpočíváte vůbec?

Nemáme moc času nazbyt, ale máme to tak dobře zařízený, že naší prací je nejoblíbenější činnost, takže je to aktivní odpočinek, při kterým se realizujeme. Takže celkem slušný perpetuum mobile.


Hudba a politika, patří to k sobě? Co pro vás znamenalo hraní na Majdanu, jak jste tamní situaci vnímali na místě a jak ji vnímáte teď?

Hudba a politika asi za nás není spojena, nezpíváme o ní, ale to, že máme možnost se veřejně k něčemu vyjádřit, už s politikou souvisí, je to šíření názoru. A pak cestování umožňuje vidět, jak který stát funguje v tom běžném živote. Tohle jsme s Ukrajinou měli možnost zažít celý měsíc minulý rok. Viděli jsme, jak jsou lidi napjatí a naštvaní na různý věci. Potom to vyústilo v Majdan na podzim, čemuž jsme fandili. Pak přišla možnost tam zahrát a nebylo proč váhat. A na místě jsme byli nadšení, že se lidi spojili a pokojně a sebevědomě vyjadřovali nespokojenost. Byla v tom odvaha a bylo to potřeba. Pak se to v lednu zvrhlo, což nás strašně mrzelo a rozčilovalo, zejména neinformovanost tady nebo zkreslení ovlivněné médii. Věděli jsme, že většina těch lidí jsou obyčejní obyvatelé a extremismus se takové akci nevyhne, ale přinášet informace jen o násilnících z řad protestujících zavánělo ruskou propagandou, a to bylo frustrující.

Byli jsme hodně v kontaktu s naším kamarádem, významným ukrajinským blogerem, který nám ty věci vysvětloval, co se tam opravdu děje a o co protestujícím jde. My potom přirozeně předávali informace dál, pokud nám přišlo užitečný o nich dát vědět. K tomu je třeba facebook kapely dobré medium. Nechceme se politizovat, ale vyjadřovat se upřímně k takovým věcem je pro nás přirozený, proto sdílíme občas některé petice a vyjadřujeme se k událostem na Ukrajině nebo v Turecku. Ale nejsme objektivní a protože jsme předevšim hudebníci, tak neobsáhneme nikdy všechna příkoří na světě. Navíc máme jen ty informace, co většina lidí kolem. Ta Ukrajina nám v tomhle byla bližší a zmatek v informacích byl víc do očí bijící.

Chtěli byste nakonec proniknout i do světa filmu? Oslovujete nějak programově lidi, s nimiž byste chtěli spolupracovat, nebo si vás zatím pokaždé našli sami?

Spolupráce s Wesem Andersonem nebo Jimem Jarmuschem je náš sen. Jinak lidi oslovujeme, ale až ve chvíli, kdy se známe, víme, co od sebe čekat, máme rádi vzájemně svoji tvorbu. Takže se dá říct, že ty nejlepší spolupráce se vzájemně našly samy.

Zůstaly vám ještě nějaké další sny?

Některé máme i v textech. Aktuálně je pro nás zajímavý, co se nám zdá v USA, což dáváme do blogu, který odsud píšeme.

Tagy Dva
Muziku miluju. Aktivně se kolem ní pohybuju už od druhé poloviny devadesátých let, kdy jsem začal organizovat první koncerty a vydávat fanzin. Frontman a jeho vedení pro mě byla a je výzva. Cesta dál. Znát mě můžete i z Radia 1 nebo festivalu Beseda u Bigbítu. Motto: "Nemusím...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY