Přejít k hlavnímu obsahu
David Pomahač | Foto: Vítek Bedrna
David Pomahač | Foto: Vítek Bedrna
Pavel Zelinka - Po, 25.05.2020 - 14:30

David Pomahač se v sólových písních vysvlékl donaha

David Pomahač je dlouholetá postava nezávislé scény. Člen Bez peří, Houpacích koní i polovina bývalých Kieslowski se v 45 letech vydal na sólovou dráhu. A s deskou Do tmy je daleko nechává nahlédnout i do těch nejtajnějších koutů vlastní duše. Hudebně desku nasměroval výrazněji elektroničtějším směrem producent Tomáš Havlen.

Jako by musel David brát v předchozích štacích příliš ohledy na své spoluhráče. Anebo měl předchozí kariéru jako čas na utříbení myšlenek a odhodlání, vykročit čistě sám za sebe. Na sólovém albu Do tmy je daleko máme totiž co dočinění s originálním a suverénním písničkářem, i když on sám v polovině písniček zpívá o svém strachu a nejistotách. Velkým pomocníkem na cestě mu byl producent a elektronik Tomáš Havlen (Zvíře jménem Podzim, Post-hudba aj.)

Právě kombinace autorových kytar a producentovy elektroniky vytváří široký prostor pro Davidovy myšlenky a nálady. Krutě upřímné, jak Pomahač přiznává: „Písničky jsou o životě ve tmě s depresemi o všudypřítomným pocitu samoty, o lásce, kterou umím jen těžko dát najevo, o ztrátách a chuti se z toho všeho dostat a vidět světlo, cítit teplo. Myslím, že osobnější album bejt nemohlo. Odhalil jsem úplně všechno.“ Takový projekt si logicky zaslouží minimalistický setup. Žádní hosté, pouze dva muzikanti a jejich nápady.

Stejně jako se v na albu střídají okamžiky naděje a štěstí, má každá skladba jiný poměr elektroniky a rockových elementů. Barevný podklad oscilující od folkových momentů, přes hlučně kytarové pasáže až k čisté popovým, indie-elektronickým skladbám. Přirovnáním, od Čar života, přes staré dobré Kieslowski, Umakart nebo Zvíře jménem Podzim, až k Post-hudbě. Všechny hudební tahy dvojice slouží ale primárně jako podpora Pomahačovým textům. Přesto sami o sobě mají tu a tam až hitový potenciál.  

 

Písně desky otevřeně hovoří o Davidově boji s depresemi. Rezignaci (K Baltu), rezistenci (Co bude dál) i radosti (Směju se a tančím). Ano, na desce se tančí na ostré hraně patosu, tu ale Pomahač překonává svou uvěřitelností a ve výsledku, i přes všechny nesnáze, až bojovně pozitivním přístupem k věci. Smát se písničkářově otevřenosti by nebylo pouze cynické, ale vysloveně hloupé. Zralý debut ostříleného čtyřicátníka tedy přinesl silnou výpověď, na kterou bude těžké v budoucnu navazovat.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Tomáš Havlen s Davidem Pomahačem dokázali podpořit písničky nečekaně bohatými aranžemi. Přitom samotné skladby nepřeplácali a ty stále působí křehce, tak, aby s niternými texty stále korespondovaly. Letos 45letý písničkář plynule pokračuje tam, kde se před pár lety jeho kroky rozešly s Marií Kieslowski. Kontinuita.

Do tmy je daleko.

David Pomahač – Do tmy je daleko

Indies Scope, 36:28

Moderní písničkářství, rock, elektronika

80 %

Tagy Recenze alb David Pomahač
Jsem vystudovaný učitel zeměpisu, který nikdy pořádně neučil, bývalý skautský vedoucí, který miluje město, křesťan pořádající gotické koncerty. Láska k hudbě se nejprve zhmotnila na vlnách. Ve studentském Radio Strahov jsem nejprve vysílal a posléze ho 8 let vedl (od roku 2004...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY