Cort KX300 OPCB: milosrdná k začátečníkům

Rčení „nesuď knihu podle obalu“ dojme až k slzám hlavně grafika, který ji navrhoval. Osobně by si ho mohl vzít také designér KX300 OPCB. Tygrovaný javor leckoho naláká, ale jen do chvíle, jak na hlavě zmerčí logo Cort.

Nedivím se. Herní vlastnosti KX 300 OPCB by byly bez snímačů fádní. Design i stavba nástroje totiž shodně sází na jistoty. Sustain, který vyluzuje javorem pokryté mahagonové tělo, pořádně otřese bytem i břišním sádlem, jenomže céčkový profil a pražce vysázené do hmatníku z jatoby nezanechají žádný výrazně pozitivní dojem, ať už vybrnkáváte prsty, anebo trsátkem.

O rozpínání nebo aspoň pětistupňovém řazení si můžete rovnou nechat zdát. Jednoduché ovládání o třech prvcích patří do rukou, které ještě tápou, kde je clona a kde hlasitost. Pokročilejší, které si už dříve předtím ochočil Ibanez, se tudíž napoprvé nejspíš nebudou obtěžovat brát nástroj do ruky.

Jenže dvojice příjemných humbuckerů EMG RetroActive na 9V baterky, o kterých už dřív psal Leon, zachraňuje opravdu hodně. Zaměnitelnou konstrukci rozpovídají, šumění a bručení umlčí a netrénované ucho zmatou. Znějí spíš jako pasivní cívky s keramickým jádrem než aktiva. V čistém až jemně zkresleném režimu se nebudete moct nabažit jemně perlivých středů a při větším než malém množství gainu zase opravdu hodně hutných spodků. Předčí dokonce na metal primárně stavěnou KX5.

Jinak se snímače extrémům vyhýbají. Basy i výšky jsou měkčené. Kdo dodnes s láskou vzpomíná na studentské časy s Cortovým PRS a jeho gibsonovskými P90, které nám tuhle tak vychválil Phil X, toho si nostalgie ještě přidrží. To nejdůležitější, tedy zvuk, se průměrnému low endu vymykají.

Celkově vzato KX 300 OPCB ale vyhoví hlavně požadavkům hráčů, který si na elektrickou kytaru teprve zvykají. Navzájem si hodně prominou. Kytara hráčům drobné chyby a oni zas jí nenápadité konstrukční řešení.