Přejít k hlavnímu obsahu
Jako jedna z mála přeživších kapel magického roku 1977 si Chelsea stále drží svou úroveň / Foto: Archiv kapely
Jako jedna z mála přeživších kapel magického roku 1977 si Chelsea stále drží svou úroveň / Foto: Archiv kapely
Petr Adamík -

Chelsea zpívá svou labutí píseň

Britští pamětníci první vlny punk rocku chytili v roce 2015 doslova druhý dech a vydali od té doby dvě studiové nahrávky, které za klasickými alby kapely nijak nezaostávají. Silné skladatelské období potvrzují i na své novince Meanwhile Gardens.

Po rockovějších albech z konce 80. let, následném návratu kytaristy Nica Austina a příchodu baskytaristy Mata Sargenta, se na počátku deváté dekády vrátili k tomu, co jim jde nejlépe, tedy krátké, jednoduché skladby se zpěvnými refrény a nakažlivými melodiemi, které tvoří také aktuální album.

Zmínění muzikanti jsou jádrem kapely dodnes, za bicími je nově doplňuje Steve Grainger a v neposlední řadě tady pak je zakladatel a tvář souboru Gene October, jehož specifický hlas je stále nenahraditelným poznávacím znamením Chelsea. Některé postupy se mohou opakovat, například když v nostalgicky zasněné Meanwhile Gardens slyšíme ozvěny jejich slavného hitu Evacuate. Veškeré pochybnosti jdou ale stranou, jakmile nastoupí refrén, jenž vás odzbrojí svou přirozenou hitovostí. Austinův melodický rukopis se prostě neomrzí. Hymnické kousky Shine The Light nebo Why Aren´t We There, v níž se sám kytarista chopil hlavního zpěvu, vzbuzují v posluchači pocit sounáležitosti. 

Na desce vypomohlo rovněž několik hostů, především z řad bývalých členů kapely. Jedním z nich je i James Stevenson, který se odporoučel teprve nedávno a jehož rock´n´rollová sóla byly velkou součástí raného zvuku Chelsea. I punkové kapely můžou stárnout s grácií a jestliže se skutečně jedná o jejich labutí píseň, zvládli to na výbornou.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Jako jedna z mála přeživších kapel magického roku 1977, ve které svého času začínal i Billy Idol, si Chelsea stále drží svou úroveň a určitě by si zasloužila větší pozornost a respekt. V jejich muzice nenajdeme žádné vymoženosti moderní doby, punkeři sází na sílu kytar, basy a bicích. Chelsea jsou v Panther Studios už jako doma (Mat Sargent zde tvořil i svůj projekt Sex, Drugs & HIV) a producent Dick Crippen, sám pamětník punkové exploze, svého času člen Ten Pole Tudor, ví, jaký zvuk ke kapele patří. Zatímco tak někteří žánroví kolegové mnohdy působí trapně a po padesátce už by raději neměli nic vydávat, Chelsea má i po častých personálních rošádách stálé své kouzlo. 

Chelsea - Meanwhile Gardens

Chelsea – Meanwhile Gardens

Westworld, 43:47

70 %

Tagy Recenze alb Chelsea Mat Sargent

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY