Přejít k hlavnímu obsahu
S Pondělníky rádi čerpáme z toho nejhoršího, co internet nabízí | Foto: Johanka Chramostová
S Pondělníky rádi čerpáme z toho nejhoršího, co internet nabízí | Foto: Johanka Chramostová
Sebastian Lang - Po, 30.08.2021 - 16:00

Bydlím ve sklepě, všude bordel a místo nové skříně nebo stolu bude klip

Mainstream mi nikdy moc nevoněl, ale po setkání s Pražskou konzervatoří, kde studuju pop-skladbu, mi moc nevoní ani ten svět radikální avantgardy. Pro mě je ideální cesta někde uprostřed. Každý skladatel vám asi řekne, že melodie je to nejdůležitější. Takže jako to první a hlavní beru napsat dobrou melodii. Zapamatovatelný prvek, který zůstane posluchači v hlavě, aby měl důvod se k vám vrátit. A zbytek může být vlastně cokoliv.

Pro někoho je ten pondělnický svět absurdna asi „moc“, což chápu. Na druhou stranu se tu všechno dovoluje, třeba dát do jedné písničky pseudo-dechovku a metalcore. Nebo třeba ragtime plus hiphopový beat, a ještě přidat citaci dětské písničky od Nohavici. A vlastně to nevadí, protože to slouží určitému záměru. Proto taky rád čerpám z toho nejhoršího, co internet nabízí, ať už Tv Šlágr, nebo osmdesátkový socialistický pop. V tomhle světě se všechno strašné najednou stává normou. Cíl je takhle najít něco nového, neotřelého a získat tak úplnou tvůrčí svobodu.

Od dětství jsem psával povídky, teď si to vynahrazuju tím, že kolem hudby stavím univerzum s vlastními postavami. A tak uprostřed všeho dění stojí postava pivního strejdy jménem Zbyňa Hlen a skrze jeho perspektivu vznikají všechny texty. Zbyněk věří, že je země placatá, že za komunistů bylo líp, že rozumí fotbalu, politice i třeba raketovému inženýrství lépe než samotní inženýři. Kdyby tam byl on, přece to udělá všechno líp. A to je asi povědomé, že?

Postava Zbyňka se představila na druhé desce jménem Dno, koncepčním albu s lineárním příběhem, který je samozřejmě taky úplně pošahaný. Veškeré písně na sebe navazují a mnoho prvků se opakuje, takže bychom měli získávat pocit, že posloucháme jednolitý kus hudby. To jsou principy, které se používaly už v romantismu v programní hudbě – jeden jednotící motiv se objevuje napříč všemi větami, a tak dílo zceluje. Ve „Dnu“ je v každé části alespoň jeden takový motiv obsažen a v poslední písni se zase objeví motiv z každé předchozí, čímž by se mělo všechno sjednotit a ospravedlnit celý ten žánrový guláš.

Zároveň každá deska by měla být úplně jiná. Nejstarší Z pondělnické krabičky pro mamičky a babičky je plná jednoduchých songů, každý jiný a taky pošahaný. Písničky parodující rádiovou plytkost, nebo buranství. Teď chystáme tři Ep, z nichž jedno „Live from Lágr tv“ právě vychází. A zbylé dvě budou vzájemně úplně kontrastní. Jedno šílené a ujeté plné prudkých zvratů a kontroverzních textů, druhé bude takový introvertní dream psychedelický poprock. Myslím, že hudebně se to dost posouvá. A budem mít supr velikej klip zanedlouho!

Zatím byl ohromný problém sehnat muzikanty do kapely. S kytaristou Matějem se scházíme a dáváme dohromady všemožné nápady na klipy, nebo fotky a podobně, poslední projekt jsme vymýšleli spolu. Ale hudbu i texty dělám sám.

Na druhou stranu k vytváření hudby nutně nikoho nepotřebuju. Co si složím u piana si potom zaranžuju, nahraju a zmixuju sám. Akorát trochu chybí zpětná vazba, která je strašně důležitá, když se chce člověk vyvarovat zbytečných chyb. Vždycky to posílám kamarádům, ať řeknou co si myslí. Taky živá kapela dá těm placatým počítačovým aranžím trojrozměrnost. Na posledním projektu, který zrovna vyšel, „Live from Lágr Tv“, si své nástroje kapela nahrávala, ale ten tvůrčí proces zůstává na mě.

V patnácti jsem si myslel, že složim písničku, někdo jen tak přijde, dá mi na klip a pozve mě na Colours. Ale ono je to složitější. Co člověk sám neudělá, to prostě není. A nakonec ta hudba je jen zlomek celé práce, kromě toho člověk řeší píárko, klipy, fotky a musí se všude vnucovat. Naštěstí se to už trochu mění k lepšímu, díky skvělýmu Lukášovi Kahounovi, se kterým točíme klipy, ale i díky Matějovi, který do kapely vstoupil na podzim.

Skončil jsem u toho, že všechno, co si vydělám, dávám do hudebních klipů. Takže bydlím ve sklepě, všude bordel a místo nové skříně nebo nového stolu bude klip. A vlastně už ani nemám volno, ani život, mám jen pondělníky (zabte mě někdo). Tak doufám, že to množství práce se někdy vrátí a třeba budem vyprodávat kluby. Chce to čas.

Jak ke své tvorbě přistupujete a kolik hudbě obětujete vy? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.

Tagy komunita Pondělníci
Sebastian Lang
Frontman uskupení Pondělníci, které vzniklo díky iniciativě tří lásky a přátelství vyznávajících mladíků, kteří mají rádi pivo. Naše filosofie říká, že každý den je pondělí, protože každý den je na hovn…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY