Brání se lidušky novým médiím?

Třetí únorovou sobotu proběhla na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy konference New Media Inspiration a své místo mezi přednáškami na téma Život po Faceboku mělo i hudební vzdělávání. Jak nová média pronikla do hudební výuky na českých školách?

Marta Kolárová z katedry Studia nových médií (FF UK), která na konferenci přednášela o výsledcích své diplomové práce zaměřené na toto téma, byla rozhodně pozitivní. „Asi před pěti lety, kdy mě napadlo zabývat se tímhle problémem, byla ta situace z mého pohledu ještě o dost smutnější,“ říká, když vypráví o tom, že ve svém výzkumu mezi učiteli s mnohaletou praxí narazila na poměrně překvapivou otevřenost vůči technologiím a třeba čím dál častější možnost si na základních uměleckých školách třeba nahrát desku.

Role pedagoga v hudebním prostředí se s rozvojem nových médií zásadně proměnila a v době, kdy namísto nedostatku informačních kanálů trpíme jejich přebytkem, rozhodně vzrostla důležitost toho, aby učitel dovedl studentům pomoci se v této záplavě možností zorientovat. „Posluchač dneska ani moc nemusí přemýšlet o tom, co má vlastně rád. Díky cílení a algoritmům, na jejichž základě dneska média fungují, je mu předložena spousta věcí. A učitel tohle nemůže ignorovat, ale musí pomoct tyhle informace dát do kontextu,“ uvádí Marta Kolárová svou prezentaci zahájenou obrázkem dítěte se sluchátky obklopeného obrovským množstvím log nejrůznějších hudebních a hudebně-vzdělávacích aplikací.

Aby zjistila, jak je v tomhle ohledu české hudební školství úspěšné, vyzpovídala vzorek dvanácti kantorů z nejrůznějších institucí od ZUŠek po vysoké školy a s nejrůznějšími zájmy ohledně jejich praktik a motivací pro hudební vyučování. Při výběru se snažila o to, aby neoslovovala začínající kantory, u kterých je větší pravděpodobnost, že budou technologiím otevření, ale právě ostřílenější učitele. Tím vyvrátila tvrzení, že starší učitelé v důsledku vyčerpání a vyhoření odmítají nové přístupy a využívání technologií neuznávají. Příjemné bylo zjištění, že pedagogové už nevyužívají technologie pouze k přehrávání hudby, jak tomu ještě před pár lety mnohdy bylo, ale mnohem rozšířenější už jsou třeba právě nahrávací softwary a také širší možnost výuky hudební produkce: „Devět z dvanácti dotazovaných umožňuje svým studentům nahrávat, jenom jeden z dvanácti využívá technologie pouze k přehrávání,“ konstatuje autorka.

Poměrně minimální je zatím ale využívání sociálních sítí nebo aplikací pro chytrý telefon ve výuce. „To je docela škoda, existuje spoustu appek, které podávají takovou tu klasickou teoretickou výuku v trochu zábavnější formě, je tu třeba Pianu, které je zaměřené na interaktivní výuku hry na piano nebo pak třeba sítě, které vám umožňují jamovat s muzikanty z celého světa.“ Rozšířené jsou ale třeba ladicí aplikace a notační softwary.

V rámci výzkumu Marta Kolárová také zkoumala motivace pedagogů v jejich výuce. Ačkoliv první pozici obsadilo zlepšení řemeslných schopností studentů a možnost zahrát si bez větší průpravy intuitivně s dalším muzikanty, hned na druhém bylo upevnění vztahu studentů k hudbě: „Chtěl bych, aby milovali hudbu,“ zaznívá v odpovědích pedagogů. Jiní potom uvádějí, že by je potěšilo, kdyby se ze studentů stali dobří lidé. A kdyby se jim třeba povedlo na ně přenést trochu ze svého nadšení, které v nich hudba vzbuzuje, protože podle nich víc asi nelze.

„Všeobecně se myslím proměnilo to, že by se učitelé snažili ze studentů udělat hráče v komorním orchestru a nepřipouštěli jinou variantu. Akceptují rozmanitost žánrů i to, že mnoho z žáků se vlastně ani hudbou živit nechce. Že si chtějí rozšířit obzory a prostě vědět víc,“ doplňuje Kolárová část výzkumu o motivacích. „Když jsem zkoumala, co ti učitelé vlastně poslouchají, dost mě potěšilo, že se tam objevilo opravdu široké spektrum odpovědí, že už to není jen Bach nebo Beethoven. A že místo striktního odmítání populární hudby se snaží žákům pomoci se v ní vyznat.“

Většina učitelů uvedla, že když mají nějakou možnost zasáhnout do modernizace výuky, rádi to udělají a zvolí speciální přístupy. Problém v tom, proč se naše hudební vyučování pro svou technologickou zaostalost stále nedá počítat mezi západní, ale trčí spíše ve standardu postkomunistických východních zemí, jak Marta Kolárová řekla při prezentaci, tak možná nebude v uzavřenosti vyučujících, ale spíš v systému, který s nimi pracuje. Dotazovaní učitelé totiž potvrdili nedostatek dovzdělávacích aktivit právě pro ně. A když jste v praxi přes třicet let, hodně se promění, obzvláště technologie a média. A není dobré to nechávat na učitelích samotných, šlo by se o ně lépe starat?