Billy Morrison se vrací s další rockovou jízdou plnou hvězdných hostů
Zkušený a respektovaný kytarista Billy Morrison se po dvou letech vrací s novou sólovkou a znovu potvrzuje, že vedle účinkování v kapele Billyho Idola má stále velkou chuť věnovat se i vlastní tvorbě. Na nové desce v podstatě pokračuje ve stejném konceptu jako u předchozí desky The Morrison Project. Základ znovu staví na rocku, metalu i alternativě a přivádí další řadu výrazných hostů, od Marilyna Mansona, Dextera Hollanda až po Chucka D nebo Duffa McKagana.
Album vznikalo už loni v době, kdy Billy poskytl Frontmanu exkluzivní interview. Po vydání The Morrison Project neměl o další nápady nouzi, a tak znovu přizval své kolegy z hudební branže a pustil se do dalšího hudebního dobrodružství.
Deska nabízí dvanáctku skladeb, z nichž u šesti zpívá sám Morrison a v dalších se za mikrofonem střídají jeho přátelé a spolupracovníci. Pojďme tedy pěkně popořádku.
Titulní song je stejně těžkotonážním úvodem, jakým byla Drowning na posledním albu. Nabízí tvrdé kytary, úderné bicí a zastřený Morrisonův hlas. V následující grungem načichlé Becoming přicházejí první hosté. Sully Erna z Godsmack se ujímá mikrofonu a jeho vokální projev může připomenout Scotta Weilanda, zatímco Nuno Bettencourt přidává několik kytarových lahůdek. Své kytarové umění ukáže také Morrisonův parťák od Billyho Idola Steve Stevens, a to ve skladbě Another Day.
Skladba The Tailor s Marilynem Mansonem se drží zpěvákova stylu, nechybí jí tajemný nádech ani dostatečně „creepy“ atmosféra. Rapová elita, konkrétně B-Real, Chuck D a Darryl „DMC“ McDaniels, se sejde v tracku No Suspects a countryrockové momenty pak přicházejí v Leave No Trace s Duffem McKaganem.
Střídání skladeb s hostujícími zpěváky a těch, v nichž se za mikrofonem představuje Morrison, desce prospívá. Díky tomu je Hollow pestré, barvité a ani při podobném konceptu jako na předchozí desce nezačne nudit. Později dojde také na pop punk. Do Never Gonna Change byl sice přizván Dexter Holland, celkově však skladba vyznívá, jako by patřila spíše do repertoáru Blink-182, případně některého z modernějších představitelů žánru, jako je MGK. Poslední místo patří baladě Butterfly Effect, která se nese v duchu Ozzyho sólové tvorby a přináší na závěr desky trochu klidnější atmosféru.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Billy Morrison připravil další poctivou rockovou desku, kterou ozdobil řadou hvězdných muzikantů. Jednotliví hráči přitom nejsou jen efektními jmény v seznamu hostů, ale do skladeb přinášejí vlastní rukopis. A právě to je na Hollow sympatické, Morrison jim nechává dostatek prostoru zazářit, zároveň si však po celou dobu pevně drží směr, kterým se jeho deska ubírá.
Produkce je moderní a patřičně nabroušená, ale zároveň není sterilní. Morrison navíc jako producent drží všechny rozdílné vlivy pevně pohromadě, takže deska navzdory žánrové pestrosti nepůsobí jako nesourodá splácanina.
Billy Morrison – Hollow
TLG/ZOID/Virgin Music Group, 00:46:00
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
