
5 inspirací, jak si (nejen) v létě poradit se psaním textů
Texty písní jsou zvláštní křehké bytosti někde na hranici literatury a hudby, které nám občas dají pořádně zabrat. Přilétnou ve chvíli, kdy se to nejméně hodí – například když řídíte auto. A pokud nezastavíte na nejbližším parkovišti, abyste je nemilosrdně a hlavně rychle přišpendlili na papír nebo do poznámek v telefonu, vesele si odplachtí. Jako nádherný motýl, který nenávratně zmizel, než jste si doběhli pro foťák. Pojďme se dnes podívat na to, jak si během letních cest najít svou textařskou múzu, abyste se na podzim vrátili do zkušeben s novou inspirací a plným zápisníkem skvělých textů.
Debatu o tom, jestli je dřív hudba nebo text ponechme pro případ tohoto článku otevřenou. Je totiž skoro jedno, jestli cestujete jen s prázdným zápisníkem, anebo jestli vám k tomu ještě do uší hraje hotový instrumentální song a vy se snažíte přijít na to, o čem tahle píseň vlastně má být. V obou případech hledáte slova… nebo možná jen jedno slovo, o kterém budete vědět, že je dost silné a nosné, aby bylo základem pro celou píseň.
1. Na lovu múz
Když se bavím s jinými muzikanty o psaní textů, velmi často přijde řeč na „čekání na inspiraci“, která nepřichází. „Teď nic nepíšu, nemám na to náladu, nic mě nenapadá…,“ může být častá odpověď. Je pravda, že jistá míra naladění se je často nezbytná. Nevím, možná proto, že tenhle text vzniká na chalupě obklopené loukami plnými motýlů, mám neodbytný pocit, že i naši „vnitřní tvůrčí louku či zahradu“ musíme trochu kultivovat. Anebo jí alespoň dopřát prostor růst, chceme-li přilákat třepotavé obyvatele v podobě nových písní.
Pokud náš život plyne v neustálém běhu mezi prací, péčí o rodinu, tisíci úkoly a povinnostmi – a mezi to se snažíme nacpat zkoušky s kapelou či hraní na akcích, může se stát, že naše múzy zkrátka nestíhají a vlají kdesi za námi. Stejně jako v příběhu o indiánovi, který se při putování jednoho dne zastavil se slovy, že šel příliš rychle a teď musí počkat, až ho dostihne jeho duše. Léto je ideální čas na to dopřát si čas zpomalit, podívat se dovnitř a pochytat rozlétané zdroje inspirace.
Zároveň z vlastní zkušenosti vím, že už jen změnit prostředí, odjet mimo svůj běžný každodenní „provoz“ může otevřít chuť tvořit. V každém případě ale nezapomeňte mít stále v kapse zápisník nebo aspoň telefon a buďte připravení. Není nic horšího, než po návratu z prázdnin vyprávět svým spoluhráčům, že vás napadl fantastický text na ten rozpracovaný song, byla by to fakt pecka… ale bohužel jste se zrovna potápěli a než jste vyplavali, pamatovali jste si už jenom, že to bylo něco o vlnách.
2. Jsou písně od Boha?
Úplně jiný způsob tvorby můžeme najít například u Nicka Cavea, který začíná nové písně právě psaním textů. Místo „chození po světě a čekání na inspiraci“ si sedá každé ráno ke svému pracovnímu stolu a píše. Píše třeba několik měsíců, než se myšlenky začnou seskupovat do textů písní, u nichž pak ještě ladí každý verš a každé slovo, dokud není spokojený. V mnoha rozhovorech mluví o tom, že jeho texty jsou ze čtvrtiny „zjevením“, ale ze tří čtvrtin plodem práce, disciplíny a neutuchajícího hledání ve vlastním nitru.
Když začnete pročítat jeho stránky Red Hand Files, narazíte na spoustu skvělých postřehů na téma psaní textů i tvorby obecně. Namátkou cituji z odpovědi na dotaz, zda písně přichází od Boha?
„...ale jsou písně opravdu od Boha? Z vlastní zkušenosti bohužel ne. Můj dobrý přítel Chris Martin mi jednou řekl, že když potřebuje novou píseň, požádá vesmír a Bůh mu ji pošle. Většině z nás, pokorných autorů písní, ale není taková velkorysost dopřána. Mohu se jen domnívat, že Bůh je fanouškem Coldplay, protože z mého pohledu Bůh písně neposílá, nevypravuje, nedoručuje ani nedaruje; a pokud ano, určitě je neposílá mně. Velký W. B. Yeats krásně shrnul postavení básníka či písničkáře:
I must lie down where all the ladders start, in the foul rag and bone shop of the heart
(Musím se položit tam, kde začínají všechny žebříky, do zaplivaného vetešnictví sveho srdce)
Napsat píseň vyžaduje zúčtování. Vyhrneme si rukávy a díky důsledné dřině se setkáváme s katastrofálním a umrtvujícím stavem svého nitra. Vnášíme do toho zmatku a chaosu básnický řád. (…) Dáváme řád našim unaveným duším a tvarujeme z nich blues. Nakonec, máme-li štěstí, se z této ponuré záležitosti vynoří naše písně a my tyto okřídlené a zpívající věci vyšleme, aby přitáhly Boha a pokusily se oživit jeho přítomnost ve světě. 'Hle!' říkáme, ohromeni vzdáleností, kterou jsme urazili od našeho nepořádku k Měsíci. Pohleďte!”
(Red Hand Files – Issue #297 – Are songs from God?)
3. Píseň je inspirována knihou XXX
...nebo také filmem, básní, obrazem či sochou. Dobře to zní, dobře se to píše do tiskových zpráv, působí to jako, že máte kulturní rozhled – a celkově tomu není co vytknout. Nebo snad ano? Literatura zejména, ale samozřejmě i jiná umělecká díla, mohou být skvělou inspirací pro naše texty. Stačí si vzpomenout třeba na White Rabbit od Jefferson Airplane nebo Wuthering Heights od Kate Bush. Taylor Swift je známá tím, že do svých textů ukrývá nespočet literárních odkazů, které se pak její fanoušci oddaně snaží „rozluštit“. Zdálo by se, že když zrovna nevíte, o čem psát, stačí sáhnout do knihovny klasické literatury a nemůžete šlápnout vedle. Je ovšem dobré si uvědomit, proč to vlastně děláte. Chystáte se totiž postavit svou píseň na uměleckém díle někoho jiného – a to může, ale nemusí fungovat.
Pokud jste právě dočetli strhující román a jste ho tak plní, že napíšete text, v němž zhmotníte celý příběh z pohledu vedlejší postavy, která je vám nejbližší, nedá se tomu vytknout vůbec nic. Je to jako by vám nová sousedka vyprávěla příběh o svém životě a vy jste tím byli inspirováni napsat píseň. Vaši posluchači neznají vaši sousedku a stejně tak nemusí vědět, o jaký román šlo. Vytáhnete z něj cosi jedinečného pro vás, co se vás osobně dotýká, a zároveň univerzálního pro všechny.
Anebo píšete text o nekonečné cestě, na které vás stále zastavují překážky a napadne vás nepříliš originální, nicméně celkem pasující přirovnání k Odyssee. Anebo má být cesta ve vašem textu hlavně o svobodě a pomyslíte na Kerouaca. I zde mají odkazy na jiná umělecká díla svůj smysl – byť je lepší vynechat ty příliš „profláklé“ nebo naopak absolutně neznámé, protože v tomto případě je žádoucí, aby posluchač věděl, na jaké dílo odkazujete a proč.
Čemu se naopak doporučuji vyhnout, pokud tedy zrovna nejste Taylor Swift, je samoúčelné umisťování literárních odkazů do textů písní jen proto, aby jaksi působily intelektuálněji nebo umělečtěji. Může se totiž snadno stát, že výsledek bude buď neautentický nebo rovnou směšný.
4. Proud vědomí
Existuje ale mnohem zajímavější způsob, jak se nechat inspirovat literárními díly, než prosté propašování odkazů na děj nebo postavy do vznikajícího textu. Pro jazykovou stránku vašich textů je totiž schopnost rozumět jazyku a pracovat s ním zásadní. Pokud se na dovolené chystáte psát nové texty, přibalte si do svého cestovního zavazadla i něco zajímavého ke čtení. A to nejen ony strhující romány, ale také knihy, které vás mohou inspirovat právě svou prací s jazykem. Především je to samozřejmě poezie všeho druhu.
Tady je dobré si uvědomit, jaký typ textů chcete psát – respektive jaký typ jazyka sedí k vám a vaší hudbě. Bude to spíš abstraktní básnické vyjadřování, nebo syrové obrazy z každodenního života? Je vám bližší psát a případně i zpívat (pokud jste interpretem vlastních textů) ve spisovné řeči, nebo naopak naprosto hovorově až vulgárně? Budete psát česky, nebo anglicky? Tomu je samozřejmě dobré přizpůsobit své literární inspirace. Pokud píšete anglické poetické texty, přibalte anglické básníky, ale klidně i třeba Virginii Woolfovou. Pokud chcete tvořit jadrné české texty na rockové festivaly, vezměte si s sebou třeba výběr českého undergroundu.
Při psaní textů vás ale mohou inspirovat i experimentální podoby prózy. Až příště budete sedět nad prázdným papírem, co zkusit třeba proud vědomí – techniku, kterou využívala právě Virginie Woolfová? Zapisujte svoje myšlenky volně, tak, jak přicházejí, a zkuste v nich najít nějaké motivy, které mohou být základem pro vaši další píseň.
5. Síla slov
Slova mají velkou sílu – a pokud jsou podepřena skvělou hudbou, tak dvojnásob. Ne každý ale vnímáme důležitost textu v písni stejně. I to je dobré mít na mysli a ujasnit si, pokud máte před sebou psaní textu. Na jedné straně jsou umělci jako Nick Cave nebo Kae Tempest, jejíž dechberoucí skladba Europe Is Lost uzavírá tento článek, pro které je text písně základním a naprosto zásadním nosným prvkem celého díla. Na straně druhé znám i mnoho hudebníků, pro které je text čímsi, co „se pověsí na hudbu“ – jakási výplň, bez které by zkrátka melodii písně nešlo zazpívat, a čím je jednodušší a nekomplikovanější, tím lépe.
První skupina brousí v potu každé slovíčko a dokonalost textu je rozechvívá stejně jako perfektní riff nebo groove. Druhá skupina by možná celkem spokojeně svěřila tuhle úmornou a s hudbou příliš nesouvisející činnost nějakému šikovnému chatbotovi. Na jaké části této pomyslné stupnice se nacházíte vy? A jak důležité jsou pro vás texty v písních, které posloucháte?
S poslední inspirací, kterou vám dnes nabídnu, se vracíme zpět do světa hudby. Specificky do oblasti hudby, která je na práci se slovy založena víc než kterýkoli jiný žánr. „I´m beginning to feel like a Rap God...“ začíná Eminem svou epickou šestiminutovou palbu slov z roku 2013. Pokud chcete prožít, že slova jsou důležitá a mají skutečnou sílu a že dokonalý verš je stejně vzrušující jako třeba skvěle zahrané sólo, pusťte si nějaký (dobrý) rap. Za mě je to naprosto zaručený recept, jak se nadchnout do psaní textů.
Tak ať vám léto přinese spoustu (nejen) textařské inspirace! Krásné prázdniny :)
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.