5 cest k tomu, jak udělat dobrý cover

1. Acoustic cover

Acoustic cover je, když vezmete do ruky kytaru v létě u ohně a zahrajete Knockin' On Heaven's Door. Nic víc, nic míň. Jen vy a nástroj (vzhledem k názvu ideálně akustický), na který se doprovázíte. Acoustic cover je to ale i to, když doma v ložnici nebo naopak venku na náměstí zapojíte akustickou kytaru do aparátu a budete zpívat na mikrofon a celé to natáčet na video. O elektrifikaci v tomto případě zas až tolik nejde. O co naopak jde, je váš hlas a váš osobitý projev, který je středobodem tohoto typu coverů.

Když zadáte toto sousloví na YouTube, zjistíte, že to je zdaleka nejpočetnější skupina cover verzí jakékoli písně. Důvody jsou praktické – je to to nejjednodušší, co můžete s „vypůjčenou písní“ udělat. Zároveň se asi nikdy neomrzí posluchačům. Co interpret, to jiná verze téhož songu – jiný hlas, jiný přívuk, jiné emoce. Velmi rozdílná může být ale také vizuální a zvuková kvalita, nemluvě o muzikantských dovednostech. Pokud vás láká tato cesta, vyplatí se investovat čas do vyladění vizuálně působivého prostředí, správného nastavení mikrofónů a světel a osvojit si alespoň základy práce s DAW a s videem.

Zdá se, že to nicméně není úplně zásadní. Jeden můj známý, Američan, například zásobuje YouTube akustickými covery, jejichž provedení je co do kvality řekněme sporné, i přesto ale sbírá počty shlédnutí, které by mu většina našich alternativních kapel snažících se o vlastní tvorbu tiše záviděla. V případě algoritmů se bohužel někdy počítá spíš kvantita než kvalita.

Chcete-li naopak „acoustic cover“ zařadit do svého živého vystoupení, při troše plánování nemůžete šlápnout vedle. Čím větší „rámus“ obvykle s kapelou děláte, tím víc vynikne, pokud do setlistu vložíte song zahraný pouze s kytarou či pianem. Okamžitě tím vytvoříte intimnější atmosféru a pustíte si fanoušky blíž k sobě. Pozor ale dejte na dramaturgii večera. Tento typ coveru nepatří na začátek koncertu ani do závěrečné gradace (pokud tedy není celý koncert unplugged). Skvělý je naopak ve chvíli, kdy chcete divákům dopřát trochu oddech nebo jako přídavková píseň na úplný závěr.

2. Metal nebo reggae?

Pokud jste někdy hledali různé verze téže písně, velmi pravděpodobně jste se s tím setkali. Metalový cover The Scientist od Coldplay. Reggae verze Paranoid od Black Sabbath. Smells Like Teen Spirit jako keltský rock. Disco verze téhož. Čím šílenější a překvapivější kontrast, tím lépe. Covery se pohybují na široké škále od různých prazvláštních slepenin po dokonalý remake dodržující všechna pravidla zvoleného žánru.

Už několik let jsem součástí malé mezinárodní komunity muzikantů, kde pravidelně probíhá Cover this song challenge, čili všichni nahrávají vlastní cover téže písně. I když některé výsledky jsou trochu s otazníkem, nikdy mě nepřestane překvapovat, kolik různých a často velmi dobrých nebo přinejmenším zábavných verzí téhož songu může vzniknout. Pokud rádi experimentujete a pohybujete se v různých hudebních žánrech, tohle může být cesta pro vás.

Někteří hudebníci na YouTube dokonce založili svůj úspěch právě na podobných předělávkách známých songů, známé jsou například metalové covery z Frog Leap Studios. I když to někdy působí jako absolutní recese, ke které stačí pár rekvizit a mírně šílená show, pri bližším pohledu zjistíte, že tato videa tvoří většinou skvělí muzikanti a aranže písní mají vychytané do detailu. Pokud tedy chcete jít se svou cover verzí ven, dejte si pozor, abyste dodrželi alespoň základní pravidla žánru, do kterého píseň umisťujete. Není nic horšího než například reggae verze nějakého songu, která ovšem stojí na na představě o reggae, kterou jste si udělali z jedné písně zaslechnuté kdysi dávno.

To samé platí pro živá vystoupení. Pokud vaše kapela hraje metal a do setlistu vložíte Radio Gaga v metalové verzi, to jest v žánru vám vlastním, je pravděpodobné, že tím své fanoušky pobavíte a potěšíte. Pokud hrajete indierock a budete se pokoušet o metalový cover, dá se očekávat, že z toho bude spíš trapas.

3. Tón po tónu

Zatímco předchozí přístup ke coverům byl hlavně o originalitě a kreativitě, následující typ coveru je hlavně o dokonalém napodobení originálu. Je to zvláštní paradox, že na jednu stranu hledáme svůj sound, svůj hlas, svůj jedinečný přístup k hudbě, na druhou jsme pak schopni strávit mnoho hodin ve snaze docílit přesně stejného zvuku či výrazu, jaký má někdo jiný. Když ponechám stranou tribute bands, má nějaký smysl snažit se o dokonalou nápodobu?

Jeden můj kamarád strávil celý loňský rok tím, že postupně nahrál cover celého alba The Wall. S některými party mu pomáhali různí přátelé, většinu věcí ale nahrál sám a opravdu se mu podařilo tenhle pomerně šílený a lehce nesmyslný podnik dotáhnout. Zajímavé na tom je, že výsledek je vlastně skvělý. Je na tom slyšet, že ta deska je jeho srdeční záležitost. A samozřejmě, pokud takto legendární nahrávku nejdříve rozebereme na součástky, snažíme se jí porozumět a pak ji vlastními silami zase sestavit, naučíme se toho opravdu hodně. Nakonec naučit se dokonale oblíbené sólo, basovou linku nebo riff je jednou ze základních cest, jak se jako muzikanti zlepšovat. Není důvod to tedy neaplikovat na celou písničku a pokud máte opravdu hodně času, tak třeba klidně i na celou desku.

Jsou ale opět i příklady na Youtube, kde tento přístup funguje skvěle, například Martin Miller band, kteří hrají tak dobře, že si s nimi přišli zajamovat i někteří legendární muzikanti, jejichž skladby hrají! Tato skupina vynikajích studiových hudebníků sbírá milióny shlédnutí díky svým schopnostem zahrát prakticky cokoli, v následujícím videu například hladce překlopí Kiss do Bee Gees v medley hitů ze 70. let.

4. Jiný nástroj? Žádný problém!

Celkem osvědčeným přístupem k coverům je změna nástrojů oproti originálu. Jiný nástroj vás totiž už z principu donutí pracovat s původním aranžmá i party jednotlivých nástrojů a výsledek může být velmi zajímavý. Stejně tak působivé může být, když zpěvák interpretuje píseň, která je v originále s ženským vokálem, a naopak. Populární jsou také různé orchestrální aranže klasických rockových hitů.

Tento přístup můžete zvolit i v případě, pokud nahráváte cover sami doma. Rozeberte si jednotlivé nástroje a zkuste přemýšlet kreativně: nešel by ten kytarový riff nahradit basovou linkou? Nebo bicí nahradit nějakými zajímavými samply? Co kdyby místo backvokálů hrály doprovodné harmonie klávesy? Anebo naopak nahradit rytmickou kytaru vokály? Kromě toho, že si možná užijete dost zábavy, naučíte se také nově přemýšlet o aranžování skladeb. Které party jsou pro danou věc opravdu podstatné? Které můžete bez obav „vyhodit“?

5. Remake, mashup, remix – aneb kde je hranice coveru?

Během Cover this song challenge se pravidelně vynořuje otázka: je tohle vůbec ještě cover? Kdy je nahrávka coverem a kdy už změníte píseň natolik, že z té původní skoro nic nezůstalo? Odpověď není úplně jednoznačná. Pokud je nicméně vaším záměrem vytvořit cover nějaké písně, mělo by být stále poznat, o jakou píseň se jedná. Zejména pokud chcete píseň oficiálně vydat jako cover, je nutné zachovat text a hlavní melodii zpěvu a doporučuje se též zachovat základní harmonie a strukturu písně. Tempo, aranžmá, nástrojové obsazení písně, backvokály, s tím vším je možné pracovat takřka neomezeně.

Máte ale i další možnosti, jak pracovat s písněmi, které napsal někdo jiný. Například vytvořit takzvaný mashup – spojení dvou a více songů, které spolu nemají nic společného. Ať už přejde jeden plynule do druhého, nebo třeba použijete vokální linku a text z jedné skladby a hudbu z druhé. Dnes je také mnoho písní dostupných ve stopách a i ty, které nejsou, vám stále dokonalejší a dostupnější AI nástroje dokáží rozložit do poměrně kvalitních tracků dle jednotlivých nástrojů. Můžete tedy zkusit udělat vlastní remix daného songu nebo si vytáhnout některé nástroje z originálu a doplnit k tomu vlastní nahrávky. Ať už do originálního backing tracku nahrajete svůj zpěv ve stylu karaoke, nebo si naopak vypůjčíte originální vokál a dáte k němu vlastní hudbu, možností je mnoho. Tady se opět hranice slévají a vývoj toho, co je možné, jde poměrně překotně dopředu.

A co na to právo?

Pokud jste dočetli až jsem, pravděpodobně vám už vrtá v hlavě otázka: jak je to s autorskými právy? Co si ve vztahu k coverům můžete dovolit a co už ne? Tohle téma by určitě vydalo na samostatný článek, jelikož je zde mnoho „šedých zón“ a právní úpravy zejména s rozvojem AI nástrojů nestíhají dohánět žitou realitu. Doporučuji nový seriál o autorském právu na Frontman.cz a nebo video pod článkem.

Mezitím vám nabídnu pár postřehů z praxe. V principu byste samozřejmě nikdy neměli vydávat cizí písně za svoje dílo – čili u všech nahrávek, videí nebo třeba na setlistu musí být uveden autor originálu. Pokud jste kapela hrající převážně vlastní tvorbu, zároveň chcete hrát nějaký cover jako součást vašeho živého vystoupení a hrajete v klubu, který vyžaduje playlist, pouze nahlásíte daný song v rámci playlistu. O nic jiného se nestaráte, nic neplatíte. Nahlášení playlistu na Intergram/OSA a případné poplatky jsou věcí pořadatele, tedy klubu. Jiná situace je v případě, že jste kapela, která hraje pouze covery a je z principu výdělečná (například plesová kapela), tam je určitě vhodné vyžádat si licence na intepretaci daných songů od OSA.

Pokud se rozhodnete svůj cover nahrát a zveřejnit, různé platformy mají různou politiku. V zásadě ale tam, kde tracky nahráváte sami (Soundcloud, YouTube), nahrávku kontrolují algoritmy. Může se stát, že vám song zkrátka nahrát nedovolí. Ze zkušenosti své a mnoha svých známých ale mohu říct, že toto se stává velmi výjimečně, pokud nemáte na YouTube nastavenou monetizaci.

Když budete chtít svou cover verzi vydat na platformách jako Spotify nebo Apple music, existují specializované služby pro covery, které rovnou odesílají část honoráře držitelům autorských práv, nejznámější z nich je asi Soundrop. Stejně tak ale můžete cover vydat skrze služby jako Distrokid, Landr nebo CDBaby, které také mají speciální variantu pro release coverů.

Jaké jsou vaše nejoblíbenější covery? Napište nám do komentářů pod článkem na Facebooku!