Janny Richter: Inspirace může přijít odkudkoli, i od servírky z žižkovské nalejvárny
Od vydání mojí předchozí desky Delta Trash uběhly dva roky, během nichž jsem si dopřál odstup, pracoval na hudbě k seriálu Metoda Markovič i dokumentární sérii Případy Jiřího Markoviče a postupně krystalizoval nový směr. Výsledkem je Discobilly – album, na kterém jsem posunul svůj zvuk, otevřel dveře elektronice a pustil se do žánrového dobrodružství, které mě zavedlo z domácího studia v Praze až do montanské divočiny.
Discobilly vznikala opět z velké části v mém domácím studiu Ranch House. Stejně jako minule mi byli po ruce staří dobří spolupracovníci Miloslav Veselý a Boss BR-1600. Rád se posouvám, rád opouštím komfortní zónu, a proto tentokrát dostala elektronika ještě výraznější prostor než na předchozí nahrávce. Použil jsem syntezátory DeepMind 6 a Korg Modwave a drum machine Akai MPC One+. Co se kytar týče, tentokrát jsem odložil slide i otevřená ladění a vše nahrál na Gretsch Tennessee Rose Chet Atkins model ve standardním ladění.
Inspiraci čerpám ze všeho kolem sebe, z intuice, nových lidí i nových míst, z chaosu města i ticha přírody. V mezidobí jsem si odskočil do Montany, kde jsem během tří dnů ve studiu Aarona Jenningse nahrál album, které bych rád vydal příští rok. Hraje na něm špičkový kytarista Richie Reinholdt a na bicí Kenny Fields, který působil v kapele Boba Dylana. Byla to velká škola a překvapilo mě, jak jsou tihle borci nohama na zemi, bez hvězdných manýrů. Rád potkávám zajímavé lidi, protože inspirace může přijít odkudkoli, od legendárního kytaristy z Nashvillu i od servírky z žižkovské nalejvárny. Každý má svůj příběh.
Moje předchozí dvě desky byly silně ovlivněny country a blues. Tentokrát jsem chtěl otevřít prostor i jiným žánrům, které mě v průběhu let formovaly. Discobilly není jen jméno nové desky, ale také název stylu, který jsem si vymyslel. Snažím se vytvořit scénu, kde jsou všichni vítáni. Jde mi o propojení energií a žánrů. Ať jsi metalák, countryman nebo diskofil, Discobilly je o pozitivní energii, přístupu a sexualitě. Žádná hluboká filozofie.
Texty na desce jsou zápisky věčně nadrženého kluka od vedle. Například skladba Cicciolina je inspirovaná italskou pornohvězdou Ilonou Staller. Ve výsledku z toho vznikla nejtvrdší věc na desce a možná i moje nejtvrdší věc vůbec. Díky božské Iloně.
Nová deska Discobilly je hotová a přichází čas věnovat se propagaci a koncertům. Mám skvělou kapelu, kterou mi seslalo samotné nebe, Mojmíra Saboloviče z Band of Heysek, kytaristu Josefa Schorma a bubeníka Filipa Rejče. Potom se vrhnu na další věci. Tenhle běh totiž nikdy nekončí.
Discobilly vychází i na vinylu. Master udělal guru české elektronické scény Moimir Papalescu, který o desce řekl: „Kdyby to Bob Dylan uměl se syntezátory, znělo by to přesně takhle.“ Phil Shoenfelt zvuk alba popsal slovy: „Hank Williams se zde setkává se Sigue Sigue Sputnik a The Cramps.“ A někde jsem ještě zaslechl, že jde o nemanželské dítě Iggyho Popa a Depeche Mode.
Ohlasy na album jsou velmi pozitivní, což mě těší.
Každá z písní má vlastní videoklip a svůj vizuální příběh. Je to výrazně konceptuální projekt, který jsem vytvořil společně s talentovaným režisérem Zdeňkem Hanzalem. Natáčeli jsme v Praze, Montaně, Nevadě, Wyomingu, Kalifornii, Idahu i Arizoně. Klipy odrážejí stylovou i vizuální estetiku desky a jsou k vidění na YouTube.
Ať se na svých žánrových výletech vydám kamkoliv, vždy to stojí na pevných rock’n’rollových základech. Taková je moje nová deska Discobilly, pozitivní, nekompromisní a svobodná.
Album vychází 1. prosince na LP a obvyklých digitálních platformách. Křest se uskuteční 29. listopadu v pražském Café V lese. Speciálním hostem a zároveň kmotrem desky bude Moimir Papalescu.
Jak byla vaše cesta k desce? Napište nám na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
