Přejít k hlavnímu obsahu
Jednoduchým řešením i pro ty bubeníky, kteří mají jen klasickou soupravu, jsou samplovací pady | Foto: Roland
Jednoduchým řešením i pro ty bubeníky, kteří mají jen klasickou soupravu, jsou samplovací pady | Foto: Roland
Alex Švamberk - Pá, 29.05.2020 - 08:00

Velké divadlo s malým kašpárkem #6: sampler pro bubeníky

Bubeníci sice jsou zvyklí tahat těžký hardware, všechny ty stojany něco váží, i když nebudou mít dva kopáky, tři nebo čtyři tomy, dva virbly a les činelů. Přesto se ani jim nebude chtít tahat všechna rezavá železa, co nasbírali, a svůj set doplní tak maximálně o pružinu a pár trubek. I oni by si však přáli svůj zvuk obohatit více, aniž by museli hrát na klávesy nebo mačkat pady na sampleru. Takový se pro ně nehodí. Důvod je prostý. Přestože se někdy zdá, že mají pět rukou, přitom co všechno stihnou odehrát, jsou to lidé jako ostatní a mají jen dvě horní končetiny. Nemají tedy při bubnování možnost ovládat ještě nějaký další nástroj, pokud náhodou jen nedrží základní rytmus na kopáku.

I pro ně tu je však řešení od dob, kdy se objevily první elektrické bicí. Už v šestihranných plástvích u elektrických bicích Simmons byl piezo snímač. Ten se při každém úderu vybudil a poslal signál do zvukového modulu, který přehrál požadovaný zvuk, takže fungoval jako trigger. Místo příslušného modulu se zvuky elektrických bicích však mohl spouštět jakékoli jiné vhodně uzpůsobené zařízení a přehrát zvuk z něj. Nejlépe sampler. Vše ještě usnadnilo zavedení standardizovaného formátu MIDI.

Pokud má bubeník elektrické bicí, musí si jen vyhradit, které pady budou sloužit k přehrávání samplů, jež má na jakémkoli sampleru s MIDI, o kterých se psalo v minulé kapitole. A je jedno, zda půjde Akai MPX nebo sampler z řady Volca. Všechny poslouží v zásadě stejně.

Je tu však ještě jednodušší řešení i pro ty bubeníky, kteří mají jen klasickou soupravu – samplovací pady. Jde o zařízení typu vše v jednom, která zahrnují pady, převodníky pro digitalizaci signálu ze snímače do formátu MIDI a zabudovaný jednoduchý sampler. Pady nejsou většinou samostatné, ale ve skupině čtyř, šesti nebo devíti, kdy šest doplňují na vzdálenější konci ještě tři v podobě ráfku. A pak už stačí do paměti sampleru natáhnout příslušné zvuky a hrát. Samozřejmě je nutné takovýto sample pad ještě připojit k zesilovači nebo do pultu ke zvukaři, jinak by bylo slyšet jen údery paliček na gumu.

Oblasti dominují tři výrobci – levnější Alesis a kvalitnější Roland a Yamaha. Nejlevnější Sample Pad od Alesisu vyjde na necelé tři tisíce. Má čtyři úderové plochy a samply se do něj natahují přes SD kartu a musejí mít maximálně šestnáct bitů a s maximální frekvencí 44,1 a 48 kHz. Využít se však dá i bez nich – má v paměti 25 zvuků. Uchytit lze do stojanu na virbl, nebo ho přidělat na jakýkoli stojan pomocí clampu – to se však k němu musí dokoupit Alesis Module Mount za 350 korun . Lze k němu připojit i jeden externí pad, třeba trigger na kopák a má i MIDI výstup, pokud by ho chtěl bubeník využívat k ovládání jiného zařízení připojeného přes MIDI. Alesis Sample Pad 4 s o něco většími možnostmi i pamětí zahrnujícími i připojení přes USB stojí přes 4000. Větší varianta Sample Pad Pro s osmi pady už stojí přes 7500.

Za pět tisíc se dá koupit i Roland SPD One Kick s jedním jediným padem, 22 zvuky a možností jednoho samplu. Všechny zvuky lze ladit a efektovat – buď jim dát hall nebo je zkreslit. Není nutné ho montovat jen na stojan, i když to jde, lze ho taky jen tak položit na zem a ovládat ho šlapáním nohou. O tisícovku dražší je verze SPD One Percussion, který nabízí především zvuky perkusí, a místo distortionu má delay stejně jako a SPD One Electro se zvuky elektrických bicích. Varianta s 12 samply SPD One Wav však už stojí kolem sedmi tisíc.

Podobná zařízení však nejsou jen pro bubeníky, kteří chtějí rozšířit paletu zvuků. Hodí se i zpěvákům. Některým se lépe mlátí paličkami do padu, než aby mačkali klávesy – platí to zejména o těch, co pobíhají po pódiu s tamburínou nebo s kravským zvoncem a občas do něj buší. Nemluvě o tom, že to lépe vypadá. Stačí si vzpomenout na britské elektronické duo Sleeping Dogs Wake, jemuž k popularitě rozhodně pomohlo, že polonahá Karin Sherretová řezala do padů.

Klíčové ovšem je najít ty správné zvuky, které se použijí v sampleru, ať už jde o bubeníky, kteří asi upřednostní důraznější zvuky kovů, klávesáky, nebo nejrůznější experimentátory.

Tagy Velké divadlo s malým kašpárkem do 5 tisíc korun samplovací pady Roland Yamaha Alesis Akai MPX 8 Akai MPX 16
O hudební scénu a techniku se zajímám už desítky let, jako publicista i jako aktivní muzikant.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY