Tritest #6: akustické kytary Furch

V návaznosti na parádní kumštýřskou HLE! reportáž z továrny Furch přicházím s dalším pokračováním ze série oblíbených tritestů – a přirozeně se třemi lahodnými specialitami z domácí Furchovy kuchyně. 

V hektickém odpoledni v basové zkušebně kytar.cz jsem si tentokrát pohrál s hrdými nástroji, které ve světě postupně získávají čím dál silnější zvuk. K tomu, aby se krajanům dařilo šířit slávu kdysi legendárních šikovných českých ručiček, je samozřejmě potřeba celý soubor rozmanitých aktivit. Už dávno nestačí pouze vyrábět kvalitní kytary, těmi to jen začíná. Při testování jsem nostalgicky vzpomenul na svoji první kytaru Furch z roku 1996, speciální elektroakustický hybrid, který neznámému nýmandovi tenkrát v Němčicích dokonce customizovali podle jeho netradičních požadavků a se kterou jsem v těch dřevních dobách udivoval a zároveň zvukařům docela dělal radost. Ovšem Furch-posun od těchto historických dob do žhavé současnosti je enormní. Pojďme se o tom společně přesvědčit.   

1. FURCH Red Master's Choice Gc-SR

Špičková kytara z nejvyšší červené řady ukazuje perfektní prozákaznický přístup, protože ne každý (ukazuje se, že vlastně málokdo) je dnes ochoten strávit mládí porovnáváním vlastností a specifikací produktů, jestli mi víc vyhovuje a líbí se mi cedr, smrk, palisandr nebo mahagon, nemluvě o další exotických lákadlech jako je zebrano nebo třeba cocobolo. Proto má Furch Master´s Choice nástroje, pečlivě vybrané kombinace vlastností a materiálů, které jsou podle samotného výrobce v dané řadě perfektní a nemůžete tak sáhnout vedle. Takže horní deska ze 4A smrku sitka, záda z indického palisandru s premiovou koa rozetou, špičkovým hardwarem se snímačem LR Baggs Anthem, který jsem vyzdvihoval již vícekrát. Luxusní grand auditorium s výřezem si můžete přenášet ve vysoce odolném pevném kufru Hiscox. Krásná kytara nádherně zpívající na vyšších strunách, učiněná radost ji vzít do ruky a zapreludovat si.

2. FURCH Orange Dc-SR

Dreadnought, docela klasicky v kombinaci smrku s palisandrem, z řady Orange. Mimochodem zavedením barevných řad namísto dřívějšího strohého „nonsexy“ číslování byl další jasný Furch-krok k vymezení své pozice na trhu a emocionálnějšího propojení se zákazníkem. Ze začátku sice nebyl v akustických kruzích přijímán jednoznačně pozitivně, občas dokonce na internetu padala i silná slova o totálně nepřehledném nesmyslu. Sám jsem byl trochu rozpolcen, přestože jsem jasně rozuměl marketingové snaze o barevnou symboliku, tak jsem se v tom nejprve trochu ztrácel. Nicméně po relativně krátké době si to organicky sedlo a dnes to oceňuji jako odvážné přesvědčení o vlastní vizi a jednoznačné vítězství, navíc ještě okořeněné přidanou plně volitelnou řadou Rainbow, která celému příběhu dává výbornou pointu. Protože moderní dreadnought s výřezem je můj nejoblíbenější tvar kytary a navíc jsem slýchával „zaručené zprávy“, že Furch „déčka“ moc neumí, tak jsem v tritestu sáhl cíleně po něm. A s klidnou duší můžu prohlásit, že je to pomluva, protože tohle byl perfektní kousek, splňující všechny moje požadavky na mohutný a přitom čitelný zvuk s výbornou hratelností a navíc vizuálně decentně vyvážený, tak aby to nebyl jenom obyčejný kus dřeva nebo naopak přeplácaný nevkus.

3. FURCH Limited Edition 2019 (Limited 2019 GSc-LC)

U posledního kousku mě ihned uchvátil příběh limitované 80 ks edice, jejíž vlnově perleťové vykládání hmatníku a hlavice reflektuje vesmírný fyzikální jev Redshift (rudý posuv), kdy během rozpínání prostoru dochází k postupnému natahování elektromagnetických světelných vln a jejich zabarvování do červena. Taková vícerozměrná mnohovrstevnatost totiž pozvedává obyčejné řemeslo až k uměleckým výšinám – a je to jasná ukázka Furch-přístupu.

Samotná kytara je opravdu limitka jak se patří, protože vychází z menší konstrukce Grand Nylon se zesíleným žebrováním pro kovové struny a materiálové specifikace jsou skutečné hýření exotiky – cocobolo, ziricote, koa, padouk. Nádherná dynamická kytárka, která vyloženě vybízí k fingerstyle, kde nejlépe vyniknou její filigránsky prokreslené zvukové detaily.

Závěr

Bylo mi ctí si zahrát na takové množství tak výborných nástrojů, vnímat emoce, které ve mně vyvolávají a následně při pečlivém poslechu identických ukázek si tyto pocity usazovat do objektivních reálií. K čemuž ideálně poslouží kompletní shrnutí, kdy při rychlém přepínání stejných ukázek nejvíce vyniknou drobné nuance lahodící vašemu uchu.