Múm po dvanácti letech znovu objevují krásu ticha
Dvanáct let po své poslední desce přichází islandští Múm s albem, které není návratem k dětské hravosti, ale k dospělé schopnosti naslouchat. History Of Silence spojuje akustiku, elektroniku i orchestrální stíny do jemného deníku o tichu, čase a smíření.
Múm patří k nejpoetičtějším kapelám, jaké kdy Island dal světu. Vznikli roku 1997 kolem dvojice Gunnar Örn Tynes a Örvar Þóreyjarson Smárason, brzy se přidaly sestry Gyða a Kristín Anna Valtýsdóttir a později i violoncellistka a skladatelka Hildur Guðnadóttir. Debut Yesterday Was Dramatic – Today Is OK z roku 1999 definoval estetiku křehkého, hravě glitchového popu – protiváhu k monumentálním Sigur Rós a maximalistické Björk. Z původně lo-fi projektu se stal respektovaný export islandské experimentální scény; zvuk se postupně posunul k písňovějším tvarům na deskách Go Go Smear the Poison Ivy a Sing Along to Songs You Don’t Know, než po přístupnější Smilewound z roku 2013 následovala delší pauza. První náznak návratu přišel při výročním turné k dvaceti letům debutu – tehdy se poprvé po letech zrodila myšlenka na novou hudbu. Následovaly nenápadné společné improvizace a oťukávání se na trase mezi Islandem a Itálií, které vyústily v album History Of Silence.
Album působí jako intimní rozhovor s časem. Každý zvuk, šelest, úder klavíru či šum pásku je zde záznamem prchavého okamžiku, který má svůj význam právě proto, že trvá tak krátce. Témata ztrát, odloučení a návratů se vynořují spíše mezi řádky než v textech samotných. Slova jsou úsporná, často se jen mihnou – jako by kapela záměrně ponechávala prostor pro ticho, které dokáže říct víc než celé věty. Ticho v názvu není metaforou prázdnoty, ale aktivity – schopnosti naslouchat. V tomto smyslu je deska i komentářem k době zahlcené informacemi a neustálým hlukem. Múm v ní obhajují křehkost a trpělivost, jako by říkali: ne všechno, co je tiché, je slabé. Miss You Dance vypráví o vzpomínce, která se nechce vytratit, Our Love Is Distorting o lásce, která se mění s každým dalším dotykem. A i když každá skladba stojí sama za sebe, dohromady tvoří cyklus o pomalém smiřování – s časem, s vlastním stárnutím i se světem, který se naučil být hlučný.
Co na desce jako muzikanti oceníte?
Múm se vrací ke kořenům. Na rozdíl od svých starších, akustičtěji hravějších nahrávek staví History Of Silence znovu, jako na přelomu tisíciletí na jemném napětí mezi akustickým a elektronickým světem. Kapela tu zní klidněji, ale nikoli staticky – spíš jako by přetavila svou dřívější zvědavost do tvaru komorního minimalismu. Album žánrově osciluje mezi znovu objevenou indie elektronikou, ambientním popem a komorní orchestrací z pera dlouholetého spolupracovníka Ingiho Garðara Erlendssona, který se postaral o smyčcové aranže a trombonové textury, v níž se těleso Sinfonia Nord jen zlehka dotýká syntezátorových vrstev a terénních ruchů.
Osm skladeb History Of Silence se nahrávalo v několika zemích – od Islandu přes Itálii až po Prahu – a přesto působí výsledek soudržně. Zvuk je ztišený, ale přitom detailní: klavír, smyčce, glitchové artefakty i jemné perkusivní impulzy se skládají do vrstev, které posluchače vtahují spíš jemností než efektem. Ve skladbách Miss You Dance či Our Love Is Distorting se múm blíží poetice indie elektronických bardů, kterými je vydavatelství Morr Music doslova hemžilo, v nejtišších pasážích Sigur Rós či něžnému světu Boards of Canada – bez nostalgie, zato s hlubokým porozuměním prostoru a času. Výsledkem je album, které ukazuje, že i po více než dvaceti letech lze dělat experimentální pop, jenž nepotřebuje hlasitost, aby byl slyšet.
múm – History Of Silence
Morr Music; 2025; 00:34:02
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
