MARS_999 nachází popové melodie v temném lese elektroniky

Juraj Péč, známý jako zpěvák a kytarista alternativně rockových Čistých Tvarů, si pod pseudonymem MARS_999 otevřel prostor pro tvorbu, v níž se nemusí ohlížet na kompromisy spojené s fungováním kapely. Sólový projekt chápe jako příležitost naplno realizovat vlastní hudební představy, ať už se ubírají jakýmkoliv směrem. Po loňském debutu Euphonia přichází s druhou deskou Mechanický Eden, která vyšla letos v dubnu u slovenského vydavatelství Weltschmerzen. Devět skladeb představuje další krok na jeho cestě do světa experimentální elektroniky, tentokrát s výrazně temnějším vyzněním.

Textově se Mechanický Eden pohybuje na hranici osobní zpovědi a obecnějších existenciálních úvah. Juraj Péč se vrací k tématům citových ztrát, odloučení, nejistoty i hledání smíření, přičemž jednotlivé skladby propojuje motiv neustálého pohybu a proměny. Zatímco písně jako Medzi nebom a zemou nebo Nemusíš sa báť se obracejí k intimním pocitům a mezilidským vztahům, Mier nerodí mier rozšiřuje pohled na současný svět zmítaný konflikty a strachem. Přes všechnu tíhu těchto témat však deska neztrácí naději a prostor pro hledání východiska.

Co na desce jako muzikanti oceníte?

Poslech Mechanického Edenu připomíná prodírání se hustým lesem za soumraku. Elektronické rytmy, šumy, ruchy a pomalu se proměňující zvukové plochy vytvářejí hutnou, temnou atmosféru, která však nepůsobí vyloženě depresivně. Zajímavý kontrast k této zvukové mase představuje Péčův melodický a překvapivě uvolněný zpěv. Ten ovšem nestojí v popředí instrumentálního doprovodu, jak bývá u písňově orientované tvorby zvykem, ale stává se jeho přirozenou součástí. Hlas je obalený pavučinami nejrůznějších efektů, jindy se zase noří hluboko do vrstev pomalu se přelévajících zvuků. Právě citlivá práce s jednotlivými vrstvami a jejich vzájemným prolínáním představuje jednu z nejsilnějších stránek nahrávky.

Doba přinášející stále temnější impulzy, ať už jde o světové dění, nebo zhoršující se životní prostředí, se nevyhnutelně propisuje do cítění dnešního člověka. Není proto divu, že podobně jako v osmdesátých letech, kdy ve stínu studené války nacházely podobné nálady odezvu v gotickém rocku, industrialu či různých metalových odnožích, dnes pronikají i do alternativního popu. Mechanický Eden je toho přesvědčivým příkladem. Nahrávka stojí jednou nohou ve světě elektronických zvukových experimentů, druhou v překvapivě přístupném popovém písničkářství. Jako by se na jednom pódiu potkali FVLCRVM, The Autumnist, experimentující Never Sol a Petra Hermanová. Juraj Péč přitom vytváří vlastní, vnitřně soudržný hudební svět, který navzdory své temnotě neztrácí melodickou přitažlivost ani naději.

MARS_999 – Mechanický Eden

vlastní náklad, 2026, 00:33:46

80 %