Přejít k hlavnímu obsahu
Nebojí se spojovat punk s dubem nebo drum'n'bassem, což u nás není zrovna obvyklé | Foto: Josef Bosák
Nebojí se spojovat punk s dubem nebo drum'n'bassem, což u nás není zrovna obvyklé | Foto: Josef Bosák
Petr Adamík - Pá, 04.09.2020 - 12:00

Kultra! našla svůj osobitý styl, který na novém albu dále rozvíjí

Tihle Rožnováci se dali dohromady už v roce 1993, po sedmi letech se odmlčeli, aby se pak v roce 2013 vrátili, ale trochu jinak. Nyní se po třech letech od poslední desky Mezi Skyllou a Cahrybdou vrací s jedenáctkou (resp. desítkou) nových skladeb, které se nesou na vlně punk'n'bass 'n' dub'n'trash 'n' disco'n'rollu, jak svůj styl sami nazývají.

Skutečně, prvky všech zmíněných žánrů můžeme na desce, ve větším či menším měřítku, slyšet. Rychlé elektro rytmy podporované všemožnými samply, hutná a dunivá basa (klidně bych ji ještě o chlup přidal), ostře punková kytara nově příchozího kytaristy Goldy. Tedy podobně jako na minulé desce, i když přímočaré punkovky jako byly Ráj hned teď nebo Klon už tady nenajdeme. Písně zní moderně, ale místy se na povrch derou post-punkové momenty, které mohou připomenout Joy Division nebo třeba klidně Lydonovy Public Image Limited (Svůj prostor). 

Vokální projev zpěváka Vaanta se sice k inteligentním textům hodí, nicméně jsou chvíle, kdy působí až moc monotónně a v refrénu skladby Zbrusu nové dogma jeho zpěv trochu tahá za uši. Neškodilo by jej tedy občas oživit či ozvláštnit, přesně tak, jak to udělali v Perníkovém protektorátu nebo hned v druhé písni Zhouba, skon a pád, kde se jako host za mikrofonem objevuje někdejší člen kapely Ctib. Jeho stopu najdeme rovněž v poslední skladbě Každý má šanci, jejíž text kdysi v minulosti napsal právě on. Zde ji najdeme v nové, lepší úpravě s Bárou Goji, která Vaantovi sekunduje. Taneční rytmus, snad až jazzová kytarová vsuvka v polovině písně a rozjuchaný závěr tvoří společně s předposlední peckou Mezidoby beznaděj doslova vrchol alba. Kultra! na každý pád našla svůj osobitý styl a na svém druhém počinu ho dále rozvíjí.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Kultra! ví, jak chce znít, nebojí se spojovat punk s dubem nebo drum'n'bassem, což v našich končinách není zrovna obvyklé a jsme v tom tak trochu zpátečničtí. Důležitou roli hraje vždy také obal a grafická stránka. To zvládla Kultra! na výbornou – a výsledek tak znamenitě souzní s hudebním obsahem. 

Kultra! - K nevíře

Kultra! – K nevíře

Malarie Recods ve spolupráci s Cultburger records a FFUD records, 2020, 36:28

65 %

 

Tagy Recenze alb Kultra!
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock & Pop, Rock & All, Rock History a nyní také Frontm...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY