Přejít k hlavnímu obsahu
Kdo má rád originální humor a hudební výraz skupin Ženy a SPB, jistě přijde na chuť i Kolně | Foto: Soňa Pokorná
Kdo má rád originální humor a hudební výraz skupin Ženy a SPB, jistě přijde na chuť i Kolně | Foto: Soňa Pokorná
Viki Shock - Pá, 05.03.2021 - 08:00

Když chroust si kmínky cinkne v Kolně

Co se stane, když se spojí zpěvák, textař a trumpetista Zdeněk „Hmyzák“ Novák z legendárního dadaisticky zaměřeného hudebně recitačního souboru z osmdesátých let Ženy, a baskytarista Josef Jindrák z o patnáct let mladší alternativní skupiny Skrytý půvab byrokracie (dále jen SPB)? Odpověď na tuto hádanku nabízí nevšední projekt Kolna a jeho pozoruhodné album Smrtí zatepla, které vydalo Jindrákovo vydavatelství Polí5 koncem října.

Na obalu desky je fotka staré dřevěné kolny čili kůlny, nicméně soubor se původně jmenoval Kolena a před třemi lety přispěl jednou skladbou na kompilaci Jiná hudba pro kocoura Vavřince, vydanou opět Jindrákovým labelem. Tehdy však  v projektu působil ještě Martin Tvrdý aka Bonus a hudebníci se po této ojedinělé spolupráci rozešli. Až letos v létě se tvůrčí duo Hmyzák – Jindrák dalo opět dohromady, aby ve studiu Jámor Ondřeje Ježka natočilo svůj albový debut, a to za přispění mnoha hostů, počínaje výše zmíněným producentem, zvukařem a rovněž muzikantem v jedné osobě.

V anotaci k vydání Kolny se píše, že tento jedenácti písňový projekt je pandánem k jedinému albu Žen z roku 1992 s názvem K smrti vylekán, z kterého vzešel bizarně komický videoklip Krysy a vejce, jenž poměrně dlouho okupoval tehdejší televizní hitparádu. Jistá návaznost tu skutečně je, tedy hlavně v textech. Jejich autorem je pouze Hmyzák, zatímco pod hudbou je kromě něj podepsán i Jindrák. V podstatě se jedná o zhudebněné básně, více či méně dadaistické až surreálné. Dobře to ilustruje úvodní skladba Hrad hudebníků: „Hrad hudebníků, / hrad z hudebníků / ve sklepeních neslepený sál / v něm underground.“ (Mimochodem Hmyzákova původní skupina Ženy, která svým originálním výrazem patřila za minulého režimu do tuzemského undergroundu, byla jeho částí zkritizována za své vystoupení na oficiální akci Rockfest v roce 1986.) Ale zatímco nahrávky Žen obsahovaly kromě rytmické recitace minimum hudebních nástrojů, u Kolny je tomu jinak. Základem sice je Hmyzákův hlasový projev na pomezí recitace a zpěvu, místy působící jako vokální projev starověkých pastevců dobytka, z kterého vlastně vznikly lidové písně. Kolem jeho hlasu ovšem vrství Jindrák a další hosté zvuky vskutku záhadné na „různé nástroje“, jak je uvedeno v bookletu, a rozhodně jich není málo. V první půli desky je hodně slyšet cosi jako xylofón či kalimba. Často se jedná o jakési zvukové koláže s výrazným podílem elektroniky, snad by se také dalo hovořit i o inspiraci tzv. konkrétní hudbou, a možná jde i o zčásti improvizovanou muziku na předem připravené texty. 

Výrazným opusem se jeví Perry Stroiker, věnovaný Radomilu Uhlířovi a dalším zesnulým členům skupiny Ženy. Text přináší zašifrované poselství o věčně se opakujících chybách lidstva, zvláště v zahrávání si s totalitními režimy, snad cílí i na naši současnou covidovou totalitu. Hmyzák se přitom inspiroval názvy alb SPB (konkrétně Nic se nestalo, Předvoj armády monster, Tvář Lenina a My pravdu nemáme), které dadaistickou technikou spojil dohromady a doplnil mj. bombardérem, jenž svrhl atomovou pumu na Hirošimu. Do pasáže, kde zpívá: „na vyfouklé čelo vrhá stín Enola Gay“ se ozývají hrůzyplné výkřiky, patrně symbolizující oběti útoku, což působí děsivě i ironicky zároveň. Naštěstí kvůli  natáčení písně nebyl nikdo zavražděn, neboť z bookletu se dozvíme, že řev obstaral hostující Ivo Štefan, zpěvák SPB, který byl spatřen živ a zdráv ještě po její realizaci. A propos k bookletu: ten je pro skutečně velmi trpělivé jedince se stoprocentním zrakem, neb je vytištěn bustrofédonem, což je starověká technika, při níž se psal vždy jeden řádek zleva doprava a druhý řádek naopak, přičemž i jednotlivá písmena byla zrcadlově obrácena. Výraz bustrofédon pochází z řečtiny a znamená obracení volů, což souhlasí, neboť neznalý majitel alba se při prvním pokusu o čtení textů v bookletu cítí opravdu jako, s prominutím, vůl, než se zorientuje.

Ve třetí skladbě s neskutečně dlouhým názvem a naopak minimalistickým textem na posluchače překvapivě vybafnou techno bicí doplněné opravdu nezvyklým zvukem věšáku na prádlo (sic!). V následné baladě Péče ztracena nás Hmyzák opakovaně informuje, že: „Opatřil jsem si dívku / a jsem s ní velmi spokojen,“ zatímco Ondřej Ježek ho doprovází na piano. V dalších dvou kouscích zase reflektuje např. chlapcovo psaní domácího úkolu z astronomie či vztah mezi lidmi a uhlím. Přes určité drobné rozdíly působí prvních šest skladeb alba jako jednolitý celek. Odlišným je ovšem sedmý kus Diskvalifikace, výrazně kratší než ostatní, který neobsahuje žádné hudební nástroje, pouze luskání prstů, a navíc druhý konfrontační hlas Ondřeje Ježka; tím vším se podobá klasickému projevu Žen. Z bookletu se o Diskvalifikaci dozvíme, že ji Hmyzák složil už v roce 1970 spolu s Jiřím Chmelíkem. Po tomto nejstarším a nejkratším kousku alba následuje naopak kus nejdelší, skutečný dada epos působící až morgensternovsky Jakchroustsikmínkycink. Z úvodní části textu: „Vyrost v Číně v březnu hrůza,“ by se snad bylo možno domnívat, že se jedná o reakci na koronavirus, čemuž by odpovídal i verš „car popletl to penzistům / co zajal jeho syn,“  avšak rozklíčovat role dalších účinkujících v této férii (např. skladatel Haydn, levý blázen, samotný chroust či čejky) jeví se téměř nadlidsky,  takže od této interpretace raději upustíme. Do enigmatického textu zaznívá troubení slona, alespoň tak to zní na první poslech. Nicméně v bookletu není o účasti tohoto chobotnatce žádná informace, tedy se patrně jedná o Hmyzákovu zdařilou imitaci na trubku.

Kolna

Poslední dva kousky mají více písničkovější charakter: Paní Óna výraznou rytmickou kytarou trochu připomíná téměř století starý hit Kurta Weila Alabama song, který před více než padesáti lety znovu zpopularizovali The Doors. Závěrečným Leknínům zase dominuje dynamická basová figura na způsob INXS. Tajnosnubné texty obou písní adorují ženy, a v tomto případě tím nemyslím název Hmyzákovy původní skupiny.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Co k tomu ještě více dodat? Kdo má rád originální humor a alternativní hudební výraz skupin Ženy a SPB, ten jistě přijde na chuť i Kolně a Smrtí zatepla. Ostatní posluchači se pravděpodobně spokojí s „nesmrtelnou“ tvorbou Karla Gotta či Michala Davida, jak už je to v Čechách zvykem.

cover

Kolna – Smrtí zatepla

Polí 5, 2020

75 %

Tagy Recenze alb Kolna Polí5
Viki Shock
Básník, spisovatel, výtvarník a také zpěvák, co neuměl zpívat, čímž trápil kolegy v již zaniklých skupinách jako Ironickej Mozek, Sto mrtvých miminek v jedné popelnici aj. Proto radši píše už jen recenze. Inu tak.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY