Přejít k hlavnímu obsahu
Veselá melodie rázem vyústí do zlomyslné pauzy. Jethro Tull stále platí za nepředvídatelnou kapelu. | Foto: Dena Flows
Veselá melodie rázem vyústí do zlomyslné pauzy. Jethro Tull stále platí za nepředvídatelnou kapelu. | Foto: Dena Flows
Martin Hošna - Pá, 04.02.2022 - 15:00

Flétnové riffy Jethro Tull mají stále uhrančivé kouzlo

Po devatenácti letech vydávají Jethro Tull novou desku The Zealot Gene protkanou biblickou atmosférou a progresivním rockem. Je to až k nevíře, ale frontman Ian Anderson zní stejně svěže jako v dobách The Aquallung, a se svou kapelou vytvořil solidní dílo.

Tucet skladeb je ukázkovou progrockovou školou, kterou Jethro Tull dotahují po padesáti letech k úchvatné dokonalosti. Znepokojivá flétna střídá čisté renesanční modulace a tanečním krokem zjemňuje chraplavé kytarové riffy. Etudovitými stupnicemi se vlní nad pulzující rytmikou, skáče od jemného pohádkového folku k drsným akordickým posloupnostem a drží napětí až do posledního okamžiku.

Přesto je největším překvapením vokál samotného Andersona, který jednoduše nestárne. Anderson se svým řečnickým frázováním strefuje do staccatových pauz, káže a rmoutí se nad nedokonalostí lidského života; obrací svoje zraky k Bibli.

Otvírák Mrs Tibbets je skoro až humornou glosou z knihy Genesis. Pilot letadla nesoucí atomovou bombu na Hirošimu musel přece prožít taky dětství; Anderson se podivuje nad faktem, že jedinec může sám způsobit tak ohromnou destrukci a zmařit nespočet lidských životů. Píseň Jacob's Tales zní jak z debutu Pink Floyd The Piper At The Gates Of Dawn. Rozverná akustika s drzým vokálem a optimistickou foukací harmonikou je ale jen předehrou k hlubokomyslnému opusu Mine Is The Mountain, odkazující na Exodus. Mollové klavírní akordy tu rozehrávají až teatrální vystoupení, kdy se Anderson stylizuje do přísného Jehovy, zatímco hudební doprovod žárlivě nabádá, aby mu Mojžíš se svým lidem byl oddán až do morku kostí. Do kovových strun se Jethro Tull umějí opřít v The Zealot Gene, která dala jméno celé desce, flétnové riffy dominují pro změnu ve Shoshana Sleeping.

Deska The Zealot Gene ukazuje, že skladatelské a aranžerské schopnosti zvládají Jethro Tull stále na jedničku.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Sestava Jethro Tull (baskytarista David Goodier, klávesista John O'Hara, bubeník Scott Hammond a kytarista Florian Opahle) doprovází Iana Andersona již skoro dvě desetiletí. Podmanivá chemie je cítit z každého akordu. Pozornost si proto nezaslouží jen Andersonova flétna, která obrátila vnímání prog rocku naruby již v 60. letech. Nekonečné experimentování si stále udržuje punc nepředvídatelnosti. Lahodná melodická sóla tu soupeří o pozornost, flétna jemně rozmlouvá s kytarou na pozadí strašidelných orchestrací. Veselá melodie rázem vyústí třeba do zlomyslné pauzy, což dohromady s ostrými kytarovými riffy, přemýšlivými texty a uklidňujícími klavírními party dělá z The Zealot Gene pestrou a nápaditou nahrávku.

Jethro Tull - The Zealot Gene

Jethro Tull The Zealot Gene

InsideOutMusic 46:41

Prog rock

80 %

Tagy Jethro Tull Ian Anderson

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Martin Hošna
Hudba mě provází celý můj život, snad proto, že ji beru jako „univerzální řeč“ všech. Miluju jakoukoli, která útočí na solar, a je jedno, jestli je to lidovka, hard rock, grind core nebo jazz. minulost: • v zajetí klasické hudby až do dospělého vysokoškolského věku, houslové…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY