Přejít k hlavnímu obsahu
Ashok má rád vizuálně výrazné kytary a také micro preampy od značky Mooer | Foto: Kyle Evans
Ashok má rád vizuálně výrazné kytary a také micro preampy od značky Mooer | Foto: Kyle Evans
Dr.Hyenik - Út, 18.08.2020 - 08:00

Ashok (Cradle Of Filth): In-eary nám pročistily zvuk, nemusíme to tak tavit

Je vzorovým příkladem špičkového českého muzikanta, který se prosadil v zahraničí – a to rovnou u úspěšných Cradle Of Filth, což je mimochodem dost možná vůbec první extrémní metal band, který vydal desku u major labelu Sony. Právě s touto kultovní kapelou kytarista Marek „Ashok“ Šmerda, známý také z kapel Titanic nebo dříve Root, v těchto dnech v Anglii nahrává novou desku. Ideální příležitost pro rozhovor nabitý zajímavými postřehy ze zákulisí fungování profesionálního muzikanta ve světové kapele.

Dusk metalu zdar! Tak jak tě producent Scott Atkins z Grindstone Studio letos trápí?

Samozřejmě trápí, jako obvykle. Důraz na detail, především na přesnost hraní, mě i po mnoha dřívějších studiových seancích v Česku napoprvé překvapila. Ale tohle je už třetí nahrávka COF, na které s ním pracuju, takže jsem věděl, do čeho jdu a že ruce budou bolet. (smích)

Takže žádné studiové kouzla ve stylu „to se pak porovná na mřížku“?

Tak to ani náhodou! Naopak, Scott nutí muzikanty všechno nadrtit co nejlíp, klidně dokola na mnoho pokusů. Někdo si možná myslí, že dnes ve studiu pomocí střihů, efektů a dolaďovačů je možné vyrobit dokonalý výkon. Ale jde to jenom částečně – a stejně, kdyby sis dal vedle sebe dobře zahranou a porovnanou nahrávku, tak to bude velký rozdíl. O stylech, které už z podstaty nemůžou být přesně na metronom, ani nemluvím.

Ashokovy krabičky

Jasně, a navíc by to stálo spoustu času a úsilí (jak názorně ukazuje známá parodie), které musí někdo nakonec zaplatit!  

Prvoligová profesionální práce mně jenom potvrdila, že je mnohem efektivnější radši hodně cvičit a dobře hrát. Výsledek je nejenom lepší a pravdivější, ale v konečném důsledku i levnější. 

Jakým způsobem teda nahráváš?

Ostatní už mají hotovo, moje návštěva studia byla kvůli koronašílenství předtím několikrát odložena, takže dohrávám svoje kytary do už hotových náběrů. Tentokrát tady mám hlavu Peavey 6505 a zároveň nahrávám suchý signál z kytary, který pak Scott bude při mixáži reampovat tak, aby kytarový sound co nejlíp zapadl do finální aranže. Mám taky v podstatě pořád zapnutý KHDK Ghoul Screamer, jednak na vyčištění basů při doprovodech, tak i pro nakonutí sól. Scottovi se široké možnosti nastavení tohoho „uberscreamera“ moc líbily, tak ho asi zkusí používat i pro další práci. Skoro všechno hraju na svůj Schecter C-1FR s aktivním snímačem Fishman Fluence Modern a Sustainiacem u krku, každý den měním anglické custom struny Newtone strings a často taky 9V baterku. Dřív jsem si toho nevšiml, protože na druhé koncertní kytaře s Fishmany mám jejich integrovaný nabíjecí battery pack, který jsem nedobíjel od loňského Wackenu a hlasí pořád OK. Ale jak hraju celý den, tak ta spotřeba baterie je zřejmě větší.

Vím, že kombinuješ různé přístupy, takže co ty a digitál vs. analog?

Moc mě to netrápí, protože jsem takový obojetník. S COF kvůli častému cestování letadlem musíme mít skladný setup, takže jsem v různých obdobích hrál třeba na digitální preampy Kemper, Positive Grid nebo Mooer. Ale s Titanicem si pěkně po staru užívám přenášení těžké celolampové hlavy a 4x12 bedny. Vybírám si dle konkrétní situace a vyhovují mi obě cesty. Je ale zajímavé, že např. v klipech jsem spíš přiznivcem analogu, které se mi líbí víc než dnes obvyklé pózování před zeleným plátnem a následnými digitálními efekty. I proto jsem byl rád, že poslední klip COF se dělal právě pěkně po staru, tím složitějším způsobem, včetně masek, rekvizit, klasických filmových triků a umělého sněhu s šikovným lotyšským režisérem Arthurem Berzinshem. A na výsledku je to podle mě vidět.

Jaký je tedy tvůj koncertní setup s Cradle Of Filth?

Vlastně úplně jednoduchý, protože používáme jenom jeden zvuk a na sóla nás zesiluje náš zvukař. Pro často cestující kapelu je to takový průnik více úhlů pohledu, kdy zvuk je jenom jeden z nich. Důležitá je i transportovatelnost a velikost, abych si to mohl brát do letadla jako příruční zavazadlo, protože aparát bych si do zavazadlového prostoru dát netroufl, když vidím, jak s tím na letištích hážou. Začínali jsme s Kemperama, ale potom jsme museli trochu optimalizovat náklady, a pak s druhým kytaristou Richem jsme nezávisle na sobě na internetu objevili micro preampy Mooer a na tuhle miniaturu jsme odehráli jedno anglické turné. Zvukař to ale musel dost upravovat, aby to znělo použitelně, což posléze odpadlo když jsme mohli zapojit IR simulaci reproboxu Mooer Radar. To se pak ještě zlepšilo s Mooer Preamp Live , který je větší a zřejmě má i lepší součástky, přišlo nám, že to hraje ještě líp, než ty micro preampy. Jeden rok jsme live odehráli i na Positive Grid. S Mooerem ale máme výbornou spolupráci, která se nenarušila ani po výměně zopovědného člověka, což bohužel nebývá úplně pravidlem. I tady nejvíc záleží přímo na konkrétních lidech, než samotné značce nebo firmě. Stali jsme se postupně skoro až ambasadory, protože nás oslovilo s dotazy a konzultacemi ohledně těchto preampů už dost kolegů z branže jako Simon Johansson (Soilwork), Andy La Rocque (King Diamond), Frederic Leclerq (Kreator) nebo Matt Heafy a Corey Beaulieu (Trivium).

To je super, že takovéhle sdílení informací existuje i na téhle hvězdné úrovni. Takže na podiu nemáte žádné bedny?

No jasně, jedeme všichni na in eary. Pročistil se zvuk na stage, nemusíme to tak tavit a zvukař nám nastaví odposlechy přesně jak každý potřebuje. Zajímavost je, že jsem dlouho používal základní řadu Shure SE215 a odehrál jsem na ni určitě stovku koncertů bez jediného problému. Pak jsem si chtěl udělat dobře s vyšší dvoupásmovou řadou SE425  a zvukově to je určitě poznat, ale už jsem je 3x reklamoval. tak nevím jestli jsem měl smůlu na špatný kus. A to se o ně starám, čistím je po každém koncertě. Tak uvidíme, jak to teď zase rozjedeme, co budu zkoušet. Podotýkám, že in eary si platím sám, to je moje pohodlí a moje povinnost být připravený na koncert.

Ashokovy krabičky

To je správný postřeh, někteří si asi myslí, že máš jako hvězda všechno zadarmo a firmy se předhání s nabídkou svých produktů, na které bys měl hrát. Tak jak to je ve skutečnosti?

Nějaký endorsing (reklamní podpora) opravdu probíhá a já jsem docela aktivní na sociálních sítích, takže to firmy kvitují. Něco tedy opravdu mám v rámci propagace, ale jak vidíš, zdaleka ne všechno. Jsem moc rád za perfektní servis Newtone strings, protože kvůli svému agresivnímu potu strun spotřebuju spoustu, mimochodem díky za tip na Graphtech Chops, opravdu to pomáhá prodloužit dobu výměny strun, a protože náš jeden kapelní technik nestihne vyměnit struny na čtyřech kytarách s FloydRose a dvou basách před každým koncertem, tak se to snažíme trochu logisticky plánovat. Jsem moc spokojený se snímači Fishman Fluence a Mooer jsem už zmiňoval. Teď například používám jejich aplikaci GE Lab na tabletu. Zkoušel jsem toho víc, ale tenhle Mooer mi sedl nejvíc a můžu si teď se sluchátkama drnkat, skládat a cvičit s dobrým zvukem v podstatě kdekoli. A samozřejmě kytary Schecter, na které jsem začal hrát ještě v době Root, dostal jsem nějaké nástroje v rámci podpory a další jsem si pořídil za zvýhodněné ceny. Pak právě výměnou lidí spolupráce skončila a po nástupu do COF jsem ji zas mohl přes nové kontakty obnovit. Jak už jsem zmiňoval, ono totiž vždycky záleží na konkrétních lidech, žádné pravidla nebo návody na to nejsou.

Vím, že jsi fanoušek bílých rohatých kytar, ty se do letadla brát nebojíš?

Jasně, vždycky jsem měl rád vizuálně výrazné kousky, kdy i člověk v desáté řadě vidí, že mastíš na kytaru. Co tak asi uvidí z černé kytary na tmavém oblečení na temném pódiu? Ale každý ať si metal dělá podle sebe, já řeším i image, obléká nás Kate´s Clothing a stojí za to fanouškovi, co zaplatil nemalé peníze a fyzicky dorazil, předvést i trochu show, ne? Kytary jinak beru obvykle dvě a máme super heavy duty Enki kufry, takže strach nemám ani v letadle. Akorát na rohatice jsem ještě tyhle speciálky neměl, takže třeba na jihoamerické tour jsem si musel vzít i svoje nepříliš oblíbené „normální“ tvary. Ale zjistil jsem, že když mám na podiu například dlouhý plášť, tak nakonec vypadají taky dobře. (smích)

Když zmiňuješ turné když jsem viděl brutální seznam minuloročních koncertních štací, tak mi bylo jasné, že už se k tobě v Brně do práce pro efekty zastavovat nebudu…

No jasně, stálou práci jsem musel opustit už před časem, abych se mohl naplno věnovat COF. Ale mě koncertování baví a navíc se o nás náš malý tým slušně stará, takže si časté hraní naopak užívám a navíc je to teď i moje práce. Teď sice bohužel dramaticky omezená Covidem-19, ale ono se to určitě zase vrátí do normálu.

Zachytil jsem i nějaké fotky z ruského vlaku, to vypadá na nějakou vypečenou historku, co?

To byla jenom shoda náhod, měli jsme delší přejezd se dnem volna, takže jsme nespěchali, ale vlastně z té destinace ani jiná smysluplná možnost dopravy nebyla. Vlakem občas jezdíme – a zrovna v Rusku jsme zažili jak evropský standard, tak i vagóny, co určitě pamatovaly ještě Stalina a smrděly jak dobytčák.

Ashokovy nástroje a aparát

I to se může zažít na světovém turné, ale jak se vlastně „brněnský borec“ do světové kapely dostane?

Samozřejmě v tom sehrál roli můj dávný souputník Marthus, který v COF mlátí na škopky už dávno a když se hledal nový kytarista, tak mě doporučil. Naučil jsem se pár songů, zahrál si je s kapelou a byl přijat, takhle to může být jednoduché. (smích) S Marthusem se potkáváme i v Titanicu, se kterým brněnské křídlo vyplňuje případně mezery v programu. Cradle Of Filth už moc nezkouší, protože i ostatní jsou rozstrkaní po celé Velké Británii, a nějaké intezivnější soustředění se dělá pouze před turné. Moderní způsoby komunikace a přenosu dat to výrazně zjednodušují a podobný mezinárodní model vlastně dnes jede dost kapel.  

Jak bys srovnal podmínky na hraní tady a venku?

Hele, to je víc úhlů pohledu. U nás je spousta zajímavých klubů v historických centrech, ale technicky to bývá dost složité (logistika, hluk atd). Třeba v Americe mají kluby většinou líp vyřešené zázemí jako nájezdové rampy, přístup zezadu apod., ale zas je všechno klidně 50 a víc let staré, takže slušná sprcha po koncertě potěší kdekoli. Taky postarání se o kapelu bývá na vyšší úrovni, i když se ze mě postupně stal totální pizza-hater. Když se končí v noci, tak pizza je to nejjednodušší, co může produkce sehnat. OK, ale 6x týdně to je fakt peklo. Samozřejmě jako jinde záleží na konkrétních lidech a někdy se snaží vyhovět naším „hvězdným manýrům“ a sehnat cokoli kromě pizzy. Třeba suši je fajn a taky se dá objednat dovážka. Ale jinak všude je chleba o dvou kůrkách a přestože si to nijak neidealizuju, tak se do Brna vždycky rád vracím, protože při celkovém srovnání se zas tolik nemusíme stydět. Je třeba zvednout zadek a podívat se i jinde, abychom si začali vážit toho, co máme pod nosem.

Tagy Osobnost týdne cradle of filth ashok Mooer Schecter
Multikytarista na experimentální cestě k netradičním zvukovým a stylovým souvislostem za pomoci všemožných nástrojů, technik i obskurních pomůcek... Dle magazínu Whiplash také hudební úchyl, tajuplný intelektuál s vizáží přerostlého Harryho Pottera, akustický Thordendal ze Vsetín...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY