Přejít k hlavnímu obsahu
Koncert Alana Sparhawka není žádná pietní vzpomínka na Low, ale živý, fyzický a místy až očistný zážitek. | Foto: Mária Karľaková
Koncert Alana Sparhawka není žádná pietní vzpomínka na Low, ale živý, fyzický a místy až očistný zážitek. | Foto: Mária Karľaková
Zdeněk Neusar -

Alan Sparhawk míří do Prahy. Vrchol Besedy si příští týden nenechte ujít

Když Alan Sparhawk na posledním ročníku festivalu Beseda v Tasově přešel od intimní elektroniky ke kytarové bouři plné sól a hluku, bylo jasné, že sledujeme víc než jen návrat legendy Low. Byl to syrový, fyzický a očistný koncert hudebníka, který se po smrti Mimi Parker učí znovu mluvit vlastním hlasem. Teď se Sparhawk vrací do Česka: v pondělí 4. května vystoupí v pražském KD Krakov. Večer otevřou Ida the Young.

Kdo zažil Alana Sparhawka na posledním ročníku Besedy, nejspíš ví, že nešlo o běžný festivalový koncert. Bývalý zpěvák a kytarista kultovní kapely Low, která dokázala z ticha, pomalosti a napětí udělat jeden z nejpůsobivějších jazyků americké nezávislé hudby, tehdy nepřijel jen připomenout slavnou minulost. Přivezl přítomnost v nejostřejší možné podobě: bolest, pohyb, elektronické beaty, zkreslený hlas, kytaru i křehké písně o ztrátě. A zároveň ukázal, že pořád umí pořádně zaburácet.

Jeho besední set měl dvě výrazné tváře. První půlka byla intimní, elektronická, rozbitá a soustředěná dovnitř, jako by se Sparhawk znovu učil mluvit vlastním hlasem. Ve druhé se ale koncert přelil do bouřlivé kytarové polohy plné sól, hluku a syrové energie se vším všudy. Žádná pietní vzpomínka na Low, ale živý, fyzický a místy až očistný zážitek. Něco podobného ukázal i na Primaveře, za tasovské noci to ale bylo ještě daleko víc strhující.

Právě tahle proměna je pro současného Sparhawka podstatná. Po rozpadu životní i hudební jistoty, na které s Mimi Parker a Low stál téměř tři dekády, začal hledat způsob, jak vůbec znovu zpívat, skládat a stát na pódiu. Na albu White Roses, My God se jeho hlas ztrácí a znovu rodí skrze elektroniku, vokální efekty a mechanické beaty. Nejde ale o chladnou stylizaci. Spíš o pokus vyjádřit něco, co se běžným hlasem říct nedá.

Na desce Alan Sparhawk With Trampled by Turtles se naopak vrací ke kytaře, akustičtějšímu zvuku a starým přátelstvím. Obě polohy k sobě přitom patří: jedna je roztřesená, tělesná a extatická, druhá otevřenější, písničkovější a smířenější. Právě jejich střet dělá ze současných Sparhawkových koncertů zážitek, který se nedá uzavřít do jedné nálady ani jedné žánrové škatulky. Sparhawk přitom v hledání nové podoby vlastní hudby pokračuje dál. Letos pod hlavičkou svého sólového projektu Alan Sparhawk Solo Band vydal dvojici skladeb JCMF a No More Darkness, které naznačují, že jeho aktuální fáze rozhodně nekončí u dvou předchozích alb.

Do Prahy tak nepřijíždí hudebník, který by se pohodlně opíral o minulost. Přijíždí autor, který i po více než třech dekádách na scéně odmítá ustrnout a dál riskuje. Pro fanoušky Low to může být silný, místy nečekaný zážitek. Pro ty, kdo se se Sparhawkem potkají poprvé, zase možnost vidět výjimečného muzikanta ve chvíli, kdy se jeho hudba znovu proměňuje přímo před očima.

Večer pořádaný Heartnoize Promotion otevřou Ida the Young. Pětičlenná kapela, jejíž svět obývají podivné kytky, černá rtěnka, hladoví racci, vráskovité ruce ve vaně, sopky i vraždící kovbojové, staví na intimním, přímočarém vokálu, výrazných textech a barevné instrumentaci, která se nebojí míchat žánry. V roce 2025 vydali debutové album Tell Me When You Pass The Sun, za které získali nominaci na cenu Vinyla.

Tagy Alan Sparhawk Low

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Zdeněk Neusar
Muziku miluju. Aktivně se kolem ní pohybuju už od druhé poloviny devadesátých let, kdy jsem začal organizovat první koncerty a vydávat fanzin. Frontman a jeho vedení pro mě byla a je výzva. Cesta dál. Znát mě můžete i z Radia 1 nebo festiva…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY