5 způsobů, jak se zlepšovat v práci se zvukem

Myslím si, že člověk je tvor přirozeně zvídavý, všichni se chceme zlepšovat a posouvat a každý z nás zažil (nebo zažije) období, kdy mu připadá, že přešlapuje na jednom místě. Jenže kudy vede ta správná cesta k novým a hlavně užitečným informacím?

Jsme dlouhodobě přehlceni informacemi. Tento fenomén má dokonce svůj název. Anglické slovo infobesity by se do češtiny mohlo přeložit jako informační obezita. Samozřejmě ne všichni trpíme touto moderní chorobou, někteří z nás se jí snaží aktivně bránit. Znám například nahrávací studia, kde schválně nemají připojení na internet, a já tomu začínám rozumět čím dál víc. Mám větší a větší pocit, že bychom měli ve studiích, ale i ve zkušebnách a na koncertech co nejvíce omezovit to, co nám brání plně se zaměřit na hudbu.

Na druhou stranu, pokud se člověk snaží udržet, jak se říká, prst na tepu doby a držet krok s moderními technologiemi a postupy, musí být otevřený novým informacím. Ostatně to, že se práce se zvukem neustálé vyvíjí a posouvá, je jedna z věcí, která je na naší profesi tak zajímavá. Tady je pět tipů, které vám mohou pomoci se z informační džungle vymotat a v práci se zvukem se doopravdy zlepšit.

1. Najděte svoje slabiny

Těžko se můžeme v něčem zlepšit, pokud si nepřipustíme, že vůbec máme nějaké slabiny. Vám se to třeba zdá samozřejmé, ale divili byste se, kolik lidí je o sobě a svých schopnostech skálopevně přesvědčeno. Nic proti zdravému sebevědomí, ale právě ego vám může zavírat cestu k dalšímu rozvoji. 

Ale pozor, je potřeba být konkrétní. Řemeslo zvukaře se skládá z tisíců malých, vzájemně propojených činností, které lze rámcově rozdělit do tří hlavních oblastí – nahrávání, mix a mastering. Vezměme si tedy jako příklad mix písní. Nestačí si jen říct: „Nejsem dobrý v mixu.“ Je potřeba rozklíčovat a přesně pojmenovat konkrétní oblast, která nám dělá potíže. Je to práce s ekvalizérem? S kompresorem? Nebo s prostorovými efekty? Je přirozené, že se v některé z těchto oblastí cítíme silnější a v jiných slabší.

Jak ale nejlépe zjistit, kde je právě ta vaše slabina? Pokud se bavíme například o mixu, stáhněte si z internetu nějaké volně dostupné, co nejlépe natočené stopy jednotlivých nástrojů bez efektů a začněte míchat píseň v těchto fázích:

• První fáze: míchejte pouze pomocí hlasitosti jednotlivých stop a jejich umístění ve stereu. Jedná se o takzvaný statický mix. Žádné ekvalizéry, kompresory ani reverby, zkrátka úplně bez pluginů. Až budete spokojeni nebo až si budete jistí, že nahrávka smíchaná s tímto omezením už nemůže znít lépe, poslechněte si ji na různých zařízeních, v autě, z reproduktoru telefonu, ve sluchátkách a dělejte si u toho poznámky. Zní mix vyrovnaně, kompaktně? Nic výrazně nevyčnívá? Jasně, bude mít své nedostatky, ale celkový zvuk by měl být solidní.
• Druhá fáze: k hlasitosti přidejte ekvalizér. Opět míchejte, stále bez komprese a reverbu. Pokud po použití ekvalizérů mix ztratí vyváženost nebo se „rozpadne“, je možné, že právě ekvalizace je vaše slabina.
• Třetí fáze: přidejte kompresory a proces zopakujte. Stejným způsobem můžete testovat i další nástroje mixu, jako jsou dozvuky, saturace apod.

Ale co je nejdůležitější? Buďte k sobě při kontrolním poslechu upřímní. Nebojte se připustit si, že v některé oblasti máte problém. Právě to je totiž první krok k jeho odstranění. A to nás pomalu dostává ke druhému bodu.

2. Zahoďte svoje ego

Nespoléhejte jen na vlastní úsudek, posílejte svou práci k poslechu lidem, o kterých si myslíte, že jsou v oboru dál než vy. Buďte ale opatrní, protože každý slyší trochu jinak. Velkou hodnotu mohou mít i názory lidí, kteří v oboru vůbec nepracují. Sám rád posílám čerstvé mixy své partnerce. Protože není zatížená technickými vědomostmi z oblasti mixu a masteringu, často velmi rychle „uhodí hřebíček na hlavičku“. Někdy sice nedokáže přesně popsat, co jí vadí, ale už jen věta „něco mi na tom nesedí“ mě může nasměrovat správným směrem. Pokud ji něco trkne, vím, že mix ještě není hotový.

Podobný princip je často skloňován u filmové hudby. Dobrá filmová hudba nemá být vlastně slyšet, nemá diváka vyrušovat, ale má ho nenápadně vést emocemi a atmosférou příběhu. Má být organickou součástí celku, ne prvkem, který zbytečně strhává pozornost. Stejně to vnímám u písně a u jejího mixu: pokud posluchač začne přemýšlet nad samotným mixem, ještě není hotovo. Chci, aby k lidem promlouvala především samotná píseň, ne její technické zpracování. Pokud tedy i běžný posluchač postřehne, že je zpěv příliš ostrý, málo srozumitelný nebo že mu zkrátka „něco chybí“, je to jasný signál, že je potřeba na mixu ještě zapracovat.

3. Vyhněte se ultimátním návodům (zkratky neexistují)

Ani nevíte, jak mi lezou na nervy čím dál častější a vlezlejší YouTube videa s clickbaitovými titulky typu: „Dej mi 19 minut a zlepším ti mixážní dovednosti o 126 %“ nebo „Tohle je to, co odlišuje profesionály od amatérů!“ nebo „30 tipů, která vám změní život!“ Problém není v tom, že by se o tom nemělo mluvit, ale v tom, jak definitivně a dogmaticky tito lidé svoje rady prezentují v honbě za co největší sledovaností, a tím pádem monetizací svého obsahu.

Ultimátní návod na mix vokálu, poslední, který budete potřebovat! Ale jakého vokálu? Na světě je přes 8 miliard hlasů a každý potřebuje jiný přístup. A to jsme teprve u zdroje zvuku. Pak tu máme různé mikrofony, různé nahrávací místnosti, různé předzesilovače. Jeden univerzální návod? Nesmysl. Ve zvuku se prostě nedá vyhnout tomu, že každá nahrávka je unikátní.

Jasně, bylo by pohodlné mít jedno magické univerzální nastavení, které funguje vždy. Ale byla by to hrozná nuda. A navíc bych pak přišel o práci, protože kdokoli by pak mohl doma v ložnici nahrát desku a aspirovat s ní rovnou na Grammy... Proto prosím nevěřte nikomu, kdo nabízí ultimátní návody – ať už zadarmo, nebo za peníze.

Další věc jsou pluginy. Každý den vycházejí nové a marketing, který se je snaží prodat je čím dál agresivnější. Místo nakupování dalších a dalších pluginů bychom měli víc přemýšlet nad tím, co je na konkrétním zvuku špatně a jak mu nejlépe pomoct. A ne se bezhlavě honit po čím dál chytřejších pluginech. Vývojáři se nám snaží práci co nejvíc ulehčit a pluginy s umělou inteligencí ji dokonce chtějí dělat za nás. Čím víc práci jim ale budeme svěřovat, tím víc budeme přicházet nejen o autentičnost, ale i o vlastní správný úsudek. Protože abychom mohli o věcech správně rozhodovat, musíme ta rozhodnutí dělat. Dělat je denně a nebát se, že nebudou správná.

4. Čas, trpělivost, selhávání, úspěch a zase selhávání

Zabere to čas. Vyžaduje to trpělivost, ochotu chybovat a znovu se zvednout, a hlavně zkušenosti. Je potřeba to neustále cvičit. Poslouchat reference, zůstávat ve studiu po natáčení, odznova přemíchávat a nebýt nikdy spokojený.

Psycholog K. Anders Ericsson, který v 90. letech zkoumal studenty houslí na Berlínské hudební akademii, zjistil, že ti nejlepší měli do svých dvaceti let za sebou průměrně kolem 10 000 hodin intenzivního, cíleného cvičení. Z vlastní zkušenosti houslisty mohu říct, že tohle číslo docela dobře odpovídá počtu hodin, které jsem absolvoval já. A jinak to podle mého názoru nebude ani při práci se zvukem.

Jenže kde pořád brát motivaci? Jak jsem už psal, člověk je přirozeně zvídavý, ale také přirozeně líný. Kromě všech věcí, které mě na téhle práci baví, také vědomí toho, že zkrátka musím každý měsíc vydělat určitou částku, a zároveň fakt, že pracuji s čím dál náročnějšími umělci, kteří očekávají určitou kvalitu výsledku, mi dodávají další potřebnou motivaci pokračovat a zlepšovat se.

Velkou výhodou je pro mě míchat nahrávky, které jsem sám pořídil. Při dalším nahrávání totiž můžu vědomě zlepšovat to, co mi v mixu dělalo problémy. A stejné je to s masteringem: když masteruji vlastní mixy, získávám zpětnou vazbu, co příště udělat jinak ve fázi mixu.

Kdokoli řekne: „Jsem hotov, už se nemusím nic učit,“ podle mě lže sám sobě. Každý zkušený zvukař, nebo hudební producent vám potvrdí, že se stále učí, experimentuje, zkouší nové techniky i nové vybavení. Zvukařina není jen technický obor, je to i umění. Možná nejblíž má k vaření – zvládnete sice spoustu technických kroků, jako je mistrovské krájení nožem, ale výsledný dojem určují stejně smysly, chuť a cit. Neexistuje bod, kdy si můžete říct: „Tady je konec, teď už jsem mistr.“ Všechno se vyvíjí. Technika, trendy a hlavně i my sami vnímáme věci jinak, jak stárneme a získáváme zkušenosti.

Je to řemeslo jako každé jiné, potřebuje čas a soustavnou péči. A to je potřeba zdůrazňovat o to víc v době, kdy se na vás valí reklamy na online kurzy slibující, že z vás udělají skvělé zvukaře přes noc. Realita je ovšem jiná. Mistrovství se buduje roky, ne kliknutím na tlačítko „koupit online kurz“. Všimli jste si velké popularity online kurzů hry na hudební nástroje? A teď ruku na srdce. Znáte někoho, kdo se pomocí těchto kurzů skutečně naučil obstojně hrát na nějaký hudební nástroj?

5. Buďte věčným studentem a dělejte si to jednoduchý

Učte se, čtěte, poslouchejte rozhovory se zkušenými lidmi, dívejte se na videa, čtěte časopisy, poslouchejte svoje staré mixy, zajímejte se o nové produkty na trhu, poslouchejte mixy druhých. Měla by to být součást vašeho životního stylu. Pokud budete práci se zvukem brát jen jako koníček, není to nic špatného, ale zlepšovat se budete spíše pomalu.

Jednou z nejtěžších věcí je rozpoznat, čí rady jsou pro nás opravdu přínosné. I kvalitní doporučení může být v naší konkrétní situaci nevhodné. Přistupujte tedy k radám kriticky, filtrujte informace a držte se vlastní vize. Naslouchejte tichému hlasu svého vlastního, pečlivě pěstovaného vkusu, a nenechte ho přehlušit tlakem unifikovaných „správných“ a zaručených postupů. 

Velké úkoly se zvládají lépe, když se rozdělí na menší, konkrétní kroky. Každý zvládnutý dílčí úkol vás posune blíž k cíli a sníží pocit zahlcení. Stejné je to s mixem. Ráno přijdete do studia a čeká na vás úkol smíchat píseň, zní to jako výstup na vysokou horu. Když se ale budete soustředit vždy jen na ten nejbližší krok, cesta se stane mnohem schůdnější.

K mým zvukařským učitelům patřil mimo jiných taky Jakub Novotný, přezdívaný Šablonka. Ten mi jednou řekl větu, na kterou často vzpomínám: „Dělej si to jednoduchý.“ Zní to banálně, ale skrývá se v tom obrovská pravda. Nejde o to věci odfláknout, ale hledat cesty, jak pracovat chytřeji, jednodušeji s menším úsilím, ale o to s větší lehkostí a radostí.

Dostali jste k mixu kytarový aparát natočený třemi mikrofony? To přece neznamená, že je musíte všechny použít v mixu. Místo pěti různých reverbů zkuste jeden dobře nastavený, který sedne celé skladbě a více nástrojům najednou. Používejte šablony místo budování každého mixu od nuly. K dokonalosti tuhle filozofii jednoduchosti dovedl John Cuniberti, který vydal na YouTube celou sérii hudebních videí, ve kterých natáčí kapely pouze na jeden stereo páskový mikrofon, a zní to skvěle.

A odkud čerpáte nové vědomosti vy? Máte nějaké svoje oblíbené YouTube kanály, podcasty, nebo knihy? Podělte se o ně v komentářích. A já samozřejmě doufám, že náš magazín Frontman je pro vás zdrojem inspirace a motivace k dalšímu rozvoji.