5 tipů na osvěžující čtení nejen pro plážové hudební intelektuály
Patříte podobně jako já k lidem, kteří si s sebou na dovolenou berou zásadně paperbackové detektivky „zachráněné“ za 10 Kč z papírových krabic před vchodem do antikvariátu? Podle mě není nic špatného na tom, v hukotu vln a jekotu dětí přimhouřit oko nad chatrným dějem a na těch pár vzácných volných dní nechat šedé buňky odpočívat v režimu all-inclusive. Na druhou stranu, někdy neškodí do cestovního vaku kromě braku přibalit i nějakou tu knihu s hlubším obsahem – nebo alespoň její obal, pasující na vaše oblíbené pokleslé čtivo, abyste pak na pláži vypadali krajně intelektuálně (takovým lidem prý pak nikdo nekrade peněženku, protože bývá prázdná). Tady je pár tipů.
1. Karel Veselý: Hudba srdce – Metafyzika popu
Je lovesong jako žánr mrtvý? Je láska jako společenský koncept mrtvá? A lze číst popkulturu jako svědectví o proměnách vnímání emocí a milostných vztahů? Proč ne? Hudební publicista Karel Veselý tak činí ve své nejnovější knize (vyšla v roce 2024 v nakladatelství Paseka). Na příkladech písňových textů od 50. let 20. století po současnost ukazuje proměny prožívání a hudebního zpracování (nejen milostných) emocí v západní kultuře.
Uvažování Michela Foucaulta o utváření moci, sexuality a diskurzivní praxi, bell hooks a její pojetí rasové a genderové intersekcionality nebo Erich Fromm a jeho teorie lásky jako aktivního umění a potřeby hledání autenticity se tak proplétají s vašimi oblíbenými songy, jejichž playlist si ke čtení můžete průběžně sestavovat – a v reálném čase si ověřovat, že jsme všichni zároveň spolutvůrci i produkty kultury. A až pak budete po nečekaném letním vzplanutí skládat vlastní love song, už budete vědět, odkud vítr Foucault.
2. Miloš Hroch: Šeptej nahlas – Český shoegaze mezi Východem a Západem
„Hudební novinář Miloš Hroch v knize Šeptej nahlas vypráví příběh jedinečné éry, jejíž zvuk utichl dřív, než stihla skutečně začít.“ (oficiální text vydavatelství Paseka, pozn. aut.) Well, takhle to u nás dopadá se spoustou myšlenek, přišedších ze „západu“ – zatímco v místě původu posunul daný kulturní fenomén hranice, zahýbal zkostnatělými pravidly a už se pomalu zase přetváří v něco nového, u nás často jaksi „chytí faleš“, ještě než stihne být pochopen a vstřebán. Jak taky jinak, když máme kvůli izolaci za železnou oponou minimálně čtyřicet let zpoždění a navíc vše nové naráží na léta pěstované zvyky?
Některé „české verze“ západních trendů ale naštěstí nedopadly špatně. Okouzlení shoegazem zapadlo do rozjitřeného období 90. let jako šeptavý vokál do mlhoviny zkreslených kytar a právě střet se zdejším kulturním podhoubím dal vzniknout svébytným projektům jako Ecstasy of St. Theresa, Naked Soul nebo Toyen – uskupením, která do velké míry zasáhla a definovala celou jednu éru a generaci. Ať už k ní sami patříte, nebo s jejími současnými ozvuky a reuniony vnitřně souzníte, tuhle knížku určitě ve svém „literárním pedalboardu“ oceníte.
3. Ondřej Galuška: Tělo hudby
Útlá knížečka, papír s nízkou gramáží – doporučuji, ideální formát pro minimalistické cestování s nízkonákladovou leteckou společností, kde potřebujete jen jedny plavky, jedny ponožky do sandálů a jednu sofistikovanou knihu. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak jsou naše těla a tělesnost obecně provázána s hudbou? Jak sama hudba má určité „tělo“, které s tím naším vlastním přichází nějakým způsobem do kontaktu? Ne? Tak během pečení se na plážovém lehátku nebo během háčkování ve žluté kánojce po Vltavě můžete začít.
Ondřej Galuška, filosof (důsledně užívající variantu se „s“) a taktéž frontman kapely O. G. and the odd gits vám to názorně vysvětlí. Používá k tomu zábavnou formu střídání esejistických úvah a surreálných situačních výjevů. Zejména v létě je hranice mezi filosofickým úžasem a úžehem velmi, velmi tenká.
4. Oliver Sacks: Musicophilia – Příběhy o vlivu hudby na lidský mozek
Tony Cicoria byl úspěšný lékař, který po zásahu blesku začal mít intenzivní touhu poslouchat a skládat klasickou hudbu a byl fascinován dílem Fryderyka Chopina – a to přesto, že dříve o hudbu téměř nejevil zájem. Britský dirigent Clive Wearing trpěl po prodělání encefalitidy těžkou amnézií – nepamatoval si nic déle než pár vteřin. Dokázal však naprosto soustředěně a kompetentně hrát a dirigovat hudbu. A jedna pacientka s Alzheimerovou chorobou v pokročilém stádiu dokázala při zpěvu lidových písní navázat kontakt, vnímat a komunikovat.
Co se děje v mozku, když posloucháme nebo vytváříme hudbu? Jak dokáže hudba působit jako léčivý element u pacientů s Tourettovým syndromem, epilepsií nebo Parkinsonovou chorobou? A co prožívá a vnímá člověk s amúzií, pro kterého je poslech hudby zvukovou španělskou vesnicí? Pokud si taky občas lámete hlavu, jak je možné, že jste zapomněli, co bylo před pěti minutami, zato si ale už od rána zpíváte jednu písničku a nemůžete ji dostat z hlavy, pusťte se do téhle knihy. Nebude to bolet, protože Oliver Sacks ve svých textech dokáže s empatií ke svým pacientům i k laickému čtenářstvu propojit poznatky z neurologie, psychologie s filozofií i hudební estetikou do příjemného „domácího žvýkání“.
5. Joseph Heath, Andrew Potter: Kup si svoji revoltu
Máte punkovou kapelu a bojujete proti establishmentu, komerci a konzumní kultuře? A už jste viděli ta trička s logem Nirvany, AC/DC nebo Che Guevarou za výlohou nejbližšího fast fashion řetězce? Vítejte v realitě pozdního kapitalismu, kde každá revolta a snaha o kontrakulturu končí jen jako další dokonale zmonetizovaná módní vlna, která namísto podvratnosti celý systém nechtěně posiluje – nejprve mainstreamu udělá reklamu už tím, že na něj ukáže prstem, a vzápětí je jím pohlcena a přetavena ve snadno dosažitelnou, leč vyprázdněnou pózu. Autenticita a nezávislost je chiméra, tím zásadním pojmem je „spotřebitelská identita“.
V českém kontextu je zajímavé sledovat, jak autoři tenhle mechanismus popisují na éře hippies a dalších hnutí rozvíjejících se v západním, totalitními represemi nesvíraném světě – něco jako laboratorní experiment ve volném výběhu. My tady u nás budeme ovoce devadesátkové „terapie šokem“, aplikované na postsocialistické společnosti, sklízet zase jiným způsobem a později...
Kažodpádně uvědomění, že vytvářením nových anti-kultur nebo žánrů nevzniká trhlina v systému, kterou bychom podobně jako Neo mohli uniknout z falešného světa Matrixu do reality, je už samo o sobě prvním krokem k možné změně. Vemte si knížku s sebou na válecí dovolenou u moře (no dobře, tohle je zrovna docela bichle, tak se možná hodí spíš na chalupu na Vysočině) a spolu s autory můžete dumat, jestli – a pomocí jakých prostředků – může svět fungovat a vyvíjet se dál bez skákání na lep představě „autenticity“ a antisystémovosti. Mimochodem, je to bestseller...
A jakou knížku si s sebou berete na „dovču“ vy? Ozzyho autobiografie je taky fajn, ale bohužel vyšla v neprakticky velkém a těžkém formátu... Napište nám do komentářů na Facebooku – a užívejte léto :)
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
