Přejít k hlavnímu obsahu
Pokud jste si nikdy nevyslechly výzvu k předvedení poprsí, jako byste nebyly! | Foto: Ota Hofr
Pokud jste si nikdy nevyslechly výzvu k předvedení poprsí, jako byste nebyly! | Foto: Ota Hofr
Nikola Kandoussi - Pá, 01.07.2022 - 08:00

10 mýtů a stereotypů o ženských kapelách aneb „rockové dračice“ v ČR nechceme

Milé ženy, jednoho dne se vám může stát, že si z čiré lásky k provozování hudby založíte vlastní soubor nebo se součástí nějakého stanete, a že další osoby v tom souboru budou výhradně ženského pohlaví. Toto je velice chvályhodné, ovšem připravte se na několik mýtů a stereotypů, kterým dříve či později budete čelit. Aby vás ty kydy tolik nepřekvapily, s radostí vás některými provedu – můžete si totiž být jisté, že všechno, co jste slyšely nebo teprve uslyšíte, už jsem slyšela taky.

Milí muži, řádky níže nejsou určeny pouze pro kolegyně muzikantky, nýbrž i pro vás. Přestože naprostá většina z vás je skvělá a supportivní, vždy a všude se najdou macho blbci, kteří mají i ve 21. století potřebu se neustále vymezovat vůči muzikantkám a ukazovat jim, kde je jejich místo což není nafouknutý výmysl, ale prostá realita. Ke kterým spektakulárně trapným výrokům se tedy coby inteligentní muž a/nebo kolega muzikant rozhodně nemáte zapotřebí snižovat?

1. „Na holky dobrý.“

Ano, vlajková loď všech macho hlášek, legenda mezi debilitami, jež lze vypustit z pusy, a náš dlouholetý kapelní vtípek, byť pronášený s trochou skřípění zubů, protože stále nechápeme, jak tohle může někdo říct.

Můžete zrovna odehrát fesťák jako kráva, můžete mít pocit, že jste zahrály vše do poslední noty dobře. Můžete si myslet, že publikum reagovalo kladně, čímž pádem se plné radosti ze skvělého koncertu odeberete sehnat si pivo, nebo jdete mezi lidi, a tam stojí ON. Sjede vás pohledem a aniž byste se na něco ptaly, odchytne vás a řekne: „Ty seš z tý kapely, co? No, na holky docela dobrý.“ Následně se tomu sám zasměje, případně od vás očekává souhlas a/nebo poděkování.

V tu chvíli samozřejmě záleží na levelu „koulí“, které máte. Můžete to přejít a nekazit si auru/čakry/karmu/den. Můžete použít ironii (naše češtinářka říkávala, že ironie je zbraň intelektuálů) a dostatečně suše odpovědět: „Díky, ty máš na chlapa zas dost originální komentář.“ Anebo můžete být hustá byznysžena a dotáhnout chlapíka ke stánku s merchem, aby si teda koupil tričko, když to na holky bylo dobrý, čímž z blbých keců vytěžíte pár stovek a to už se, Horste, vyplatí.

2. „A vy jste jako lesby?“

Bůhvíproč mají někteří lidé pocit, že když jste žena v ženské kapele, musíte být nutně taky na ženský. Z hlediska logiky to sice neštymuje, neboť většina mužů v mužských kapelách taky nejsou homosexuálové, ale koho zajímá logika, když daleko zajímavější je řešit sexuální orientaci muzikantek.

„Odhalením století“ je, že ne každá žena hrající v ženské kapele je lesba. Zároveň ano, lesby se tam vyskytují a čas od času se do toho přimíchá i nějaká ta bisexuálka. Dokonce, a to je zcela k nevíře, jsou hetero, bi, homo i jinak orientované ženy schopné v hudebním souboru úspěšně koexistovat jako normální dospělí rozumní lidé. Tedy stejně, jak se to očekává od mužů.

3. „Tak to se musíte často hádat.“

Pojem „ženská kapela“ vzbuzuje u některých jedinců nesprávnou asociaci s „bandou hysterek“. Zpravidla odpovídám, že nevím jak ostatní, ale my máme radši pivo a muziku než hádky.

Takže ne, nevyškrábáváme si oči, naše dodávka se cestou na koncerty neotřásá poryvy démonického řevu, a když máme PMS, navzájem si postěžujeme, co nás všechno štve a jak nám je blbě, a přineseme si čokoládu.

4. „Hele, a máte jako teda groupiesáky? Ha ha.“

Mužská kapela = roztoužené groupies deroucí se do šaten, dodávek a hotelových postelí. A jak je to teda s ženskou kapelou? To mají jako taky groupies?

Odpověď je: spíš ne. Určitě existují fanoušci, kteří chodí na koncerty a zcela nepokrytě se jim líbí některé členky kapely, ale že by nám u šatny stály davy rozhicovaných chlapů (nebo ženských), to se nám nestalo. Mně osobně už vůbec ne, neboť vzhledem k mému poměrně drsnému projevu na pódiu se mě většina lidí zjevně bojí.

5. „Ukaž kozy!“

Pokud jste si nikdy nevyslechly výzvu k předvedení poprsí, jako byste nebyly! U nás v kapele už jde spíš o takovou recesi. Někdy to fanoušci skandují schválně, protože jsme to prostě obrátily ve vtípek. Ale ano, stalo se to a bylo to míněno vážně.

V takovou chvíli je dobré následovat příkladu legendárních Girlschool, které již v roce 1980 podobným pořvávajícím idiotům neohroženě odpovídaly, ať nejdřív ukážou toho svýho. Z nějakého důvodu je nikdo nikdy neuposlechl a holky tímto efektivně umlčely každého ukažkozistu.

Zkusila jsem to taky, funguje to, doporučuju!

6. „Já mám taky kapelu / Já taky hraju na...“

Je super potkat dalšího muzikanta a pokecat o hraní či vybavení, ať už jsou to vaši fanoušci nebo ne. Méně super to ale je v momentě, kdy za vámi po koncertě přijde neznámý týpek a začne vám radit, aniž byste ho o to požádaly, protože on „taky hraje“ a „má taky kapelu“.

Takže kdybyste jako náhodou nevěděly, on tomu rozumí a myslí to dobře, kdežto vy máte blbej zvuk, blbou kytaru, blbě to držíte, blbě zpíváte a vlastně jste celá úplně blbá. A měla byste mu ještě poděkovat, že vám toto milostivě objasnil.

Vůbec nejlepší je tento bod v kombinaci s bodem 1, kdy to následně vypadá asi takto: "Hele, na holky dobrý, ale měly byste..." (zpívat česky/hrát víc punkově/hrát míň punkově/víc se hejbat/mít jinej zvuk...)

Pro podobné nevyžádané blahosklonné poučování se vžil pojem mansplaining. A vám jen doporučuju, abyste si v kapele smluvily signály, které nejen v této situaci nenápadně použijete, takže přijde vaše spoluhráčka a pod záminkou nutnosti sbalení nástrojovky vás odtáhne pryč, nejlépe do šatny, kde si konečně můžete ulevit slovy: „Ježiši, to byl ale debil!“

7. „'Čkeeej, ti (škyt) pomůůůžuuu!“

Když už jsme u tahání nástrojovky, bude se vám stávat, že se na koncertech vyskytnou chlapi, kteří jsou gentlemani – čili pokud nebudete mít vlastní bedňáky, nabídnou se, že přiloží ruku k dílu a nenechají vás odnášet apec, protože jim je blbý nečinně sledovat, jak se holka po koncertě rve s těžkým čtyřreprákovým boxem a riskuje tak kýlu. V tu chvíli je na vás, zda jejich pomoc přijmete, anebo si odtaháte svoje krámy sama jako už tisíckrát předtím.

Pokud ruce navíc oceníte, je nutno rozlišit dva typy pomocníků a dle toho se rozhodnout, zda svůj drahocenný aparát, který jste si pořídily ze zrušení životní pojistky, necháte odnést někoho cizího:

ANO. Přijde muž, je střízlivý, slušně se zeptá, zda vám může pomoci ještě před započetím samotného nošení, a teprve když souhlasíte, zapojí se do procesu a postupuje dle vašich instrukcí, přičemž se ke kusům nástrojovky chová ohleduplně.

NE. Přijde muž, je vylitý jak cisterna, utírá si sliny do džísky s nášivkami a se slovy „'Čkeeej, ti (škyt) pomůžu“ vám bez dovolení rve z ruky case s vaším zesilovačem Marshall, čímž vám málem skřípne prsty a vy ho chcete nakopnout do holeně, ovšem nemůžete, neboť by apec slítnul. Jelikož to vzhledem k okolnímu hluku a stavu dotyčného nejde potichu, seřvete ho pěkně z plných plic, ať na to nešahá, že si to odnesete samy. Borec uraženě klopýtá zpátky k výčepu a následně o vás rozhlašuje, že jste namyšlená kráva a stejně jste hrály z prdele.

8. „Rockové dračice“

Nikdo už asi nezjistí, jak tento příšerný a námi nenáviděný pojem vznikl. Jisté je ale jedno – pokud se vaše ženská kapela bude pohybovat v rockovém žánru, počítejte s tím, že vás v článcích a na plakátech aspoň jednou za kariéru uvedou jako „rockové dračice“. Anebo ještě hůř: „sexy rockové dračice“. A to i přesto, že je vám úplně jedno, jestli jste, anebo nejste sexy, případně si tak nepřipadáte.

Ráda bych se dožila toho, že jednou někdo napíše: Čtyři dobrý muzikantky, který mají skvělý písničky.“ To ovšem v potenciálním platícím publiku nevyvolá představu bandy amazonek, které se vlní v latexu, z očí jim sálá oheň a sex – a jen tak mimochodem si k tomu zabrnkají pár akordů.

Že je to klamavá reklama, nikoho nezajímá. Ale můžete se tomu aspoň pořádně zasmát, až budete doma v teplácích sekat trávu, válet se zcela asexuálně na gauči u filmu nebo v kanceláři vysvětlovat zákazníkům, že bude práce hotová později, než se očekávalo. Vy jedna rocková dračice.

Rockové dračice v ČR nechceme | Foto: archiv Agony

9. „Byly jste dobrý, ne počkej, jako fakt. Myslim to vážně, jako vopravdu dobrý!“

Tohle je takový roztomilý bod, ale rozhodla jsem se ho zahrnout. Po koncertě se vám při socializaci s fanoušky někdy stane, že vám budou chtít vyseknout komplimenty a když upřímně poděkujete, jako byste tím řekly, že s nimi nesouhlasíte. Takže vás budou o to víc přesvědčovat, že to myslí vážně, a že jste fakt dobrý. A vy znovu děkujete a taky to myslíte absolutně vážně, protože jste totálně rády, že se jim váš koncert líbil. Ale znovu to vyvolá přesvědčující a utvrzující reakci.

Je to takové perpetuum mobile, ale po třetím kole, pokud se konverzace neubírá jiným směrem, se mile a slušně omluvte a běžte tahat aparát (viz bod 7) nebo se konečně převléknout – když to neřeknete nijak arogantně, každý to pochopí.

10. „Fakt krásný holky...“

Ještě jsem si nevšimla, že by moderátor na akci představil mužskou kapelu slovy: „A tady máme čtyři nádherný chlapy, co ještě k tomu dobře hrajou!“ Ženské kapely však takto bývají uvedeny zcela běžně. Co na tom, že máte v kapelní historii poměrně zajímavé úspěchy, které by se hodilo zvědavému obecenstvu sdělit, pokud vás nezná – důležitější přece je, že jste fakt krásný holky.

Je to velmi podobné bodu 8 a vy nejspíš nebudete vědět, co v ten moment máte říct, protože i když jste na jednu stranu potěšeny, že někomu připadáte hezké, zároveň byste moderátorovi nejradši vytrhly mikrofon a představily se samy.

Jasný, nevypadáme a nechceme vypadat jako příšery. Ale jsme na koncertě, ne na módní přehlídce, takže řešme muziku a ne furt dokola jenom vzhled.

 

Toto je 10 mýtů a stereotypů, které za svou hudební cestu určitě minimálně jednou uslyšíte nebo zažijete. A jestli ne, založte si prosím tu ženskou kapelu znovu a lépe! 
Máte podobnou zkušenost? Podělte se s námi v komentářích. 

P. S.: Dnešní článek je nultým dílem mého seriálu Zápisky Frontwoman, který budu pro Frontman připravovat od příštího týdne.

Tagy Zápisky Frontwoman gender

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Foto: Honza Švanda
Frontwoman ženské heavy rockové kapely The Agony. Kdysi studentka žurnalistiky na FSV UK, nyní žena v IT Service Delivery. Milovnice dobré kávy, vychlazeného Pilsneru, sarkastických textů, kvalitních riffů, nadšených muzikantek a lev…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY