Tri Groše s novou deskou připomínají, jak se hraje punk na Kysucích
Slovenský punk z doby předrevoluční je tradičně spojován především s Bratislavou a jmény jako Ex-Tip, Davová psychóza, Slobodná Európa či Zóna A. Punková vlna však nezasáhla jen hlavní město. Už v roce 1988 vzniká v Čadci kapela Tri Groše, která si postupně vybudovala téměř kultovní postavení. To nyní potvrzuje albem Koniec jednej epizódy.
Naši východní sousedé vždy uměli vsadit na silné, zapamatovatelné melodie a Tri Groše nejsou výjimkou. V jejich pojetí se však nezaměnitelně odráží i kysucký region, především svou syrovostí a přímočarostí. Tri Groše nepůsobí městsky ani stylizovaně, jdou na věc napřímo, bez zbytečných kudrlinek a okras, s přirozenou samozřejmostí a autenticitou.
Seznam skladeb na albu Koniec jednej epizódy by měl být sestaven z nově nahraného a pečlivě vybraného materiálu z kapelní tvorby z let 2010–2014. Vše rozjíždí rozená koncertní hitovka Pod šťastnou hviezdou. Následuje Sloboda, rychlejší kousek s politicko-společenským textem, v němž kapela touží po jiném, lepším světě. O světě, kde místo násilí, války, moci a manipulace vládne svoboda, tvořivost, lidskost a mír („Namiesto tankov a dronov, viacej punkových Johnov. Viacej grungeových Kurtov, namiesto vojenských kultov. Namiesto jadrových zbraní, tisíce vianočných prianí. Kytice farebných kvetov, namiesto falošných svetov“).
Mnohé písně nesou odkaz starého anglického punku (střední tempo, výrazné a chytlavé melodie), který se zde přirozeně prolíná s typicky slovenským charakterem a místním nádechem. Do této roviny jednoznačně spadají skladby jako Sirény s našlapaným kytarovým sólem, Garáže nebo Postavičky s výraznými clashovskými a pistoláckými pasážemi. Špetku anglické školy v sobě má i Ostrovček v Egeji s poutavým úvodem, který se však postupně promění v celkem průměrný hybrid ska a punku.
V hudbě Tri Groše můžeme vedle kytar, baskytary a bicích zaslechnout také akordeon. Ten bývá v současném tuzemském punku často až nadužívaný a může už působit lehce iritujícím dojmem. V případě Tri Groše tomu tak ale rozhodně není. Akordeon je zde použit velmi citlivě, nenarušuje celkový zvuk, nevyčnívá, ale naopak přirozeně doplňuje a obohacuje celkové vyznění nahrávky.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Tri Groše hrají od roku 1988 a za téměř čtyřicet let umí své nástroje ovládat. Je to znát na jistotě projevu, přirozené sehranosti i na tom, s jakým klidem a samozřejmostí jednotlivé skladby plynou.
Lze slyšet, že kapela dobře pracuje s jednoduchostí. Nic tu není složité, ale právě v tom je síla desky. Správně zvolené tempo, jasná struktura skladeb, dobrý odhad, kdy přidat tlak a kdy ubrat. Třináct skladeb na albu působí kompaktně a dohromady tvoří příjemný a nenucený poslech.
Tri Groše – Koniec jednej epizódy
Papagájův hlasatel records, 00:40:00
70 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
