Srdce Zubů nehtů i po čtyřech dekádách tepe rychle a vynalézavě

Legendární Zuby nehty se hlásí znovu o slovo. Kovidová situace umožnila šestici dotáhnout do finálního tvaru třináct nových písniček, které tvoří šestou řadovou desku nazvanou Srdce ven.  Hravou a energickou, kterou ocení nejen dosavadní fanoušci kapely.

I po čtyřech dekádách fungování na hudební scéně Pavla Jonssonová, Marka Míková a spol. mají dostatek invence. Společně nám přináší druhou „návratovou“ desku, kterou natočili na podzim a v zimě a ještě k ní připravili úspěšnou crowdfundingovou kampaň. Okolo kapely se toho v posledních letech nedělo vůbec málo. Největší zásah do života kapely byl zřejmě odchod spoluzakladatelky, bubenice Hany Řepové, tu ale plnohodnotně nahradila Jana Kaplanová, která v letech 1997 až 2000 v kapele fungovala ještě jako Jana Modráčková. „Přinesla nový vítr z Podkrkonoší s lehkostí sobě vlastní. A ještě přidala v některých písních trumpetu,“ hlásili v promo materiálech Marka Míková a Kateřina Jirčíková.

Že na albu Srdce ven Zuby nehty nezkouší žádné experimenty, naznačuje další, už sedmé pokračování Dybbukovského příběhu Paní. Také první takty otvíráku Paví nás vrátí časovým mostem do devadesátých let, kdy dámy byly výraznou postavou domácí rockové scény. Doby, kdy dámy hravým způsobem proměnily primární punkové vlivy do rockově proměnlivého tvaru s výraznými klavírními linkami, neodmyslitelnými dechovými nástroji a bohatými vícehlasy. Všechny tyto atributy na novince samozřejmě hrají prim a mohly by nahrávat myšlence, že šestice se už pouze opakuje. A ruku na srdce, měl by to někdo kapele po tolika letech za zlé?

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Jenže Zuby nehty, spolu ve studiu s Ondřejem Ježkem, i přes tradiční témata a hudební nápady přeci jen pomalu mění svou tvář. Znovu se vrátíme k Paní VII., jejíž vyznění přitakává rychle ubíhajícímu času i změnám perspektivy. Závěr desky pak ubírá nohu z Plynu, tedy plynu, a nechává myšlenky rozeběhnout trochu volnějším, melancholičtějším směrem krystalicky vrcholícím v zasněné, závěrečné San Francisco.

Zuby nehty i přes současnou, několikanásobně vykloubenou dobu, v písničkách na první dobrou nereflektují koronavirové šílenství ani další zásadní společenská témata, ale drží se osobních příběhů a pozorování okolí. Teprve po několikaterém poslechu můžeme jistou společenskou kritiku vypozorovat například ve vánočním Jmelí („Jako pohané tančící u mrchy/snášíme oblohu k batoleti“) nebo osobní téma najít v Braní věnovaném dlouholetému manažerovi kapely, Romkovi Hanzlíkovi, který před dvěma roky zemřel. Právě jistá tematická i hudební nadčasovost nakonec hraje Zuby nehty do karet a přináší vítr témat, který v současné době není běžný.

Srdce ven je silná výpověď šestice muzikantů, kteří svým svědectvím ukazují, že než být profesionálním diskutérem na sociálních sítích, je důležitější trpělivě se vrátit k vlastní životní cestě, která každodenně přináší ve výsledku mnohem zajímavější podněty. Zuby nehty nám to novým albem jasně dokazují.

Zuby nehty – Srdce ven

Indies Scope rec., 2021, 38:17

Indie rock, pop, ska, punk

75 %