Skeletá od Ghost: Když se duch popu a metalového okultismu potkají v osmdesátkách

Forge zjevně miluje pop a nebojí se toho. Skladby jako Guiding Lights nebo Satanized sází na hity ve stylu AOR (Adult Oriented Rock), s klávesovými plochami, které by mohly znít z FM rádia před čtyřiceti lety, a refrény, co se zařezávají do mozku jak hřebíky v dílně Kinga Diamonda. Ale zatímco povrch je třpytivý, pod ním se dál skrývá okultní temnota – jen zábavně zabalená do flitrového saka. Ghost tu nepřesvědčují agresí, ale stylizací – a ta je dotažená do posledního detailu.

Otvírák Peacefield má velkolepý charakter a evokuje skoro až filmovou overturu. Hutné klávesy, vokální harmonie a postupné vrstvení nástrojů, které vyvrcholí v monumentálním refrénu, je učebnicovou skladbou Ghost, v níž velmi opatrná práce s dynamikou a každé přidání nástroje neztrácí smysl. Následující Lachryma s temnou barokní melancholií, převedenou do synth metalové balady, si důmyslně pohrává s kontrastem mezi jemností slok a explozí v refrénu – dynamická práce kytar s delay efektem a výborně sejmutá basa, která v tichých částech drží groove téměř neznatelně.

V Satanized vypouštějí Ghost popového démona. Píseň je stavěná jako ironický letní hit – sloka s funky nádechem, disco basová linka a refrén, který by klidně mohl znít z rádií... kdyby nešlo o oslavnou ódu na satana. Temnou melodii si uchovává i Guiding Lights, v níž výrazná melodie v refrénu a syntetické pady vytvářejí až gospelový nádech. Veselý heavy rock v Cenotaph přináší popové uvolnění, zatímco Missilia Amori je těžká heavymetalová skladba v jednoduchým groove a „nalepeném“ refrénu. Ghúlové se nejvíce odvážou v Marks of the Evil One – těžké riffy, temný growl v pozadí, rychlé tempo a kytarová unisona či práce s oddalováním rytmického nástupu refrénu dělají ze skladby jednu z nejvýraznějších na albu.

Ghost zakončují album opět ve velkém stylu. Excelsis (z lat. „na výsostech“) je majestátní skladba, která kombinuje všechny prvky předešlých písní: synťáky, sbory, těžké riffy, hymnický refrén. Pro muzikanty je to showcase aranžérského mistrovství. Modulace, změny dynamiky, vrstvení zvuků – a finální kód, který přináší emocionální katarzi. 

Tohle není retro pro retro – Skeletá je vědomá práce s nostalgií, která přepisuje metalový kánon do jazyka popu. Ghost tak už nejsou „ta kapela s maskami“, ale svébytný fenomén, který se vymyká žánrům. Forge navazuje na tradici umělců, kteří dokázali vytvořit vlastní svět – trochu jako Bowie nebo Alice Cooper. Jen místo glam rocku tu máme heavy riffy obalené synthy a refrény.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Z muzikantského hlediska je Skeletá precizně vystavěná deska. Kytary mají punch, ale zároveň jsou podřízené celku – riffy jsou pevné, ale nikdy nezahlcují skladbu. Nameless Ghouls odvádějí skvělou práci: rytmická sekce je neuvěřitelně přesná a zároveň dynamická. Bubeník hraje s jistotou, která dává prostor synthům i vokálům. Klávesové aranže jsou promyšlené, vrstevnaté, místy až soundtrackové – klidně by mohly doprovodit scénu z nějakého Carpenterova filmu.

Zpěv Forge není o rozsahu, ale o charakteru. Každá fráze je zahraná jako herecký výkon – frázování, artikulace, práce s výrazem. Míchání žánrů je navíc příležitostí pro studiové hráče, jak přejít z tvrdého riffu do disco groovu, aniž by to působilo nuceně. A to je mistrovství.

Skeletá je deska, kterou ocení ti, kdo vnímají hudbu jako stavbu – ať už stavíte riff, refrén, nebo celý koncept. Ghost tu nejsou „jen show“, ale kapela, která ví, co dělá – a proč to dělá tak dobře. 

Ghost – Skeletá

Loma Vista Recordings 00:46:49

pop/metal

70 %