Před šedesáti lety složil Bobby Hebb legendární hit Sunny

Byla sobotní půlnoc 23. listopadu roku 1963, když byl před klubem Baron v Nashville napaden nožem Bobbyho o šest let starší bratr Harold. Jak uvádí policejní hlášení, jakýsi tvrdohlavý zákazník se odmítl podřídit zákazu vstupu do podniku a pomstil se fatálním útokem s nožem v ruce. Během krátké potyčky se pracovník klubu Harold bránil brokovnicí a útočníka smrtelně postřelil, avšak sám vykrvácel na bodná zranění. Pouhý den předtím byl v texaském Dallasu spáchán atentát na amerického prezidenta Johna Kennedyho.

Bobby Hebb byl oběma tragédiemi zdrcen. Nesmírně si vážil Kennedyho pro jeho zcela novátorský přístup k lidským právům, a v úctě měl rovněž svého staršího bratra, který Bobbyho (stejně jako jejich nevidomí rodiče) od dětství podporoval v milované profesionální hudební dráze. Bobby se tudíž rozhodl poděkovat písní. Působivý, upřímný text plný smutku, ale také naděje a lásky k bližnímu, a originálně pojatá melodie modulující postupně do několika tónin se nesmazatelně zapsaly do dějin moderní hudby. Na svůj úspěch sice skladba s názvem Sunny čekala ještě další tři roky, než se probojovala na přední příčky hitparád, ale následné obrovské pobláznění laické i odborné veřejnosti tehdy ani ne třicetiletý Hebb opravdu nečekal.

Cover verze na sebe nedaly dlouho čekat a píseň se tak dočkala mnoha úprav, a to jak okouzlujícího jazzového přístupu ze strany legendárního pianisty Errolla Garnera, tak strhující interpretace Toma Jonese a Elly Fitzgerald či fenomenální úpravy Jamese Browna. Z komerční kýčovité verze od Boney M bohužel vyšla i česká verze. Na obskurní disko sedmdesátých let byla zkrátka krátká i vynikající interpretační dovednost Nadi Urbánkové a textařská virtuozita Jiřího Suchého.

Jak už to nezřídka bývá, Bobby Hebb už svou další tvorbou píseň Sunny – svou děkovnou modlitbu z onoho tragického listopadu roku 1963 – nepřekonal. Zemřel coby úspěšný autor svého zřejmě jediného, avšak světově proslulého hitu roku 2010 v necelých dvaasedmdesáti letech v Nashville.