Přejít k hlavnímu obsahu
Videoklip k Obručím vznikl večerní cestou do servisu a zpět | Foto: Tak co?
Videoklip k Obručím vznikl večerní cestou do servisu a zpět | Foto: Tak co?
David Hrbek - Út, 08.12.2020 - 15:00

Pokusili jsme se o vlastního Cohena

V zásadě se v kapele držíme nepsaného pravidla, že nepíšeme písně pro písně. Nepíšeme je proto, abychom měli co hrát, ale tvoříme z potřeby, z vnitřního přetlaku, z pudu sebezáchovy. A právě skladba Obruče může posloužit jako příklad takové sebeobrany. Představuje naši temnější polohu a brzy vyjde na našem debutovém albu Utajený výtah.

Téměř výhradně, alespoň do této chvíle, vznikají jako první texty, které se posléze dočkají zhudebnění. Textař tak má volnou ruku a svobodnou volbu tématu. Nebo ještě jinak: témata nejsou nikdy dopředu dána, téma se objeví často až poté, co je text zhudebněn, témata si všichni v sobě neseme bez ohledu, zda jsme tvůrčí či nikoli. Tvůrčí lidi ale mají výhodu v tom, že si témata, pokud mají schopnost dobře naslouchat sobě a ostatním, umí (někdy i nevědomě) pojmenovat.

Text sám vznikl v noci, v takové noci, kdy ve vás něco nečekaně otevře stavidla pocitu bezmoci, samoty i toužení, na které srdce odpovídá bušením tak silným, že jeho údery jsou téměř viditelné na kůži a po ruce zrovna není neurol či jiná chemie, která by alespoň všechno trochu a na chvíli zmírnila. V takových stavech se často psát nedá, ale tentokrát se psaní ukázalo jako účinné zkrocení jindy těžko zkrotitelného živlu.

Původně text ani nebyl psán s vizí, že se dočká hudebního doprovodu, vznikl samostatně jako vedlejší produkt popisovaného stavu. Až na jedné ze zkoušek, kdy jsme měli čas, začali jsme jen tak náhodně improvizovat a výsledkem byl tvar, který jsme další týden zahráli na našem koncertu. Po něm za námi přišla jedna z fanynek, aby nám sdělila, že tahle skladba musí být na albu. V té době jsme už měli dotočeno, ale ohlas nejen této fanynky nás nakonec přiměl, abychom se vrátili na jednu frekvenci do studia a naživo a na jeden „take“ skladbu nahráli.

Ten jeden jediný pokus jsme měli k dispozici i proto, že interpret měl tou dobou už den trvající nonstop škytavku, která jej opustila až těsně ve chvíli, kdy si stoupl před mikrofon. Jakmile zhaslo červené světlo „RECORDING“, škytavka opět naskočila, a tak znemožnila další možné varianty uchopení. Trvala zase až do dalšího dne, než zabraly akupunkturní jehly.

Videoklip vznikl v podstatě stejně rychle jako nahrávka ve studiu, také na jeden „take“: večerní cestou do servisu a zpět. Klip je od začátku a vědomě točen jako film noir, který se atmosférou hodí právě k této skladbě. S naší kapelou TAK CO? jsme si tak vyzkoušeli tvar, za který přímo i nepřímo může Leonard Cohen, který při jedné ze svých koncertních šňůr oddeklamoval báseň A Thousand Kisses Deep. A my se tak pokusili o vlastního Cohena – jen vlastními slovy, vlastními prožitky, vlastním autorským rukopisem. Ať se vám líbí.

Jak ke skládání skladeb a textů přistupujeme vy? Podělte se v komentářích nebo pište na redakce@frontman.cz.

Tagy komunita Tak co?
Hraju na baskytaru a zpívám v kapele TAK CO?. Taky moderuju a píšu. Jsem lektorem Muzea umění v Olomouci a od roku 2003 jednou měsíčně moderuju talk show Scénické rozhovory.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY