Přejít k hlavnímu obsahu
Text k písni Reflektivní je volně inspirovaná starojaponskou poezií | Foto: Jana Němcová
Text k písni Reflektivní je volně inspirovaná starojaponskou poezií | Foto: Jana Němcová
Michaela Jonczy - Pá, 14.08.2020 - 08:00

Online svět nezná limity. Natočila jsem klip s Tarantinovým kameramanem

Během nejhlubší karantény jsme spolu s kameramankou Janou Hojdovou natočily videoklip k úvodní písni z mého připravovaného debutového alba. Na dálku. Jana tou dobou totiž pracovala v USA u oscarového kameramana Roberta Richardsona (Kill Bill, Hanebný pancharti, Osm hrozných ad.), který se s myšlenkou klipu ztotožnil natolik, že v něm nakonec sám vystupuje.

Jsem zpěvačka a ze všeho nejradši se věnuji vlastní tvorbě. V současné době připravuji vysněnou debutovou desku The Same Self inspirovanou stejnojmenným multižánrovým představením, na kterém se už přes rok autorsky podílím.

Jana Hojdová a Robert Richardson | Foto: archiv Jany Hojdové

Koronavirová krize mi stejně jako většině umělcům udělala čáru přes rozpočet: ocitla jsem se bez práce a hlavně bez konkrétní vidiny, že se v blízké době vrátím k tomu, co nejvíc miluji – k živému vystupování. Vtom se mi ozvala dlouholetá kamarádka Jana Hojdová, mimo jiné autorka dvou mých videoklipů Na Věčnost a Zima, že odjela do USA natáčet s oscarovým kameramanem Robertem Richardsonem a vzhledem k nečekanému vývoji událostí tam zůstane o trochu déle. Zmínila, že by spolu s Richardsonem ráda vytvořila krátké video o současné situaci, třeba na nějakou moji písničku…

A protože s Janou odjakživa umělecky rezonujeme, nemusely jsme v mém repertoáru dlouze hledat: ona chtěla použít záběry kvetoucí japonské sakury a já zrovna dokončila krátký text k písni Reflektivní, volně inspirovaný starojaponskou poezií. O něco složitější pak byla otázka samotného ztvárnění pandemie: pod vlivem událostí nás hodně přitahovala ekologická či politická témata… Richardson ale trval na tom, že lidé v krizi potřebují ze všeho nejvíc naději. Tíživá atmosféra, která na jaře panovala v amerických ulicích, má proto v paralele s motivem probouzející se jarní přírody sloužit především jako naděje na uzdravení, regeneraci. Ne náhodou Richardson do klipu zařadil mrazivé dokumentární záběry z vlastního archivu – kamaráda umírajícího v důsledku těžké nemoci a následné narození dítěte, které, ačkoli se ho dotyčný nedočkal, zmíněnou naději ztělesňuje.

Snad nejzajímavější na této spolupráci pro mě bylo, že je vůbec možná. To, že můžete tvořit s někým, s kým byste se jinak fyzicky nesetkali, že se můžete vzájemně poznat a reagovat na sebe, je prostě zázrak. A protože kromě několika záběrů točených doma na mobil jsem se natáčení nijak neúčastnila, chtěla jsem vědět, nakolik se na něm Richardson reálně podílel. Zeptala jsem se proto Jany, která odpověděla: „Robert byl nadšený z hudby, z textu i ze samotného nápadu natočit něco o současné situaci. Ačkoli nakonec trval na tom, abych mu v titulkách věnovala pouze zvláštní poděkování, hodně mi pomohl se střihovou skladbou, s tempem a s atmosférou celého videoklipu. Jako zajímavý formální prvek jsme využili dvojexpozici, kterou má rád a je pro jeho práci typická. Mimo to je ve dvou záběrech zakomponovaný jeho obličej a postava, takže si s trochou nadsázky i zahrál.“

Videoklip zároveň slouží jako upoutávka k dokumentu o Richardsonovi s názvem CameRRaman, na kterém Jana v současné době pracuje. Půjde o náhled do kameramanova soukromého a profesního života zahrnující mimo jiné letošní nominaci na Oscara za kameru k filmu Quentina Tarantina Tenkrát v Hollywoodu, kterou dokumentovala přímo z místa dění. Je mi velkou ctí, že se jméno Robert Richardson spojilo s mou hudbou, jsem vděčná Janě a „online světu“ za tu příležitost.

Tagy komunita Jonczy Jana Hojdová Robert Richardson
Zpěvačka a songwriterka. Vystudovala jsem obor popový zpěv na Plzeňské konzervatoři a jsem čerstvou absolventkou Complete Vocal Academy v dánské Kodani. Zpívám ve sboru Maranatha Gospel Choir, kapele Magnum Jazz Bigband a muzikálu Lazarus (Divadlo Komedie). Kromě zmíněných for...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY