Přejít k hlavnímu obsahu
Hudba u pohybu je naprosto esenciální. Tempo, rytmus a žánr má velký vliv na nervový systém, říká Radar | Foto: archiv MRV
Hudba u pohybu je naprosto esenciální. Tempo, rytmus a žánr má velký vliv na nervový systém, říká Radar | Foto: archiv MRV
Ricardo Delfino - Čt, 14.01.2021 - 12:00

Michal „Radar“ Vrátný: Jagger má tvrdý tréninkový režim, proto i v 77 řádí

Hvězdy bez nástrojů nejsou hudebníci, kteří si vyrazili nalehko. V našem novém seriálu se jedná o osobnosti, které něčeho dosáhly v jiném oboru a současně milují muziku. Jako prvního jsme vyzpovídali zakladatele a majitele posiloven Železná koule. Michal „Radar“ Vrátný trénuje přes deset let, aktuálně je patrně nejdůležitější tváří českého posilování a fascinující je i jeho rekordní crowdfundingová kampaň. Dá se cvičit a udržet si pevnou vůli v době lockdownů, jaké místo dle Radara má ve světě aktivního životního stylu hudba? Věděli jste, že umí hrát na bicí? Čtěte v prvním dílu seriálu o lidech, kteří nás svými postoji a zkušeností mohou inspirovat stejně jako ti nejlepší hudebníci.

Před deseti lety jste založil značku Železná koule a postupně otevřel několik posiloven. Čekal jste tehdy, že se z Koule stane takový trend, který vás dostane například i do DVTV, kde jste za posledních pět let byl vlastně dvakrát?

V době, kdy jsem Kouli zakládal, tak DVTV ještě neexistovalo. (smích) Nicméně já měl docela dobré mediální výstupy už na začátku. V prvním roce nebo dvou jsem byl na iDnes, Xman, v Maximu, Respektu a tak. Dělal jsem něco nového, co tehdy nebylo zdaleka tak běžné a navíc za tím hned zkraje byly výsledky. A protože jsem neměl žádné peníze na reklamu, šel jsem na to jednak přes vlastní publikační činnost (tehdy především blog), kde jsem psal o tom, proč s kettlebellem cvičit a jak. Novinářům se to líbilo, tak mě zvali na rozhovory, včetně několika obskurních médií jako jedny ruské noviny, co vycházejí pro ruskou komunitu jen v azbuce. Takže ani nevím, co o mě vlastně napsaly. Ale věděl jsem, že si nemůžu dovolit odmítnout žádný mediální výstup a taky jsem věděl, že to bude mít snow ball efekt, což se přesně potvrdilo třeba v případě DVTV.
A odpověď na otázku – nečekal jsem, že se z Koule stane až takhle silná značka, ale zase vím, že je za tím spousta práce a nestalo se to náhodou.

V době crowdfundingových kampaní jste s Koulí zlomili hned na začátku jeden rekord. Během prvních čtyř hodin kampaně jste vybrali jeden miliion korun. Cílová částka přitom byla jen 555 555. Jak jste tenhle úspěch vnímal?

Čekali jsme, že kampaň bude úspěšná a že vybereme peníze nad rámec cíle. Věřili jsme si na dva až dva a půl milionu a říkali jsme si, že když padnou tři, tak to bude fakt super. A taky že uděláme mobilní aplikaci. Teď jsme překonali hranici čtyř milionů a stanovili finální milník. Když pokoříme 5 555 555 Kč, uděláme tréninkový modul pro děti a pro seniory. Zdarma k dispozici úplně pro všechny.

Jak probíhá zmíněný online couching? Jak byste línějšího jedince, jako jsem například já, dokázal na dálku udržet v pravidelném a efektivním programu?

Zeptám se jinak. Když se přihlásíte do autoškoly, jak vás motivuje lektor, abyste tam chodil? Panuje nějaké zvláštní přesvědčení, že úkolem silového kouče je motivace lidí k tomu, aby trénovali. Proti tomuhle bych se, s dovolením, vymezil. Motivovat se k tréninku je vaše zodpovědnost. Já jsem tam proto, abych vám řekl, co a jak máte dělat. Nicméně ze zkušenosti z kamenné Železné koule víme, že lidi motivuje především vlastní progres. A ten bude i v online. Už máme feedback z jeho první verze, že funguje fakt dobře. Máme tam například kluka, co trpěl deset let bolestí kolen a po 8 týdnech našeho programu dělá žabáky a dřepy na jedné noze. Toho nepotřebuju nijak motivovat. Sám si moc dobře uvědomuje, jak je trénink důležitý.

Spustili jste mimo jiné i zábavně vzdělávací Koulí podcast. Sám stojíte i za tvorbou většiny obsahu vašich sociálních sítí. Řekl byste, že vaše legrační videa a osobitost pomohla v kampani? Měl byste nějaké tipy, jak udělat úspěšný crowdfundingový projekt?

Tady bych opravil, že obsah netvořím jen já, ale velkou zásluhu na tom má kolegyně Lucie (též vystupuje v podcastu) a na tvorbě obsahu se podílí i všichni naši trenéři, kterým jsme tímto způsobem zajistili práci v době lockdownu. Videa a osobitost rozhodně pomohla, ale nestojí sama o sobě. Je to komunikační linka, kterou držíme už deset let a lidi jsou na ni zvyklí. Není to ale tolik o nějaké legraci, jako spíš o tom, že je to autentické. Neberu se přehnaně vážně, taky ze sebe nedělám šaška. Prostě se snažím podávat relevantní informace způsobem, jako bych to říkal kamarádovi na pivu. A taky je potřeba říct, že legrační a autentické video nikoho nespasí, pokud nabízený produkt či služba stojí za prd. Kvalitní nabídka je základ, pak se všechno ostatní dělá samo. A to platí pro crowdfunding nebo i běžný provoz, není mezi tím velký rozdíl. Crowdfund kampaň je ve své podstatě jen na omezenou dobu otevřený eshop.

Na kampani se podílel i herec a dabér postavy Marcellus Wallace z Tarantinovo Pulp Fiction

Asi se shodneme, že základem úspěchu je kvalitně vybudovaná komunita projektu. V tomhle je to u hudby podobné. Měl byste nějakou radu, která Vám fungovala při rozšiřování Koulí komunity?

Nevím jestli základem, ale svou velkou roli rozhodně sehrála. A dovolil bych si tímto celé naší komunitě, našim studentům, fanoušků a všem, kdo nás podpořili, poděkovat. Radu asi nemám, ale můžu říct, co funguje u nás.
Za prvé: nesnažíme se zavděčit všem. Nejsme pro všechny, ne každýho to u nás baví, ne každý je v pohodě s cenou, ne každému je sympatické, jak se prezentujeme, co nosíme a jaký videa děláme. A to je dobře.
Za druhé: děláme dobrou službu, která lidem reálně pomáhá. Zbavuje je bolesti zad, pomáhá k lepší síle a kondici nebo třeba postavě. A našich studentů si nesmírně vážíme, posloucháme je a vycházíme jim vstříc, jak jen můžeme.
Tohle zní jako takový klišé a řekne vám to každá firma. Že má dobrej customer care. Ale kdy jste naposledy třeba zkoušel něco reklamovat? A jak to dopadlo? U nás to je třeba tak, že když má někdo ze studentů s něčím problém, není spokojený, chce vrátit peníze a podobně, vezmu telefon, napřímo mu zavolám a bavím se s ním. A ve výsledku mu vyhovím.

Poslední dva roky se Michal „Radar“ Vrátný učí i na bicí | Foto: archiv MRV

Párkrát v životě jsem ve fitku byl a nemohl jsem si nevšimnout, že tam své důležité místo má i hudba. Zabýváte se nějak víc do hloubky workout playlisty v kamenných provozovnách? 

Hudba u pohybu je naprosto esenciální. Tempo, rytmus a žánr má samozřejmě velký vliv na centrální nervový systém. K něčemu klidovějšímu (třeba strečink, jóga), si pustíte něco pomalého, ambientního. A k agresivnějšímu tréninku třeba rock. No a pak je tu taky brand positioning. Nehraje u nás takovýto příšerný elektro jako v běžným fitku. Jsou to soundtracky z filmů nebo videoher (doporučuju třeba playlist ze Cyberpunk 2077), občas třeba 80s či 90s pecky a na Vánoce pouštíme ironicky George Michaela.

Jaké místo má hudba ve vašem životě? Hrál jste někdy na nějaký nástroj?

Hrál jsem asi sedm let na kytaru, působil jsem v pár kapelách a když jsem v sedmnácti žil v Německu, tak jsem i koncertoval. Hudba je pro mě strašně důležitá, ať už u tréninku nebo mimo něj. Poslední dva roky se snažím učit na bicí, covid mi do toho trochu hodil vidle, ale určitě se k tomu plánuju vrátit.

Když se podíváme na celosvětové hvězdy rocku nebo dalších žánrů, tak jsou většinou ve skvělé fyzické kondici. Brian Johnson z AC/DC, Zakk Wylde od Ozzyho Osbourna nebo Till Lindemann z Rammstein hrají nejen tóny, ale i svaly. Máte v řadách svých studentů i nějaké aktivní české muzikanty?

Vyzdvihl bych třeba Micka Jaggera, který má poměrně tvrdý tréninkový režim, ale je díky tomu i v 77 letech schopen řádit na pódiu. A taky vzpomenu Anthonyho Kiedise, frontmana Red Hot Chili Peppers. Dneska už je mu skoro 60, tak to není, co to bývalo. Ale vždycky byl v super formě a koncem devadesátek mohl z fleku na obálku časopisu jak hudebního, tak i lifestylového. No, ale proč to říkám. Ve čtrnácti jsem Redhotům úplně propadl, začal kvůli nim hrát na kytaru a když jsem viděl, jak vypadají, tak jsem chtěl být jako oni a začal v 15 chodit do fitka. (smích) Do Koule chodí muzikantů spousta, všech možných žánrů. My tam nemáme úplně běžné portfolio návštěvníků fitka, chodí k nám právě spíš ti umělci, kreativci, grafici, lidé z mediálek, marketingu, reklamy nebo třeba korporátu. Ale hezký je na tom to, že se převlíknou to tepláků a jsou všichni na stejným levelu. (smích)

Jaké jsou vaše oblíbené kapely nebo interpreti? A na čem hudbu posloucháte? Streaming, vinyl nebo CD?

Asi od čtrnácti let jsou mojí nejvíc nejoblíbenější kapelou zmínění Red Hot Chili Peppers. Už je vlastně dýl poslouchám než neposlouchám. Hudbu si pak pouštím nejčastěji z Apple Music. Baví mě skrz to objevovat nový věci. A měl jsem i vinyl období. A jinak jsem hudebním vkusem zamrzl celkem hluboko v minulém století, poslouchám Parliament-Funkadelic, Jimiho Hendrixe, The Beatles, Jamese Browna nebo Pink Floyd. Z toho novějšího Vulfpeck, Toma Morella, Woodkid nebo Moderat. A dost si pouštím soundtracky, třeba Quentina Tarantina, Hanse Zimmera a teď mě hodně baví soundtrack ke hře Cyberpunk 2077. A z český scény Lucii, J.A.R., Monkey Business, -123min. a Velkou tlustou nulu!

Dokážete si představit svět bez hudby? Ať už v osobním nebo profesním životě?

Asi dokážu. Ale vlastně nechci.

Tagy Hvězdy bez nástrojů Michal Radar Vrátný
Aktivně se zabývám bookingem (AMPromotions), kde zastupuji např. Beatu Hlavenkovou, teepee a další. Dále se také pohybuji v kulturním PR a správě sociálních sítí umělcům a kulturním organizacím, ve festivalové dramaturgii, produkci a fundraisingu. Kromě organizace komunitního Top...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY