MARU: Měla jsem pocit, že musím být ještě lepší verzí sebe sama
Od malička miluju hudbu a když přišlo na rozhodnutí, kde chci studovat na vysoké škole, měla jsem jasno. Už delší dobu jsem měla v povědomí školu jménem BIMM (British and Irish Music Institute). Školu, na které studovala například česká zpěvačka Lenny, anglický zpěvák Tom Odell nebo George Ezra. Zdálo se mi to jako něco nedosažitelného, ale teď jsem stála v bodě, kdy si říkáte: „Teď, nebo nikdy.“ Zkusila jsem to a ono to vyšlo. Přestěhovala jsem se do Dublinu.
Teď už mám za sebou dva roky studia skladatelství a musím říci, že mi toho dalo opravdu mnoho. Kromě zlepšení v angličtině, získání hudebních znalostí, kontaktů a nových přátel mi to dalo ještě něco mnohem cennějšího. Změnilo to mé vnímání sebe sama jako umělkyně. Uvědomila jsem si, na čem mi v hudbě opravdu záleží.
Písniček mám složených už minimálně na dvě alba, ale všechny mi ležely takzvaně v šuplíku. Měla jsem pocit, že musím být ještě lepší verzí sebe sama, abych mohla začít vydávat písničky. Nepřipadala jsem si dostatečně dobrá na kytaru, zkušená v hudební produkci atd. Zkrátka jsem měla pocit, že nejsem dost dobrá na to, abych písničku vydala a aby si našla své posluchače.
Tento postoj jsem v sobě měla roky a bála se udělat nějaký větší krok. Během těchto dvou let se ale můj postoj naprosto změnil. Dostala jsem se do prostředí lidí, kteří se toho nebáli a písničky prostě vydávali. Hráli koncerty, i když to nebylo dokonalé a zkrátka šli si za svými sny. Já si skrz to uvědomila, že mi vůbec nezáleží na té pomyslné dokonalosti a profesionalitě, jako spíše na autenticitě a emoci, kterou chci posluchačům předávat skrze moje písničky.
Rozhodla jsem se tedy začít nahrávat sama ve svém malém pokojíku a s pomocí mého kamaráda a producenta Petrice Reisnera vznikl můj nový singl Somebody Else. Do písničky jsem se zamilovala, protože je přesně taková jako já. Nedokonalá, ale autentická. Emotivní a upřímná. Věřím, že se s ní posluchači můžou lehce ztotožnit. Skrze emoci, kterou nese. Zpívám v ní o tom, jak těžké je pouštět některé lidi ze svého života.
Plánuji brzy vydat více písniček jak českých, tak anglických. Budu ráda, když si písničku poslechnete a dáte mi vědět, jak se vám líbí.
A patříte-li k hudebníkům, kteří by rádi udělali nějaký větší krok, ale nepřipadáte si dostatečně dobří... – Věřím, že pokud něco děláme srdcem, děláme to správně. Pokud z vaší hudby půjdete cítit vy, je to to nejvíc, čeho můžete dosáhnout. Budete se zlepšovat, ale je potřeba někde začít. Nejlépe tady a teď, protože nikdy nevíme, co bude zítra!
Jak ke své tvorbě přistupujete vy? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
Jana Bastien: Už jako malá jsem věděla, že budu zpívat davům
Sami jsme si zprodukovali song. Výhody a nevýhody „indie“ přístupu a tipy, které by mohly pomoci i vám
Polovinu tvorby věnuji trampským coverům. Jestli se mi první nepovedl, „Už to nenapravím“
Nejvíc práce na mixu jsem udělal ve vlaku při dojíždění na zkoušky
