Přejít k hlavnímu obsahu
„Sedíme spolu a píšeme písničky společně, a může to začít jednou větou, nějakým textem nebo akordem, nebo dokonce rytmem, který děláme na počítači... Ale je to opravdu proměnlivé, neexistují žádná pravidla,“ říká Gil Landau (Lola Marsh). | Foto: Samantha Annis
„Sedíme spolu a píšeme písničky společně, a může to začít jednou větou, nějakým textem nebo akordem, nebo dokonce rytmem, který děláme na počítači... Ale je to opravdu proměnlivé, neexistují žádná pravidla,“ říká Gil Landau (Lola Marsh). | Foto: Samantha Annis
42 - Po, 11.07.2022 - 08:00

Lola Marsh: Hudba je soundtrackem našich životů

Izraelská formace Lola Marsh odehrála 24. června na hlavní stagi Metronome Festivalu fantastický, živelný koncert. Hudební tvorba projektu, který před více než deseti lety založili kytarista Gil Landau a zpěvačka Yael Shoshana Cohen, je hřejivá a konejšivá a zároveň vyjadřuje štěstí a chuť do života. Vedl jsem s nimi krátký rozhovor, v němž se podělili o několik myšlenek ohledně kapely i budoucnosti obecně.

Zaujal mě název vaší kapely. Máte nějaký konkrétní důvod, proč jste si ho vybrali?

Gil: Myslím, že jednou o něm (Yael) mluvila jako o názvu spojeném s dětským snem...

Yael: Vlastně to prostě fakt skvěle znělo. Seděli jsme s partou kamarádů. Měli jsme koncert a neměli jsme název pro kapelu. A pak, nevím, prostě jsme na to přišli.

G: A pak, když jsme měli koncert v Číně, jsme vlastně zjistili něco zajímavého. Jedna Číňanka nám řekla, že v mandarínštině to znamená romantická poezie. Takže to byla taková karma, víte, jako: „Ok, to je fakt cool!“ Možná jsme se rozhodli dobře.

Jak tenhle projekt vznikl?

G: Yael přišla na oslavu mých narozenin asi před deseti lety, myslím. A pak jsme prostě začali hrát covery Dolly Parton a Foo Fighters a písničky od Disneyho. A okamžitě došlo k propojení. Bylo to, jako by celý pokoj zmizel, víte, jako pohádka. Zbytek už je historie.

Y: Zbytek je historie. Potkali jsme se v roce 2011, ale trvalo nám, než jsme napsali písničky, než jsme se našli a poznali a než jsme našli ostatní členy kapely.

Jak jste se stali známými za hranicemi své země?

Y: Asi nám pomohlo to, že píšeme písničky v angličtině.

G: Bylo pár festivalů, které nás pozvaly na vystoupení, a pozvaly nás ještě předtím, než jsme měli něco vydaného, chápete to?

Y: Dlouho, hodně dlouho jsme existovali jako koncertní kapela. Neměli jsme nic vydaného, žádné písničky.

Co vás na začátku inspirovalo k hudební tvorbě? Co bylo tou prvotní inspirací?

Y: Pro mě to byl především Sound of Music. Jako ten muzikál. Jako dítěti se mi to moc líbilo.

G: Pro mě to byl asi rozchod s přítelkyní, když mi bylo jednadvacet, a já jsem si řekl: „Tak jo, budu o tom psát písničky.“ Předtím jsem hrál jen tak pro zábavu s kamarády.

Jakou hudbu jste poslouchali v dětství?

G: Hodně jsem poslouchal progresivní rock, například Pink Floyd, Beatles, King Crimson.

Y: Alanis Morrisette...

G: Jo, pak jsem vlastně objevil Alanis Morrisette, Norah Jones...

Y: Spice Girls!

G: Disney. Hodně soundtracků. Westerny.

Protože z vaší hudby mám pocit, že opravdu mísí různé žánry - punk a country, western a jazz...

G: Prozkoumáváme různé věci, znáš to. Proč se zavazovat k následování jen jednoho žánru, na tyhle sračky kašleme!

Y: Jo. Prostě se bavíme.

A jak byste svou hudbu sami definovali nebo popsali?

G: Emocionální, filmová, romantická... Myslím, že je to něco, co tebou pohne, víš.

Y: Nostalgická, ale možná i optimistická. Hodně lidí mi říká, že jim ty písničky dělají radost, takže to má i pozitivní vibrace.

Jak vypadá váš tvůrčí proces?

G: Neustále se mění. Sedíme spolu a píšeme písničky společně, a může to začít jednou větou, nějakým textem nebo akordem, nebo dokonce rytmem, který děláme na počítači... Ale je to opravdu proměnlivé, neexistují žádná pravidla.

Y: Někdy něco píše Gil, jindy zase já. Vzájemně se doplňujeme.

Vaše první album vyšlo v roce 2017, tedy chvíli předtím, než začal všechen ten chaos. Ovlivnil covid a pandemie vaši hudbu nebo uměleckou kariéru?

G: Samozřejmě. V lednu 2020 jsme vydali druhé album a v březnu jsme vyrazili na velké evropské turné, které bylo vyprodané. Odehráli jsme jen asi sedm koncertů nebo tak nějak, a pak jsme se museli vrátit kvůli karanténě. Takže to byl průšvih.

Y: Bylo to velmi smutné...

G: Byli jsme z toho dost smutní, ale museli jsme se na to dívat z té lepší stránky.

Y: Světlá stránka je, že jsme nahráli nové album. Ne hned na začátku pandemie, ale nakonec jsme začali psát.

G: Jo. Nahráli jsme další album a vyjde v říjnu.

Koho ze současných umělců v poslední době posloucháte?

G: Poslouchám hodně žánrů a umělců, třeba The Weeknda, Olivii Rodrigo, Taylor Swift, Sharon Van Etten, Big Thief, Phoebe Bridgers, The War on Drugs, Bon Iver...

Y: Sufjan Stevens...

G: Hodně věcí.

A s kým byste chtěli spolupracovat?

G: Se všemi, které jsem teď zmínil! Jestli to čtete, pojďte s námi spolupracovat, prosím.

Y: Přesně, díky. Prosím!

Vztahuje se vaše hudba nějak k dreampopu?

G: Máme rádi Air nebo Beach House... Tenhle žánr se nám opravdu líbí.

Y: Určitě. Ta zasněná atmosféra, omnichord, zvonky, všechno, co s tím souvisí.

Používáte nějaký gear nebo efekty pro vokály nebo kytaru?

G: Samozřejmě. Používám hodně reverbu, delaye a phaseru, abych vytvořil psychedelicky zasněnou atmosféru. A taky hodně klávesových zvuků.

Y: Ráda používám reverb i na svůj hlas. A trochu slap delay. Někdy to máme rádi trochu vintage.

Nastal nějaký nový směr, co se týče zvuku vaší nové nevydané desky?

G: Vlastně jsme před třemi týdny vydali Love Me on the Phone, první singl z příštího alba, a ten je opravdu jiný. Je to takový víc osmdesátkový pop. Ale víte, na albu opět zkoumáme spoustu žánrů.

Y: Jo, je to hodně dynamické.

G: Rádi děláme rozmáchlé balady a dosahujeme takové té zasněné atmosféry...

Y: Možná trochu popovější.

G: Na dalším albu máme trochu i disco vibe. Takže se toho dá očekávat hodně.

Chtěli byste vypíchnout nějaký nadcházející koncert nebo jinou akci, která vás teď čeká?

G: Samozřejmě! Další vystoupení nás čeká v červenci, dále nás čeká spousta festivalů v Evropě, v okolí Švýcarska, Rakouska, Španělska a Německa. Budeme hrát na festivalu Electric Castle, ten je docela velký, a v srpnu na festivalu Sziget. Takže na tyhle festivaly se opravdu těšíme!

Pojedete nakonec nějaké turné i v Izraeli?

G: Máme v Izraeli pár koncertů a pak zase v říjnu trochu v Evropě. Bude toho hodně.

Úplně poslední věc, Gile a Yael. Co by podle vás měla hudba dnes dělat? Jaká je podle vás role nebo funkce hudby v dnešní době?

G: Její úlohou je podle mě od počátku věků spojovat lidi a přimět je, aby se společně hýbali nebo se společně dojímali.

Y: Nebo i ne společně, třeba i o samotě. Prostě změnit náladu. Třeba když jsem smutný a slyším nějakou písničku, najednou díky ní můžu být šťastný. Takže je to jako kouzlo. Ale taky to lidi spojuje. Je to velmi důležité. Hlavně během pandemie jsme si to uvědomili.

G: Mám ještě jednu věc. Myslím, že hudba je v důsledku soundtrackem našich životů. Víte, každý okamžik, který jste zažili, váš první polibek, první jízda autem, první událost s vaší rodinou... Je s tím spojená nějaká píseň, která mi ten výjimečný okamžik okamžitě připomene.

Lola Marsh Promo Pic - Credits Dor Sharon

Tagy Lola Marsh Metronome festival

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

42 | Photo from 42's personal archive
42 is a Dadaist project started in 2008, originally from Italy and currently based in Prague. I am also curator (writer, editor) and illustrator for the zine Strilla Nana, co-f…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY