Přejít k hlavnímu obsahu
„Baví mě, když naše písničky chce zpívat i někdo jiný než já,“ říká Honza Roušar. | Foto: archiv umělce
„Baví mě, když naše písničky chce zpívat i někdo jiný než já,“ říká Honza Roušar. | Foto: archiv umělce
Jan Podzimek - Út, 26.04.2022 - 08:00

Hovory po zkoušce #41: Honza Roušar

Jako aktivní hudebník jsem vždycky rád koukal ostatním pod pokličku. Toužil jsem se zeptat známých a zajímavých muzikantů na spoustu věcí spojených s hudbou. Jak k muzice přistupují, jak to mají se cvičením, trémou, motivací nebo inspirací. Duše umělců bývá křehká a v tomto seriálu se jí pokouším dostat co nejblíž. Mým dalším hostem je skvělý muzikant, zpěvák, kytarista, skladatel, imitátor, moderátor a v neposlední řadě manažer – Honza Roušar. Honza je renesanční člověk, takže témat k rozhovoru jsme měli opravdu dost!

Ahoj Honzo. Vítám tě ve Frontmanu. Jak to vlastně všechno začalo? Jak jsi potkal hudbu? Hrálo se u vás doma?

Ahoj a děkuju za pozvání k rozhovoru. Muzika a muzikanti mě obklopovali odmalička. Táta s mámou u nás v příbramském panelákovém bytě pořádali každou chvilku dýchánky s kytarama, basou, flétnou nebo foukací harmonikou. Pilo se a zpívaly se folk a country písničky často do pozdních ranních hodin.

Chodil jsi někam na ZUŠku?

Ano, chodil jsem od šesti let na flétnu a později asi pět let na piano do ZUŠky v Příbrami k profesorovi Valentovi, ale můj hlavní nástroj mě teprve čekal.

Honza Roušar, foto archiv umělce.

Jsi muž mnoha talentů a širokého záběru – písničkář, kytarista, zpěvák, imitátor... Zkusíme postupně alespoň něco z toho zmapovat. Začal bych tím imitováním hlasů. Dokážeš opravdu věrně napodobit hlasy známých osobností. Tos' nějak trénoval odmalička, nebo jak to přišlo?

No, talent k imitování hlasů jsem měl asi vždycky, ale až poslední roky jsem musel některé hlasy i trénovat, protože si to vyžadovaly zakázky, kterých stále přibývá. Například letos už jsem namluvil hlas Maxipsa Fíka do dětského představení nebo nazpíval narozeninovou píseň hlasy Zemana, Nedvěda, Soboty, Zicha i Karla Gotta. Jsem schopen imitovat asi třicet hlasů. Ale jedinou postavu, kterou dělám celou včetně kostýmu a paruky, je Elvis Presley revival pod značkou Elvis from Prague.

Vím o tobě, že písničky skládáš už od útlého mládí. Jak se to vlastně stalo?

Asi ve dvanácti letech jsem se začal učit první akordy na kytaru a skládat písničky. S mým tátou Fanym jsem pak poprvé vystoupil před lidmi na příbramském Huntínku Zdeňka Hejkrlíka.

Tvoje písně měly úspěch, protože jsi s nimi zabodoval už na Portě. To ti nebylo ještě ani osmnáct, ne?

Ano, bylo to v roce 1997 na Portě v Praze a mně bylo patnáct let. Získal jsem tehdy třetí místo s autorskou písničkou.

V rodné Příbrami jsi vystupoval i v tamním divadle. Zavzpomínáš?

Miluju divadlo. A mít možnost zkusit si být na jevišti, to byl vždycky můj sen. V příbramském divadle jsem hostoval dva roky. Byl jsem v company ve hře Filozofská historie a v hudební pohádce Dalskabáty, hříšná ves jsem si zazpíval i sólovku Elvis v pekle po boku Pavla Nového, Zdeňka Davida nebo Libora Jeníka.

Když ses přestěhoval do Prahy, začal jsi vystupovat též v lyrikálu Kudykam autorské dvojice Hapka a Horáček. Už jsem si o tomhle díle povídal s Ondrou Rumlem, který tam též zpíval. Jak na tuhle etapu vzpomínáš ty?

Do Kudykamu jsem se dostal díky své profesorce zpěvu Hance Peckové, která pro Michala Horáčka sestavila pěveckou company ze své „Pecka stáje”. A musím říct, že tato zkušenost pro mě byla zlomová a zásadní hlavně v tom, jaké jsem zde potkal lidi. S několika z nich spolupracuji dodnes Václav Tobrman, Naďa Válová, Ondra Ruml nebo třeba Gabriela Vermelho od té doby patří do mého hudebního života a jsem za to rád. Ono zpívat písničky Hapky a Horáčka ve Státní opeře s živým orchestrem a střihnout si premiéru s Dykem, Bílou a Gottem, to prostě chceš!

Svoji autorskou tvorbu si nenecháváš jen pro sebe a pokud vím, tvoje písně zpívá i zmíněný Ondřej Ruml. Baví tě skládat pro jiné? A je to rozdíl oproti hudbě, kterou píšeš pro sebe?

Většinou skládám melodii na hotový text a představuji si u toho, kdo by tu píseň mohl zpívat. Když jsme s Václavem Tobrmanem napsali píseň Divoká Šárka, poslal jsem ji Ondrovi, jestli by ji nazpíval na benefiční CD Hemofilická (pro Český svaz hemofiliků). A on to dal skvěle! Baví mě, když naše písničky chce zpívat i někdo jiný než já.

Kdo další ještě zpívá tvoje písničky, pochlubíš se?

Na předchozích CD zpívali Sára Vondrášková, Naďa Válová, Hana Seidlová, Martina Trchová, Ivana Korolová, Michal Kavalčík (Ruda z Ostravy) a Jakub Hübner. Na albu Evy Dvořákové Klika z roku 2013 jsem autorem hudby u většiny písní. Na nové „desce” s názvem Zapět dvanáct se můžete těšit na Petru Hřebíčkovou, Lucii Šoralovou, Barboru Šampalíkovou, Veroniku Bergmanovou a Gabrielu Vermelho.

Jsi takový ten „šuplíkář“, co si kutí v klidu a na požádání vytáhne song a nabídne, nebo potřebuješ objednávku a ideálně trochu toho deadlinového stresu, abys ze sebe něco dostal?

Od obojího trochu. Rád si píšu do šuplíku hudební motivy, nápěvy nebo nálady melodií jen tak s kytarou. Co mě zrovna napadne, to si třeba i za jízdy autem zapískám na diktafon a občas se k tomu vrátím. Jinak mám rád, když mám deadline na zakázku a vím, kolik je na to času.

Křest CD Hemofilická, foto archiv umělce

Písně skládáš, ale pokud vím, tak je netextuješ. Například na tvojí desce Hemofilická jsou mezi textaři i takové těžké váhy, jako Ester Kočičková nebo Miloň Čepelka. Necháváš to radši na jiných?

Po zkušenostech vím, že ze mě dobrý textař nikdy nebude, takže to, jak říkáš, rád nechávám na jiných. Například Václav Tobrman podle mě za poslední roky tak textařky dozrál, že jsem moc rád, že na novém albu jsou právě jen jeho texty, a děkuji mu za ně.

Společně s Vaškem Tobrmanem jste složili také Kuřecí song, píseň pro nadaci Pomozte dětem. To se přihodilo jak?

Pro NROS jsme s Václavem v minulosti hráli několikrát na různých akcích (Běh pro Kuře, Vánoční trhy na Staromáku...) a když nás patronka Kuřete Marie Doležalová pozvala, abychom účinkovali v jejím pořadu Šansoniéra, napsali jsme Kuřecí song. Refrén s námi společně zpívali všichni interpreti, kteří ten večer účinkovali, a mělo to úspěch. Dokonce jsme potom měli možnost zahrát si tu písničku živě v přímém přenosu na benefičním galavečeru pro Kuře v České televizi.

Partnerem „Kuřete“ je i agentura Živý Jukebox, která se specializuje na hudební doprovod k eventům. Ty tam funguješ jako zpěvák, hudebník, moderátor, imitátor a manažer. Na jedné takové akci jsem měl tu čest tě zažít v „plné zbroji“ a nutno říci, že hosté se opravdu dobře bavili. Bavíš se většinou i ty, je to tak?

Děkuju za tuhle otázku. Živý Jukebox jede letos už třináctou sezónu a pořád mě to baví. Samozřejmě vždycky záleží na prostředí a lidech, pro které hrajeme. Třeba teď máme před sebou svatební sezónu. Hraní na svatbách je většinou příjemný a lidi se tam chtějí bavit. Sám jsi s námi na jedné takové svatbě hrál, tak víš, že je to občas dobrodružství. Když jsi kapela Živý Jukebox, která hraje hlavně písně na přání a do poslední chvíle nevíš, co si hosté budou přát, je to občas pořádná jízda. Máme v repertoáru přes pět tisíc písní, i tak se ale stane, že nějakou píseň neznáme. O pauze si ji pustíme a v dalším setu ji zkusíme zahrát na první dobrou. Na svatbách rád a často imituju hlasy, protože právě tam se to ode mě očekává.

Eventové hraní, kde je potřeba lidi zabavit, mi připadá jako zajímavý protipól k autorské hudbě, kterou se hudebník snaží světu spíše něco sdělit. Jak to vidíš ty?

Ano, já to vidím tak, že na eventech hraju pro peníze a na zadání klienta. To ale neznamená, že mě to nebaví. Hraju často a spoustu času mi zabere práce v rámci agentury, kde fyzicky nehraju já, ale někdo z našich muzikantů nebo DJs. Když hraješ na přání písničky od kapel jako Kabát, Kryštof, Michal David a další, tak z toho občas potřebuješ „vyskočit“ a jako protipól skládat a hrát svoje věci. Zahrát si svoje autorské písničky na koncertech pro lidi, kteří přišli přímo na mě, je pro mě odměnou.

Protože jsme magazín hlavně pro muzikanty, nemůžu se tě nezeptat na tvůj gear. Na co tedy hraje Honza Roušar?

Hraju většinou na akustické kytary a na každý typ akce mám kytaru jinou. Před pár lety jsem si udělal radost a zakoupil jsem v mé oblíbené prodejně Huml Music cedrovou akustickou kytaru značky Furch (v limitované edici model Orange Plus Gs-CR). V kombinaci s kombem AER Compact 60 je to přesně ten zvuk, jaký chci mít. Jinak zpívám a imituju hlasy. Nemám konzervatoř, ale základní hudební vzdělání jsem dostal od lidí, kteří učí a jsou špičky ve svém oboru  Hanka Pecková, Standa Jelínek, Jan Juanito Burian a v neposlední řadě Václav Tobrman mi v tomto směru dali hodně.

Zásadní věc, kvůli které jsme se taky sešli a kterou musíme probrat, je tvoje nové autorské CD. K financování ti pomohla úspěšná kampaň na Hithitu. Představíš nám tento projekt? A kdy spatří světlo světa?

V létě mi bude čtyřicet. V loňském roce jsem k narozeninám od přátel dostal zásadní finanční příspěvek se slovy: „To máš na desku ke čtyřicátinám. Jirka Vidasov ti to zaranžuje, Vašek Tobrman dodá texty a ty začni točit!“ Na konci roku 2021 se díky úspěšné kampani na Hithitu vybraly další peníze. Díky tomu jsme se mohli každé úterý scházet s Jirkou a dalšími muzikanty nad albem Zapět dvanáct ve studiu Prague Records. A myslím si, že výsledek stojí za to. Koncert a křest bude 9. května 2022 v Malostranské besedě a již teď mohu prozradit, že jedním z kmotrů alba bude Ivan Hlas.

Honzo, jsme dva muzikanti a věřím, že bychom si mohli povídat ještě dlouho. Témat by se našlo dost. Bohužel náš prostor je omezený a tak bych si dovolil závěrečnou otázku. Co dál, co chystáš do budoucna a na co se můžeme těšit?

V rámci agentury Živý Jukebox teď chystáme s Barborou Šampalíkovou v režii Libora Jeníka představení pro děti s pracovním názvem Pohádková kytara. Jinak bych rád pokračoval v autorské tvorbě. Nemyslím si, že bych ještě někdy točil celou desku, ale rád bych se pokusil alespoň o jeden singl ročně, který stejně jako všechny naše písně najdete v digitální podobě na platformách Youtube, Apple music, Supraphonline nebo Spotify pod profilem Honza Roušar.

Tagy Hovory po zkoušce Honza Roušar KudyKam Hana Pecková

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Honza Podzimek
Narodil jsem se v Praze. Bicí jsem vždy miloval. Vystudoval jsem ZUŠ obor bicí nástroje a posléze konzervatoř v Praze, ve třídě legendárního prof. Miloše Veselého. Věnuji se výuce bicích na ZUŠ Vadima Petrova Spořilov a ZUŠ Šimáčkova. Též učím soukromě. Pro Kytary.cz jsem nato…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY