Přejít k hlavnímu obsahu
Banner
Banner
A jak se píše ten... houskovej klíč? | Foto: Pixabay
A jak se píše ten... houskovej klíč? | Foto: Pixabay
Anna Marie Hradecká - Pá, 24.04.2020 - 08:00

Hlody z hudebky #2: heštek, strakato, izolepa i houskovej klíč

Humoru není nikdy dost – a obzvlášť v posledních dnech. Proto je čas na další várku hlášek zachycených během výuky klavíru. A kdo by ani po přečtení neměl dost, může navštívit facebookovou skupinu Hlášky žáků hudebních škol, kde učitelé sdílejí žákovské perly i z jiných hudebních oborů.

  • Žák (9): Banjo, to je něco jako buben, na kterej někdo přilepil izolepou tyč se strunama.
  • Vyučující: Nó, izolepou asi úplně ne...
  • Žák /s převahou zkušeného kutila/: Izolepa spraví všechno!

  • Žákyně (7): Nééé, Černé oči dneska nééé, něco lehčího. Já jsem hrozně unavená a ani jsme neměli ve škole dobrej oběd.

  • Žákyně (5): A paní učitelko, ploč dneska nemáte dldol a blejle? To vypadáte mnohem víc PSÍÍÍSNĚ.

Po přednášce na téma „skladba bez výrazu je jako palačinka bez marmelády“ se dostáváme k dalšímu bodu hodiny – snažím se žákovi vnutit novou píseň:

  • Vyučující: A co kdybychom tuhle lidovku zahráli jako jazzovou improvizaci? /preluduji a jsem pyšná na tu epesní tritonovou substituci v závěru, když v tom najednou.../
  • Žák (9): No, kdyby tohle byla palačinka, tak je na ní nutella, šlehačka, marmeláda a navrch dal někdo KFC.

  • Vyučující: Koukej, místo tý dudácký kvinty bysme tam mohli dát pár akordů. /hraju Tři oříšky pro Popelku na tři kila/
  • Žákyně (7) pozorně poslouchá a pak: Ty tam hraješ těch akordů nějak moc, to vůbec není pro malý děti!

  • Žák (9): Dneska mám rekord, stihl jsem na autobusový zastávce cestou sem udělat celej úkol!

  • Vyučující: Proč to pořád mydlíš tak rychle? Říkali jsme si, že nejdřív to budem hrát pomalu, ne?
  • Žákyně (7): Ale když mně to takhle jde líp od ruky.

  • Vyučující: Chceš tam nechat noty, nebo to umíš zpaměti?
  • Žákyně (10): Umím, ale chci tam nechat noty, to vypadá víc profesionálně.

  • Žák (8): A jak se píše ten... houskovej klíč?

  • Vyučující /s nadějí v hlase/: Já myslím, že už tu notu s tečkou docela chápeš.
  • Žák (9) /skepticky/: Já myslím, že néé.

Po přednášce o funkci křížků:

  • Žák (9): A na co je tadyten heštek?

  • Vyučující: Slyšíš, jak ten zmenšenej akord zní strašidelně? Zkus si ho zahrát.
  • Žákyně (6) /propuká v děsivý smích/: To né, to by ses BÁÁÁLA!

  • Vyučující: A co ti zbejvá, když se ti líbí nějaká písnička, ale ještě jí neumíš zahrát?
  • Žák (9): Otočit se a odejít.

  • Žákyně (6): Víš co je prrrroblém? Já v neděli před klavírem nikdy nestíhám cvičit.
  • Vyučující: Tak cvič v jinej den.
  • Žákyně /strašně zaměstnaně/: To nejde, mám pořád nějaký kroužky... /náhle ožije/ Ale co kdybys mi dala příště volno a já bych místo hodiny cvičila na klavír?

  • Vyučující: Budeš hrát v bundě, nebo si ji sundáš? Ta látka šustí.
  • Žákyně (7): To nevadí, bunda mi bude hrát druhej hlas.

Učíme se hrát podle akordových značek:

  • Žákyně (7): Tady je napsáno G7. Ale to je tak vysoko, že to na klavíru nemáme. To je až někde támhle u dveří!

Vyplňujeme křížovku s hudebními nástroji, tak chci vědět, jestli je žák zná:

  • Vyučující: Představ si, že jsem mimozemšťan a v životě jsem neviděla klavír a ty mi vysvětluješ, na co to je.
  • Žák (9): To je taková velká bedna, na tý jsou černý a bílý klávesy a na to se hraje.
  • Vyučující: A kytara?
  • Žák: Kytara je takovej... válec, asi 10 centimetrů vysokej, kterej je ze stran jakoby spláclej, takže vznikne takovej patvar. A uprostřed zeshora je díra a přes tu jsou natažený struny a z toho válce čouhá nahoře taková tyč a na tu jsou ty struny napnutý.
  • Vyučující: A housle?
  • Žák: Housle jsou taky takovej patvar jako kytara, akorát menší a místo tý díry jsou v nich vyřízlý dvě vlnovky.
  • Vyučující: A zpěvačka?
  • Žák: Hmmm... ta zpívá.

  • Vyučující: Tak jakpak se to řekne, když hrajeme krátce?
  • Žákyně (5): STRAKATO!

  • Žákyně (7) /škytne, vykolejí se a přestane hrát/: Škytavka mi ohlásila chybu.

  • Vyučující: A budeš tu koledu hrát u stromečku?
  • Žákyně (6) /zkroušeně/: To nejde. Piáno stojí vedle komody, pak je tam křeslo, vedle je sedačka a teprve pak je stromeček.

Počítáme rytmické hodnoty not:

  • Vyučující: A pořád tě ve škole baví matika? Loni v první třídě jsi říkala, že jo.
  • Žákyně (7) /zcela vyhořele/: Teď už mě nebaví nic...

  • Žákyně (6) /zkouší být super-roztomilá/: A můůůžeme si zahrát péééxééésóóó?
  • Vyučující: Až doděláme tu písničku.
  • Žákyně: Próósííím!
  • Vyučující: Hele, proč sem chodíš?
  • Žákyně: Abys mě naučila na klavír.
  • Vyučující: A co se naučíš, když to tady pořád budeš chtít řídit?
  • Žákyně /kajícně/: Prd.

Klavír online:

  • Vyučující: Zahrej si levou rukou jeden takt plus první notu z dalšího taktu. Ať nacvičíš ten skok. To je jako když chceš slepit dva papíry – musí se překrejvat.
  • Žák (10): Kdybych měl lepidlo na atomární úrovni, tak slepím hrany papíru a překrejvat se to nemusí. Ale vlastně vás chápu, co jste tím chtěla říct.

  • Vyučující: A na konci udělej lehký "počkáto", jako když ti dochazej' baterky. Aby lidem došlo, že už je konec a maj' ti zatleskat.
  • Žák (10) /vrhne do kamery postranní "vražedný" pohled/: To poznaj' podle toho, že na konci skladby vytáhnu z kapsy bouchačku a beze slova ji položím na piáno.

Vyučujete hudbu i dnes, online? Máte v hodinách taky veselo? Podělte se o vtipné momenty v diskusi.

Tagy Virtuoz v zácviku klavír
Moje hudební vzdělání začalo přívalem zahraničního popu v porevolučních rádiích. S bráchou jsme sledovali hitparády a hráli hru, kdo uhodne písničku a interpreta podle prvních taktů. Chtěla jsem být samozřejmě jako Mel B ze Spice Girls. Jenže na konzervatoř jsem pak šla studovat ...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY