Čeština na prahu hledání nových možností a opravdového „Já“

Dělat změny je často zatraceně těžké a v kapele musí mnohdy na některé věci zkrátka nazrát čas. A pro Plum Dumplings ta změna představovala přechod od francouzštiny k češtině. Dost dlouho jsme se profilovali jako skupina, co hraje celkem tvrdší hudbu a ladí do toho francouzské texty, spájí tedy klasickou představu o francouzském chansonu s ne úplně učesanou hudbou. Brali jsme to jako to, co nás vymezuje a pro mě, jako tvůrce textů, to byla malá hra na schovávanou, protože znalost tohoto jazyka je dnes dost minoritní.

Schovaná za texty jsem jejich význam musela interpretovat výrazem na pódiu. To by nebyl takový problém… Jenže! … Přestalo mi to stačit. Potřeba, aby mi publikum rozumělo to, co zpívám, nedej bože, kdyby si to chtěl někdo zpívat se mnou, začala být dost silná. A tak jsem začala nekompromisně psát česky a zároveň obrazně svlékat svoji francouzskou róbu, pod kterou se skrývalo mé (řekla bych už trochu vypsanější) české já.

Melodie českého jazyka je ale jiná. Nutí to trochu jinak frázovat – a to vede podle mě k posunu v celkovém výrazu kapely. Jazyk sám o sobě vnímám do jisté míry také jako nástroj, který chtě nechtě dává songu nějakou podobu. A proto se mi nevyplatilo překládat například starší texty z francouzštiny.

Ztroskotaly tak asi dvě hotové věci, které prostě v překladu, ať už jakkoliv upravovaném, nefungovaly. Pamatuju si přesně jak jsem se mordovala se skladbou Nouvelle religion, ve studiu to zpívala pořád dokola a nebylo to ono, kluci se kroutili... – a pak jsem prostě třískla do stolu, hodila to v původním znění a bylo to tam. Ten feeling, se kterým text vznikal, byl prostě v té francouzštině. Pro mě poměrně zajímavé a dost zásadní zjištění. Možná by to musel přetextovat někdo jiný, nezaujatý a asi by vznikl spíš cover. Je to ale také důvod, proč se skladba na desku nedostala a odpočívá jako b-side.

Přechod k českému jazyku měl v Plum Dumplings myslím vliv na všechny. Když jsme v červnu natáčeli novou desku Jiný místo, najednou jsem tam jen já stála za mikrofonem a zbytek kapely mohl konečně detailně poslouchat, o čem ty naše písničky vlastně jsou. Bylo to dost jiné, byl to intenzivnější zážitek. Trochu jsem si připadala jako před porotou a děsila se toho, že se to může celý rozsypat. Ono to ale začalo naopak všechno nějak víc sedět a zapadat do sebe.

Hudbu kluků jsem oblékla do svých emocí, poezie a textů vzniklých z různých impulzů. Zpěv přestal být další zvuk a začal předávat mnohem konkrétnější představu o každém songu. A je pravda, že jsem trochu trnula, jak to vezmou, jestli se s tím mým pojetím ztotožní. Název desky, Jiný místo, pak začal najednou dávat mnohem větší smysl, začali jsme být „jakoby“ jinde a možná nás tenhle posun sám někam odvane na jiný místo hudební. Texty, které se na desce objevují, spojuje podvědomě myšlenka změny, opouštění starých věcí a vztahů, je to o hledání nových možností a nových nebo možná opravdových „Já“.

Každá změna samozřejmě nese i druhou stránku věci, a tak nám občas někdo vytýká, že ta francouzština byla přece jen originální. Nezbývá než zjistit časem, co tato změna přinese. Jaké zkušenosti s češtinou máte vy?