Vzrušující, naléhává a autentická hudba tu celou dobu pořád je!

Jde o velmi subjektivní dojem někoho, kdo letos na festivalu zažil jen jediný den a zároveň měl možnost tu před několika lety dvakrát zahrát s kapelou. Pocit, zakládající se spíš na řadě malých náhod než na nějakém hlubším pozorování. Je tedy možné, že opravdový fanoušek festivalu, který se sem vrací pravidelně, to uvidí úplně jinak (jeho pohled by mě popravdě zajímal).

Na rockové hudbě jsem vyrostl, dospěl a žiju s ní i teď. Celý svý teens i twenties jsem byl frontmanem kytarové kapely, s níž jsme objeli na stovky koncertů a festivalů. Přesto jsem se poslední léta nemohl zbavit dojmu, že mi rocková hudba už nemá tolik co říct. Jako by se vyčerpala, rozbředla a ztratila naléhavost, kterou jsem z ní cítil dřív.

Letošní Rock for People mi svým způsobem otevřel oči a ukázal, že problém je asi jinde. Vzrušující, naléhává a autentická hudba tu celou dobu pořád je! Jen možná bublá trochu více pod povrchem. Jak jsem zmínil, nebyl jsem na festivalu poprvé, ale to, o čem se často mluví a co sem každý rok přitahuje tisíce návštěvníků, na mě dýchlo mnohem silněji než před lety. Jako bych znovu objevil to, co mě kdysi tak fascinovalo a inspirovalo k tomu začít točit svůj život kolem hudby.

Rock bez balastu

Dlouho jsem přemýšlel, čím to je. Jedna z možností, která mi přišla na mysl, je fakt, že se rock coby hudební odnož už definitivně vrátil ze spárů mainstreamu blíž k subkultuře, ze které vyšla. Jako by se tím trochu vyčistil a získal znovu na síle. Zmizely nezajímavé kapely, které motivovala spíš naděje na slávu než opravdová potřeba něco sdělit. V publiku ubylo těch, pro které byl rock spíše módní doplněk a letní festivaly kratochvílí proti nudě. Pod pódiem zůstali jen opravdoví srdcaři, kteří neváhají vyměnit dovolenou u moře za nepohodlí v horku a prachu oploceného areálu, a na pódiu ti, kteří jim za to stojí.

Jak z kapel, tak i z lidí kolem sebe jsem cítil to vzrušení, na které jsem už trochu pozapomněl. Pocit, jak je tohle všechno, co se tu děje, vlastně hrozně důležitý. Pocit, který i nás jednou donutil založit kapelu. Znovu jsem pochopil smysl nelogicky hlasitých kytar, tlaku kopáku a basy, které vibrují celým tělem, a virblu, který dělá díry do hlavy.

Ale jen o tom to není, protože podobně silně jako třeba vystoupení While She Sleeps, na které teď trochu narážím, na mě zapůsobilo i propojení fanoušků a kapely Glad for Today s folkovým setem anebo vystoupení rappera MC Geye. Z výběru interpretů je patrné, že rock je v myslích pořadatelů víc než jen hudební žánr. Že je pro ně tím, čím ve své podstatě byl ještě před příchodem korporátního byznysu a nálepek – totiž nástrojem vyjádření a autentické výpovědi. A pořadatelé taky dobře ví, že ani jejich publikum se nenechá opít rohlíkem nebo oklamat.

Muzika, která naživo funguje

Další věcí je, že tahle muzika prostě naživo funguje. Vždyť i popoví interpreti s uhlazeným zvukem se jí na koncertech snaží přiblížit (a příliš se neumazat). Mimochodem jsem snad nikdy neslyšel lépe nazvučené koncerty. Všechny měly neskutečnou energii, a to i bez toho, aby mi druhý den ráno pískalo v uších. Doteď jsem netušil, že je něco takového vůbec možné.

Takže i když už se rock dávno převalil pryč z obrazovek mainstreamových médií, neznamená to, že zmizel nebo ztratil něco ze svého kouzla. Je tady a vzkvétá. Jako by zůstalo jen to dobré – kdo jen trochu chce, ten si to najde. Vzhledem k návštěvnosti nejen Rock for People, ale i dalších rockových festivalů u nás jde pořád o jednu z největších hudebních komunit vůbec. Takže rock i lidé, kteří jím žijí, jsou tady dál a je klidně možné, jak zpívá Neil Young, že tady budou už napořád.

Chcete s námi taky sdílet své muzikantské zážitky spojené s hudbou? Napište nám na redakce@frontman.cz.