Přejít k hlavnímu obsahu
Náš mini seriál vás zorientuje v různých typech dřev pro výrobu kytar | Foto: Furch Guitars
Náš mini seriál vás zorientuje v různých typech dřev pro výrobu kytar | Foto: Furch Guitars
Stanley - Út, 02.06.2020 - 11:45

Vybíráme dřevo pro stavbu kytary #2: od javoru po olši

K šestici dřev, které jsme si představili v předchozím díle, dnes přidáme šest dalších, neméně zajímavých. Některá z nich se jako vhodná pro stavbu kytar ukázaly teprve nedávno, jiná se používají již od samotných počátků výroby těchto nástrojů.

Javor

Zástupce nejběžněji používaného dřeva k výrobě kytar. Využívá se mnoho jeho druhů, zejména k výrobě krků, hmatníků, lubů, zadních desek lubových, pololubových či akustických kytar, k výrobě topů a nezřídka i celých těl u elektrických kytar. Setkat se tak můžeme i kupříkladu s celojavorovou akustickou či elektrickou kytarou (v minulosti např. československé kytary Jolana Jantar).

Javor je obecně považován za velmi tvrdé dřevo. Některé jeho druhy se vyznačují působivou kresbou, a jsou tak hojně využívány i coby estetický prvek. Takovým druhem je například javor očkovaný – přesněji řečeno javor cukrový. Ona očka ve dřevě jsou ve své podstatě kazy, které ovšem vytváří velmi atraktivní kresbu. Z tohoto důvodu jsou očka přítomna jen u některých vytěžených dřevin. Z estetického hlediska je tedy takové dřevo velmi žádané, zvukově je to ovšem vždy lehce riskantní. Proto se také využívá nejčastěji jen ve formě ozdobné dýhy a méně často se můžeme setkat i s krky vyrobenými z tohoto druhu javoru.

Esteticky rovněž velmi atraktivní a vyhledávaný je i javor vlnkovaný, známý též jako fládrovaný či flame maple – tedy javor žíhaný. Jeho dřevo pochází rovněž z javoru cukrového, přičemž charakteristické zvlnění vláken lze nalézt zejména u pomaleji rostoucích stromů, rostoucích v drsnějších horských oblastech. Vliv „zvlnění“ na zvuk není příliš patrný, ale má se za to, že právě díky této vlastnosti lépe odráží zvuk a má vliv na sustain nástroje. Samotný javor pak do zvuku vždy přidává výšky, a je proto často využívaný i například na sendvičové korpusy elektrických kytar, jako např. Les Paul, kde v podobě bombírovaného topu perfektně frekvenčně doplňuje mahagonové tělo.

Už přemýšlíte o tom, že si necháte vyrobit kytaru?

Koa

Za tímto vzácným, exotickým dřevem se musíme vypravit až na Havajské ostrovy, kde jej jako v jediné oblasti můžeme nalézt. Jedná se o rychle rostoucí dřevinu z čeledi bobovitých. Dřevo samotné má výraznou kresbu a velmi rozmanitou barvu, kterou ovlivňuje zejména stáří a lokální podnebí. Může být žluté, oranžové, hnědé a přes zelenošedou může leckdy přecházet až do téměř černé barvy. Ke stavbě nástrojů se nejčastěji používají hnědé formy s vlnkováním, což působí esteticky velmi dobrým dojmem.

Zvukově se koa nejvíce podobá indickému palisandru, tedy barevný, hřejivý tón s menší odezvou v basových frekvencích, ale o to brilantnějšímí výškami. Těžba této dřeviny je výrazně omezena, a tudíž se s ní můžeme setkat jen u luxusních akustických kytar, kde se používá k výrobě zadních desek a lubů. Nezřídka se s ní ovšem můžeme setkat i coby materiálem na přední rezonanční desku nebo u těl elektrických kytar, kde se vyskytuje nejčastěji v limitovaných edicích.

Korina

Dalším zástupcem exotického dřeva je poměrně málo známá korina (někdy též označovaná jako limba), která se ke stavbě (především elektrických) kytar používá sice již od konce 50. let, nicméně ve velmi omezené míře. Důvodem je její špatná dostupnost a poměrně složitý proces sušení, neboť dřevo má sklony k prasklinám. Dřevo je také výrazně omezeno na těžbě.

Setkat se s korinou můžete například na dnes velmi ceněných a vyhledávaných nástrojích Gibson Explorer a Gibson Flying V z let 1958-1963 (u modelu Flying V jen do roku 1959) a také na reedicích těchto nástrojů. Mezi další výrobce, kteří sahají v omezené míře po tomto dřevu, lze zařadit i Paul Reed Smith, Hamer či Epiphone.

Korina roste převážně ve střední a západní tropické Africe. Dřevo je buď světlé (bílá limba nebo korina) nebo s tmavými pruhy (černá limba). Bílá forma má dřevo smetanové, žluté až zlatožluté barvy, forma černá obsahuje ve dřevě výrazné šedé až šedočerné pruhy. Jak už jsem uvedl, korina se používá zejména na výrobu korpusů elektrických kytar, ale můžeme se s ní setkat i u krků těchto nástrojů. Strukturou se korina nejvíce blíží mahagonu, avšak v porovnání s ním je obvykle lehčí. Má velmi dobré rezonanční vlastnosti, měkké středy a výrazné basy a výšky.

Lípa

Ačkoliv je lípa považována za náš národní strom, k výrobě hudebních nástrojů se využívá její zaocenáská varianta – lípa americká, pod obchodním názvem známá jako basswood. Lipové dřevo je velmi lehké, smetanově bílé barvy s obvykle ne příliš hezkou a nevýraznou kresbou s nazelenalými letorosty. Drobné póry tohoto dřeva jej pak určují především pro finální úpravu neprůhledným lakem. Velmi často je využívána jako náhrada za dřevo olšové a tak se s ní můžeme setkat například u levnějších modelů firmy Fender nebo v hojné míře u firmy Ibanez, ale k nalezení je i u levnějších modelů ESP, Jackson, Yamaha a dalších.

Pokud je dřevo vybíráno pečlivě, rozhodně nemusí být považováno jej lako lacinější náhrada, o čemž svědčí i například signované modely Joe Satrianiho u firmy Ibanez. Americká lípa má lepší rezonanční vlastnosti než evropské druhy s příjemně měkkým zvukem, s dobrou, hlasitou a rychlou akustickou odezvou a bohatými basy. Využívána je zejména pro výrobu korpusů elektrických kytar.

Mahagon

Zřejmě nejznámnější a nejpoužívanější dřevo ke stavbě kytar. Je tudíž nasnadě, že i zde narazíme na několik druhů, lišících se cenou, kvalitou i zvukem. Mahagon se vyskytuje téměř po celé planetě v cca deseti rozdílných druzích, ovšem ne vždy se o mahagon jedná a často se tak označují i jen příbuzné a leckdy bohužel i nepříbuzné a jen strukturou či vzhledem podobné druhy, kterých jsou stovky. Za ten „pravý“ se označuje mahagon americký. Velmi cenným je zejména mahagon honduraský, jehož těžba a export je ovšem dnes již legislativou natolik omezena, že většinový podíl tohoto dřeva na trhu pochází nikoliv z přirozeného prostředí – tedy z oblasti Střední, Jižní Ameriky a Bolívie, nýbrž z uměle vysazených plantáží z Indie a Indonésie.

Honduraský mahagon má syté, červenohnědé zabarvení, je velmi dobře zpracovatelný a trvanlivý. Jeho váha je středně těžká až těžká. Nalezneme jej především na krcích a tělech elektrických kytar (zejména značka Gibson je s tímto dřevem úzce spjata), ale i na lubech, zadních i rezonančních deskách a krcích akustických kytar. Honduraský mahagon produkuje přijemně teplý a hutný tón, výrazný ve středních a basových frekvencích.

Běžněji využívaným druhem mahagonu je mahagon africký. Jeho dřevo je strukturou velmi podobné mahagonu honduraskému, ale je barevně variabilnější, spíše žlutohnědé, světlejší červené až červenohnědé barvy a s časovou tendencí na vzduchu tmavnout. Oproti honduraskému mahagonu má menší hustotu, nepodléhá legislativním omezením a jeho cena je také mnohonásobně nižší. Používá se stejně jako honduraský mahagon k výrobě krků a korpusů elektrických kytar, zadních i rezonančních desek, lubů a krků u kytar akustických. Africký mahagon poskytuje bohatý, temný, avšak ne tolik hutný tón, s menší odezvou ve středobasovém pásmu.

Olše

Olše patří mezi rychle rostoucí dřeviny a ke stavbě hudebních nástrojů se vyuzívá zejména její americký druh. V Evropě rozšířená olše lepkavá má své využití spíše v nábytkářském průmyslu. Dřevo amerického druhu – olše červené – je, jak již název napovídá, červeného či oranžového zabarvení, které však po vysušení získává spíše hnědý nádech. Má velmi pěknou kresbu a často se u něj vyskytuje efektní žíhání.

Dřevo patří mezi lehké, středně tvrdé a dobře opracovatelné. Používá se zejména na výrobu těl elektrických kytar a to nejen u firmy Fender, která jím z ekonomických důvodů nahradila bahenní jasan, ale i například u značky Musicman, Ibanez či Epiphone. Olšové dřevo výborně rezonuje a produkuje bohatý, frekvenčně barevný a vyrovnaný zvuk, bez přítomnosti mnohdy až nepříjemně ostrých výšek, známých například ze zmíněného z bahenního jasanu.

U olše zakončíme druhý díl seriálu a v příštím díle si přehled nejčastěji používaných dřev dokončíme. Ve čtvrtém, posledním díle si uvedeme pár příkladů z praxe a některé další zajímavosti, které vám mohou být užitečné při výběru dřeva pro stavbu vašeho vysněného nástroje.

Tagy dřevo stavba kytar
Mé muzikantské motto: "Když se ti něco nelíbí, tak to nehraj. Ale nejdřív se to pořádně nauč..."
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY