Tereza Lavičková: Mluvit o své sexuální identitě je v Čechách pro některé interprety stále tabu

Jak je to vlastně s tvým berlínským pobytem? Studuješ tam muziku?

Nestuduju, ale jela jsem sem za muzikou. S teepee tady máme producenta plus jsme tu dostali grant na natočení alba. To jsou dva hlavní důvody, proč jsem tady. A zároveň je super, že tu žije tolik umělců. Je skvělý vypadnout z českýho rybníčku a podívat se, jak to vypadá jinde. A hlavně je tady strašně moc ženských muzikantek a queer muzikantů a muzikantek, což se v Čechách nenajde. Hudební průmysl tu vypadá pro mě přívětivěji.

Právě i co se týče i té otevřenosti?

Ano, je to úplně jiný příběh. V Čechách v hudbě pořád dominují muži a je to hodně heteronormativní. Právě nad tím jsem přemýšlela, když jsem začala dělat svůj nový projekt. Ideálně jsem chtěla do kapely holky a zjistila jsem, že bych v Čechách fakt špatně hledala někoho, kdo by byl holka a chtěl hrát můj žánr. Tady je jich strašně moc.

S teepee máte nicméně kariéru v Čechách rozjetou dobře.

To jo. Nevím, čím to je, možná tím, že promlouváme lidem do duší. Někdy mi přijde, že naše koncerty jsou pro všechny něco jako rituál – že si s námi pobrečí, pak se uvolní a je jim líp. Teda aspoň doufám, že to tak je, podle toho, jak jsem s některými z nich mluvila.

Řekla bys, že vaše koncerty jsou pro lidi něco jako bezpečný prostor?

Snažíme se to tak dělat, právě protože naše písničky jsou hodně intimní a mluví o docela těžkých věcech. Takže se vždy snažíme vytvořit prostor, kde se lidi můžou cítit bezpečně, projevit své emoce a být zranitelní. A doufám, že nám to funguje.

Jak vznikla TEZA?

Vzniklo to na mé svatbě. Hrálo nám tam spousta kamarádů a v jeden moment, kdy už jsme všichni byli tak nějak pod vlivem, jsem vylezla na pódium a začala jen tak na blind rapovat. A všichni říkali, že to je super a že něco takovýho musím zkusit dělat. Tak jsem vytáhla svůj notýsek s písničkama, který se do teepee nehodily – třeba právě proto, že se týkaly mojí queerness a lásky k holkám a tak dále –, začala jsem je nějak dotvářet a pak jsem si řekla, že je nahraju. Byli jsme v tu dobu hodně propojený s Prokopem (Prokop Korb alias badfocus, pozn. red.), tak jsme si řekli, že to uděláme spolu.

Jak vypadala vaše spolupráce?

Prokop se kromě projektu badfocus věnuje hudební produkci a momentálně pracuje ve studiu s Jirkou Burianem. Podílel se třeba i na albu Tomáše Kluse. Má široký rozpětí a hudebně si rozumíme. Já na svým sólovým albu mám jak elektroniku, tak taky čistý kytarovky. Pracovali jsme na tom spolu hodně v době covidu a strašně nás to bavilo. Většinou jsem si něco předprodukovala doma, pak jsem s tím přišla za Prokopem a spolu jsme to dodělávali. Většina věcí je už skoro hotová, zbývá dozpívat jen vokály a sehnat peníze na jejich vydání.

Máš přitom chuť ještě znovu sahat do už hotového materiálu?

Jo, právě proto to ještě není hotový (smích). Na sólový desce pracujeme už skoro tři roky a vždycky když si to po nějaký době poslechnem, říkáme si: „A hele, tady by to mohlo být ještě jinak.“ Ale zase některý skladby už se mi líbí tak, jak jsou, a nemám potřebu je měnit.

Co se týče vokálu, tam je pro mě coby posluchače zajímavé, že na rozdíl od tvorby teepee je u TEZY tvůj hlas hodně elektronicky modifikovaný – tím modifikovanější, čím je například singl Colors obsahově osobnější.

To je pravda. Tahle písnička vznikla u Prokopa doma – původně jsem přinesla kytarovku s čistým vokálem, ale řekli jsme si, že by to mělo být trochu tvrdé, že by to chtělo přidat nějaký beat. Takže tam Prokop „na zelený louce“ nasázel nějaký beaty a pak když jsme to poslouchali v autě, shodli jsme se, že to tam necháme, že tuhle mojí polohu zkusíme.

Některý tracky na novým albu zkrátka budou znít tvrději – chtěla jsem se záměrně i trochu trhnout od teepee. Pro teepee si schovávám niternější písničky o depresi (smích), zatímco v mém sólovém projektu jsou spíš „veselejší“ věci nebo věci o mé queerness.

Jak tohle téma zatím rezonuje tady u nás v Čechách? Co tak pozoruju, mužský coming out je zatím u nás mnohem víc „běžný“, než když jej udělá žena.

Zatím jsem negativní ohlasy nezachytila. Mám reakce od kamarádů z mojí komunity, a těm se to líbí. Vlastně i tím, jak jsem v Berlíně, jsem od Prahy i Čech obecně trochu odpojená a cítím se bezpečněji – i kdyby s tím tématem měl někdo problém, mě se to nedotkne, protože tady to nikdo neřeší. A nebo jo, ale já to nevnímám, protože neumím německy (smích). Ale nemám ten pocit. Tady je pro lidi hodně důležitý respekt, zdejší prostředí je prostě mnohem víc přijímající a otevřené.

Tvrdost, kterou jsi v souvislosti se skladbou Colors zmínila, určitě souvisí právě i s tématem coming outu, kdy je potřeba určité osobní průraznosti, aby takový krok člověk udělal. Je to tak?

Ano. Já jsem už tak nas*aná na ten svět, kterej má neustále problém s mou identitou, že jsem si řekla, že to všem natvrdo řeknu a budu si za tím stát. Nestydím se za to. Dělám to vlastně i pro queer komunitu, aby lidi, kteří to mají podobně jako já, věděli, že mají nějakou podporu. V Čechách je pro některé interprety stále tabu mluvit o své sexuální identitě. Vzhledem k tomu, že je to bohužel ještě pořád politické téma, beru trochu jako svou povinnost aspoň se pokusit svou otevřeností situaci u nás zlepšit.

Kdy k tobě „přicházejí“ texty?

Texty písní pro TEZU přicházely ze zamilování a obecně z lásky k ženám. V průběhu let, co randím a chodím s lidma, jsem napsala spoustu textů vztahujících se k nim, takže album For All The Women I Ever Loved bude takové vyznání.

Jak vzpomínáš už z dob začátků s teepee na škatulku „zpěvačka“?

Určitě se člověk setká se spoustou objektifikace, se sexismem, někdy i s takovým divným fetišismem. Často se mi stalo, že mě někdo podceňoval – jednou mi zvukař po koncertě překvapeně řekl: „Aha, já jsem předtím vůbec nevěděl, že hraješ taky na kytaru. Myslel jsem, že jen zpíváš a jsi ozdoba.“ A taky mi někdy bylo nepříjemný být v tom čistě mužským prostředí – fakt nevím ani o jednom klubu, kde by byla holka zvukařka nebo technička…

Zároveň si myslím, že být v pozici zpěvačky u teepee je jiný, než když bych byla sólová zpěvačka – chodí na nás lidi, které baví hloubání o niterných věcech, a kteří neřeší, jak kdo vypadá nebo jestli je holka nebo kluk. Myslím, že mám štěstí, že v tomhle žánru se mi tohle moc neděje.

Takže se ten pocit bezpečného prostoru možná přelije i na ty místní techniky?

Jo, to se mi líbí, to se občas stane, že jsou i ti místní zvukaři a technici po našem koncertu celí rozněžnělý a zjihlý a říkají, že už dlouho nezvučili něco tak příjemnýho a křehkýho.

Jak reflektuješ ten moment, kdy se „osamostatňuješ“ na vlastní sólovce?

Musela jsem k tomu dozrát. S teepee už jsme za sebou měli desku a začala jsem věřit tomu, že to, co dělám, má nějaký smysl – a chtěla jsem si to zkusit sama. Pro mě je totiž dost náročný vystupovat před lidmi. Jsem velká trémistka a k tomu mám ADHD. Je pro mě těžké se soustředit, když se toho kolem mě tolik děje. Léta v teepee mě ale vycvičila a také jsem nabyla určité hudební sebevědomí a víc si na stagi věřím.

Změnila jsi v projektu TEZA nástroj, na který hraješ?

V teepee hraju na českou Jolanu – objevila jsem ji v jedněch hudebninách a strašně se mi líbila, ten zvuk je takovej „dreamy“, takže se k té hudbě hodí. S TEZOU chci set udělat trochu jiný. Momentalně jej dáváme dohromady s mou kamarádkou a multiinstrumentalistkou Aleou Gardiner. A vypadá to, že to bude velká zábava a obě budeme hrát tak trochu na všechno.

Chtěla bych se soustředit víc na zpěv a taky se víc projevit, skákat po pódiu a dělat kraviny (smích). I to je jeden z důvodů, proč jsem začala rozjíždět TEZU – abych sama sebe začala objevovat v jiný poloze a vnímala, jak mi v tom je, když se nebudu pořád schovávat za kytaru a kňourat o tom, jak je ten život těžkej (smích). Chci tam dostat víc energie a dělat trochu větší show.

Jak dobře se v Berlíně hledá kapela?

Je tady spousta událostí pro FLINTA muzikanty*ky – to je platforma pro female, lesbian, intersex, nonbinary, trans a asexual lidi. Zrovna nedávno jsem byla na jedné akci, kde mluvily dvě umělkyně z Palestiny, a já zjistila, že v hudební tvorbě řeší úplně stejný věci jako já – dost mě to nabilo energií. Pak tam probíhal networking, takže jsme začaly s dalšími z nich něco plánovat.

A pak ještě chodím na FLINTA jamy, což je taky strašně nabíjející – potkala jsem tam skvělé hudebnice a hudebníky, a taky tam cítím velkou podporu a prostor pro vlastní vyjádření. Teď to dokonce vypadá, že tady začnu hrát v kapele.

Co dalšího teď kromě TEZY chystáš?

Děláme s Katarzií a s Blankou Maderovou – plus nám do toho přijde ještě Honza Cina a Laura Jašková – písničku proti homofobii. Na to se teď docela hodně soustředím. Pak se o mně taky točí díl dokumentu Muzikantky pro Českou televizi, který by se měl vysílat teď někdy na jaře.

A do toho píšu soundtrack k pornofilmu. Hrozně se na to těším. Tady v Berlíně je spousta kolektivů, které dělají etické, feministické, queer porno. S jedním z těchto kolektivů jsem navázala spolupráci a skládám jim elektronický až techno soundtrack. To je pro mě také úplně nová poloha a výzva.

Jak se liší etické porno od toho „klasického“?

Je to úplně jinej svět. Je na tom vidět, že to všechny zúčastněné baví a je to natočeno s respektem, konsentem a dávkou autenticity. A je to větší umění jak esteticky, tak příběhově. Tenhle film je například o robotech, kteří dělají sexuální revoluci (smích). Bude se to promítat na evropských pornfestivalech a určitě se to nedá srovnávat s videi, která člověk najde běžně na internetu. Chci teď víc dělat hudební produkci, tak jsem začala zostra muzikou k pornu – a pak se uvidí (smích).