Přejít k hlavnímu obsahu
Skromná produkce vytváří osobnější dojem, a důležité je hlavně i textové poselství zahrnutých skladeb | Foto: archiv
Skromná produkce vytváří osobnější dojem a důležité je hlavně i textové poselství zahrnutých skladeb | Foto: archiv
Petr Adamík - Pá, 15.10.2021 - 12:00

The Specials pojali album protest songů netypickým způsobem

Není to dlouho, co 2Tone ska veteráni The Specials překvapili, když po dlouhých letech přišli s albem Encore. Nyní se zbývající původní členové Lynval Golding, Horace Panter a Terry Hall vrací s kolekcí cover verzí, kterou tvoří dvanáct vybraných protest songů. Ska byste na albu ale hledali marně. 

Coby multikulturní kapela měli The Specials texty vždy plné sociálních či politických témat, boje proti rasismu a vůbec všeobecně boje proti jakémukoli útlaku a nespravedlnosti. Udělat album převzatých protest songů je tak v jejich případě zcela přirozený krok. Písně Leonarda Cohena, Talking Heads nebo bluesmana Big Billa Broonzyho se ale nenesou v rytmu ska, jak by někdo mohl očekávat, ale pohybují se v rozmanitějších polohách od folku až po rock. Některé se povedly, jiné trochu méně.

Horace Panter se nechal slyšet, že pravidlo pro výběr skladeb znělo jasně: „Žádné Eve Of Destruction nebo Give Peace A Chance.“ Trio vybíralo spíše z méně provařených skladeb, i když se ve finálním výběru objevila Marleyho Get Up Stand Up, která celé album uzavírá. Její podoba je však vzdálená originálu. Lynval Golding dává jen za doprovodu akustické kytary šanci vyniknout textu a je z toho snad nejpovedenější zpracování. Zajímavého podání se dostalo i Listening Wind od Talking Heads s ženským vokálem Hannah Hu, perkusemi, dechy a jemným reggae nádechem (živá verze z aktuálního turné se jim povedla ještě líp). 

Trouble Every Day od Franka Zappy a jeho Mothers Of Invention má upřímný, garážový zvuk, přesto jí ale chybí více sprostoty a ostrosti, kterou oplývá originál. Jisté ale je, že takhle jste The Specials ještě neslyšeli. Energii, tolik žádanou v jejich muzice, nabídne nejstarší skladba Ain't Gonna Let Nobody Turn Us Around z roku 1924 (The Dixie Jubilee Singers). Black, Brown And White, skladba o rasové segregaci od Big Billa Broonzyho, je věrná originálu a to jí sluší. Naopak nějakou výraznější změnu by si zasloužila Fuck All The Perfect People nebo I Don't Mind Failing (Malvina Reynolds).

Co na desce oceníte jako muzikanti?

The Specials tímto počinem oprášili mnohdy už zapomenuté písně a dali jim nový život. Z jejich podání není znatelné, že mezi některými ze skladeb je rozdíl i několik desítek let. Skromná produkce vytváří osobnější dojem, a důležité je pak hlavně textové poselství zahrnutých skladeb. Reggae album autorských písní, které bylo původně v plánu, by zřejmě bylo zajímavější, ale snad se na něj ještě dostane.

The Specials - Protest Songs 1924-2012

The Specials – Protest Songs 1924-2012

Island Records, 55:02

65 %

 

 

 

Tagy The Specials Recenze alb
Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY