Radovan Šťastný: Album Šťastný Žáček je výpověď dvou padesátiletých kluků

Album se skládá ze třinácti skladeb, od šansonovějších po soulové či folkové. Jaká je ústřední myšlenka desky, její leitmotiv?

Je to výpověď dvou padesátiletých kluků, kteří představují svůj pohled na to, jak dělat hudbu nejlíp a poctivě. Hudební multižánrovost je způsobena právě texty, které tíhnou převážně k šansonu. Formálně je propojuje lyrická stránka, obsahově pak míří i třeba do vztahů nebo jiných témat.

„Z tohoto úhlu pohledu je naše deska největší ostravský kavárenský zázrak. Trochu hořká, s jedním cukrem, s chutí, co dlouho zůstane na jazyku.“ To je úryvek, který se dočte návštěvník webu vytvořeného pro album Šťastný Žáček. Podle popisu mě napadne espresso. Nepřemýšleli jste ale, že byste vytvořili „cappucino“ nebo „latte“, něco sametovějšího? Či svěží „espresso tonic“?

My jsme neměli žádný plán. Mám celou řadu textů, z nichž jsme s kamarádem Michalem Sedláčkem vybrali základ pro demáčky. Ty jsem pak donesl Michalu Žáčkovi. Původní domluva byla doaranžovat.  V několika věcech se melodický postup Michala Sedláčka zachoval, u jiných došlo k větším úpravám. Společně jsme si nicméně na začátku rovnou řekli, že i do budoucna nechceme tvořit espresso nebo cappucino. Nejde nám o formu, ale o kvalitu kávy.

Jaká je tedy mezi vámi spolupráce?

Ani jeden z nás neumí oddělit spolupráci profesně-hudební a lidskou. Dokonce bych řekl, že druhé je podmínkou pro první. Navíc jak se známe dlouho, už skoro třicet let, tak ani mnoho věcí nemusíme vysvětlovat a komentovat. Oba víme, jaký je společný záměr. Je to jako s manželi – spousta věcí není vyřčena a oba vědí.

Chápu správně, že v tomto autorském vztahu budete pokračovat i nadále? Chystáte další album?

Určitě budeme ve spolupráci pokračovat i nadále, ale nemáme pevné datum vydání dalšího alba. Shodli jsme se na tom, že se nechceme nijak omezovat. Tvoříme průběžně, teď třeba vozí Michal na turné s Richardem Müllerem po Slovensku můj nový text pro Jiřího Korna a zkouší do toho začlenit nějaké tóny a melodie.

Jak je ale vaše album naživo hratelné, když se na něm podílela obrovská řádka muzikantů – z hudebníků třeba Michal Pavlíček, Martin Gašpar, Jan Uvira, Pavel Sotoniak, ze zpěváků Aneta Langerová, Vojtěch Dyk, Jarek Nohavica, František Černý a další?

Nemáme kapelu, se kterou bychom objížděli koncertní šňůru. Michal ale spolupracuje s řadou výborných umělců, a tak jsme si řekli, že to bude naše cesta. Tvořit pro jiné, kteří mají po boku partu hudebníků.

Dočká se případný zájemce živého poslechu Šťastného Žáčka?

Ano, je v plánu na podzim 2024 připravit několik koncertů v několika městech – Praha, Ostrava, Brno a možná i další – většinově s těmi muzikanty, kteří se na albu podíleli. Zároveň ale vzniká spojení s Janáčkovou filharmonií Ostrava, která má zájem o speciální společný koncert. Určitě ale nelze počítat s tím, že vystoupí všichni spoluautoři. Není to možné ani logisticky, ani prakticky, do muzikantského nebe odešel František Segrado a Dano Heriban. 

Jak tedy prakticky plánujete poskládat písně z alba?

Když jsme seděli s Jaromírem Nohavicou na kávě a předávali jsme mu desku, tak jsem na něj pohlédl, otázka na jazyku a on jen pokýval hlavou a řekl: „Jasně, já to beru za své. Zazpívám to za ně.“ 

To je opravdové gesto.

To je. Ona obecně spolupráce s Jaromírem je unikátní i v tom, že jen výjimečně spolupracuje na deskách jiných autorů a zpívá texty, které si sám nenapsal. Co mám poslední informaci od Michala, dokonce si vyžádal všechny tři písně, aby je mohl zpívat na svých koncertech. A to je něco, čeho si obzvlášť vážíme. Známe se už roky, různě spolupracujeme a vnímáme ho jako člena rodiny, v dobrém i ve zlém. Tušil, že nám jde o kvalitu, a tak nám může věřit. Potvrdil to i jeho telefonát ve tři ráno, že to chce určitě zpívat. Takže je to pro nás obrovská čest, že do toho takto jde.

Na albu zpívá tři písně Aneta Langerová, dvě Vojta Dyk. Ostatní zpěváci každý po jednom songu. Je za tím nějaký skrytý význam?

Původní plán byl, že tři interpreti zazpívají po dvou skladbách. Nakonec jsme se ale vzájemně dohodli, že Aneta zazpívá tři písně, což pro nás v konečném důsledku bylo i celé jednodušší. Měli jsme s ní roztočený klip a byli jsme naladěni na jedné vlně. Celkově naše spolupráce byla velmi milá a produktivní. A nebudu lhát, její jméno nám pomohlo přesvědčit další hudebníky, aby se k projektu přidali.

Jak si jednotlivé písně našly cestu ke zpěvákům? Nebo to bylo obráceně?

Ne, my jsme je oslovovali cíleně. Nebyla žádná možnost, jen buď, anebo. (smích) Tady ale musím vyzdvihnout Michala, který měl cit pro výběr, a když jsme dali dohromady demo album, bylo velmi vydařené a ve finále jsme do něj už příliš nezasahovali. Písně i hudebníci si vzájemně velmi sedli. Pravda, tvorba alba trvala téměř tři roky, Michal si s tím po hudební stránce opravdu vyhrál. Muzikanti pak dostali hotové věci, což nám pomohlo dál ve spolupráci. Je ale pravda, že jsme i přemýšleli, aby píseň zpěvákům sedla. Aby mohli zpívat o tom, co je jejím obsahem, protože to zažili. Musí to být uvěřitelné.

Co tedy pro vás znamená hudba, jaké má zastoupení ve vašem životě?

Já přemýšlím skrze obrazy. Ať už je maluji, kreslím, nebo píšu. A hudba je prostředkem k obrazům. U Michala je to naopak. Hudba je pro něj cíl, život bez ní by pro něj neměl smysl. Jde o jeho vyjadřující prostředek a když hraje, tak ke mně jeho myšlenka dorazí. Vždy poznám, o čem hraje a co chce sdělit, což se u většiny hudebníků moc nevidí.

Stejné je to i u psaného textu. V jedné větě mi autoři skrze zpěváky sdělí, že se rozešli, že na někoho čekají, že chtějí další šanci. Ztratím se v tom, nedivte se. Já i Michal ale chceme, aby dílo mluvilo jasně a samo. Hudba bez textu, text bez hudby. Když se ale setkají dohromady, jejich významy se zdvojnásobí.