Přejít k hlavnímu obsahu
Je fajn mít vždy nějaký mustr světového měřítka pro inspiraci. | Foto: archiv NOMURA
Je fajn mít vždy nějaký mustr světového měřítka pro inspiraci. | Foto: archiv NOMURA
Dominik Černoch - Po, 22.08.2022 - 15:00

Nomura a Self Ignition: Příběh ze zákulisí natáčení metalového klipu

Pro mnohé z vás bude asi název NOMURA neznámým pojmem, a tak bych vám chtěl říct pár slov na úvod. Jsme poměrně mladá metalová kapela, která vznikla teprve na jaře roku 2020, avšak o to víc se činíme. Na svém kontě máme už jedno EP a dva videoklipy. První z nich vznikl na song Deep under the skin, který najdete na zmíněném ípíčku, druhý s názvem Self Ignition je čerstvou novinkou. Nasbíral už solidní počet zhlédnutí na YouTube, tak si troufám říct, že se docela povedl. Jak jsme tento song a klip k němu natáčeli? Podělím se s vámi o naše zkušenosti, třeba se vám budou hodit.

Nahrávání a postprodukce nebyl žádný med

Song Self Ignition byl jasným adeptem na videoklip už od prvního poslechu. Když nám ho poprvé na zkušebně zahrál náš kytarista a skladatel drtivé většiny skladeb Jirka Mrázek, byli jsme z něho celkem dost odvaření. Má groove, je temný a nepostrádá djentové prvky. Všechno tohle nám dost „šmakuje“. Skladbu jsme nahráli v moravském Bzenci (Studio Shaark), kde jsme byli přes noc, a tak nás druhý den kocovina neminula (jinak to snad ani nejde, když nocujete v srdci vinařské oblasti).

Větší oříšek než nahrávání ale nastal při výběru producenta, který by si tento vál vzal pod svá křídla. Jelikož jsme chtěli moderní, agresivní sound, bylo nám od začátku jasné, že to musí být člověk, který se v tomhle stylu pohybuje. První pokus nám moc nevyšel. Podle recenzí jsme vybrali jednoho Francouze – ten nám ale ze skladby udělal jednu velkou valící se stěnu bez dynamiky. Nakonec jsme to asi po pěti revizích, které pořád postrádaly dynamiku odpískali a hledali dál.

Při druhém pokusu jsme byli opatrnější. V principu jsme brouzdali po YouTube (kde by bez něho dnešní muzikant byl!) a když se nám zalíbil nějaký zvuk, tak jsme daného producenta oslovili. Tak se nám povedlo sehnat borce z UK. Adam Cox z kapely SCOLDS nám sednul zvukově i finančně. Komunikace s ním byla parádní, vyhověl všem našim přáním… no můžu jen doporučit jak mix, tak jeho kapelu. Je to nářez! Co z toho plyne? Neomezujte se jen na producenty v Česku, dnešní možnosti internetu jsou prakticky neomezené a není problém spojit se s lidmi na druhém konci světa.

Mix máme, teď ještě promyslet klip…

A teď se můžeme mrknout na samotný videoklip. Od začátku jsme chtěli sáhnout po někom ostříleném, kdo má klipy zmáklé, a zároveň se mu líbí corová hudba. Pokukovali jsme po klipech od Matea Ťažkého, a nakonec ho oslovili. Komunikace to byla rychlá. Dohodli jsme se na ceně a první, co po nás Mateo chtěl bylo vyjádřit naši představu a text songu, aby se měl od čeho odpíchnout. Po pár dnech z něho začaly padat nápady. Chtěl klip udělat temný a celkově špinavý (Tady jsme se dost inspirovali kapelou Bad Omens a jejich skladbou Dethrone.) Dle mého názoru je fajn mít vždy nějaký mustr světového měřítka pro inspiraci.

Tak jo, námět byl více méně na Mateovi, my jsme mu poslali pár klipů, které se nám líbí a řekli mu, co bychom z nich chtěli vytáhnout. Nás ale čekal jiný úkol. Potřebovali jsme sehnat prostory, a to je v dnešní době docela oříšek. Sám jsem byl omrknout pár lokací, ale všechny byly buďto mimo náš rozpočet, a nebo mě majitelé odpálkovali hned, jak slyšeli, že chceme tvořit dílo v „undergroundovém“ stylu, který vybočuje z rádiových kolejí.

Už to začínalo vypadat celkem bídně, jelikož byl domluvený termín natáčení, ale my jsme stále byli bez prostoru. Naštěstí napadlo mou přítelkyni jedno opuštěné stavení blízko hradu Hukvaldy. Hned ten den jsme to šli omrknout, nafotit a poslat klukům z kapely a Mateovi. Byla tam stará temná půda, původní dřevěné trámy, no docela pochmurné místo na to, aby klip vypadal fakt cool. Všichni byli nadšení, takže místo jsme konečně měli. Natáčecí den se pomalu blížil, sehnali jsme všechny potřebné věci a rekvizity, které jsme dostali za úkol, a mohli jsme s klidem čekat na den D.

Z natáčení videoklipu

Jde se natáčet!

V den natáčení jsme se sešli okolo 11. hodiny a pomohli jsme natahat na půdu všechna světla. Nejtěžší a zároveň nejproblematičtější bestie byl agregát, který nám hned při druhé nebo třetí klapce umřel. Byli jsme celkem bezradní a hodinu a půl jsme se ho snažili rozchodit. Bez úspěchu. Když už jsme si mysleli, že máme po natáčení, přišli jsme na to, že problém není v agregátoru, ale spálené prodlužce. Ještěže jsem elektrikář… Po výměně kabeláže už všechno probíhalo podle scénáře. Všude lítalo bahno a piliny, které ale v klipu splnily svůj účel, takže ta spoušť stála za to. Nástroje jsme museli leštit ještě týden po natáčení a z trenek se mi piliny sypaly taky dlouho. Celkově nám natáčení zabralo přes 12 hodin, takže jsme trošku přetáhli do nočního klidu, ale naštěstí to nevadilo. Široko daleko nebyla skoro žádná obydlená budova, snad jen rybáři, kterým jsme možná trošku vyplašili úlovek.

Takhle vznikl náš klip, na který jsme všichni z kapely hrdí. Cesta Nomury je teprve na začátku, ale už teď víme, že stylem, který obsahuje trošku progressivu a djentu není úplně lehké prorazit. Člověk ale musí myslet na to, že hudba je hlavně koníček a zábava, která nás musí naplňovat v maximální míře. A jaké jsou naše cíle? Jako každá tvrdší kapela v ČR bysme si chtěli jednoho dne zahrát na festivalu Brutal Assault. Věříme, že když budeme makat, tak se to podaří.

Z natáčení videoklipu

Jak jste k nahrávání svého singlu a klipu přistoupili vy? Jaké jsou vaše vize? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.

Tagy komunita NOMURA

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Dominik Černoch
Bubeník kapely NOMURA, velký hudební nadšenec, především progresivní metal-corové scény. Na bicí převážně samouk, avšak nějakou dobu jsem navštěvoval soukromého učitele. V kapele mám na starost sociální média a propagaci.…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY