Koncert zblízka: Pop Messe opanovali Young Fathers, Max Cooper či Grove

Vyrazit ve dnech 28. a 29. července do Brna na Maxe Coopera, Young Fathers nebo Clarka pro mě byla povinnost. Ostatně ne náhodou obdržel festival Pop Messe za loňský ročník ocenění Počin roku v hudebních cenách Vinyla. Skvělá lokace, dekadentní scény Bobycentra, inspirativní výběr hudby.

Pátek ve znamení Young Fathers

Začal jsem příjemným koncertem rapera Gleba. Od ikony slovenské scény jsem čekal víc, ale i tak to bylo pěkné. Daleko větší dojem na mě každopádně udělalo vystoupení Lazer Vikinga, který v závěru svého setu tradičně vyrazil mezi fanoušky. Jako úplně z jiného světa ovšem toho dne působili zejména Young Fathers. Takový příval energie, který pouštěli do lidí, jsem letos na koncertě snad ještě nezažil. A to navzdory tomu, že z klíčového tria chyběl nemocný Kayus Bankole. I bez něj dvojice podpořená hostující zpěvačkou a doprovodnými muzikanty na pódiu rozpoutala rituálně očistné peklo. Rap, gospel, pop, rock? Přesně takhle si představuju moderní nadžánrovou kapelu 21. století!

Na vnitřní Fléda stage na běsnění Young Fathers úhledně navázal elektronik Clark. Jeho mnohovrstevnatá taneční elektronika mě před odchodem do peřin dokázala zklidnit. Za zmínku ale určitě stojí také další vystoupení, na kterých jsem se více či méně mihnul: skvělý set lásku rozdávajícího Fvck_Kvlta, sympatická prezentace Party vynikajících lidí a hračičkovští Panda Bear & Sonic Boom. Příliš mně v tu chvíli nesedli snad jen disharmoničtí postpunkeři Gilla Band. Jiní si však také jejich koncert pochvalovali.

Sobotní audiovizuální zážitek s Maxem Cooperem a nálož Grove

Druhý den festivalu jsem odstartoval se Snapped Ankles. V podvečerním čase to nebylo úplně ono, i tak ale jejich „lesní folk, který je potomkem stromů“ zafungoval. O poznání víc jsem ale na malé Kabinet stage později kvitoval našlapané vystoupení dvojice P/\ST, před nimiž jsem chvíli setrval také na znamenitých Berlin Manson a následně dole na uvolněném indie popíku Davida Žbirky a jeho projektu Sunnbrella.

Má velká očekávání nenaplnili zpočátku skvěle se rozjíždějící Spiritualized. Skvěle sehraná parta kolem Jasona Pierceho ve druhé půlce vystoupení poněkud ubrala na plynu a výsledný dojem nezachránilo ani trio šikovných back vokalistek. Daleko víc zafungoval Ventolin, odkud jsem se ještě stihnul přesunout na hezký set Mareuxe, který dojemně zpíval o úzkostech, bolesti a nešťastných láskách.

Vrchol večera a dost možná i celého festivalu přišel s opulentním zážitkem v podobě koncertu Maxe Coopera. Jeho zdvojená projekce a tanečně vystavěný hodinový blok na hlavní scéně konečně i mě zeširoka rozpohyboval. Šanci jsem chtěl dát i opěvovaným Japoncům Dos Monos, ale po pěti minutách mě to stáhlo zpět na Coopera. Avšak famózní, už jen tím, jak si se stovkou fanoušků fantasticky dokázal hrát a vytvářet s nimi kotel, byl také set krále rapových virálů Tommyho Cashe.

Pro mě osobně ovšem tou nejlepší tečkou bylo až vystoupení raperky Beth Griffin alias Grove na propocené malé scéně. Výdej i příjem energie byl dost možná srovnatelný s tím, co o den předtím předvedli Young Fathers. Po tomto zážitku se do mě už víc nevlezlo. Hudson Mohawke a jeho taneční orgie mě po pouhých patnácti minutách už spolehlivě poslaly na kutě.

Čtvrtý ročník festivalu Pop Messe se stěhuje do brněnského velodromu

Třetí ročník Pop Messe se povedl. Nezbývá než se těšit na rok 2024, kdy se festival stěhuje do unikátních prostor brněnského velodromu. A popřát mu, aby jeho návštěvnost za rok byla nejméně trojnásobná: zaslouží si to! Vstupenky na něj jsou už v prodeji.

Závěrem snad už jen dodám, že jako návštěvník bych příště ocenil lepší umístění čtvrté Soundsystem stage, která místy rušila hlavní scénu. A také bych uvítal ukončení stávajícího bezhotovostního cashless systému, který za komfortní řešení rozhodně nepovažuju. Festivalu v moravské metropoli by pak bezesporu slušel aspoň jeden samostatný stánek s kvalitním vínem. Možnost koupit 2 dcl naturálního vína na místě sice byla, ale za 120 korun, proto jsem šel raději cestou 4 dcl dobrého piva za 70 korun. To jsou však jen drobné vady na kráse jinak fantastického festivalu, na kterém příští rok, pokud to bude jen trochu možné, nebudu chybět.