Billy Idol stále tančí a má vše pod kontrolou
Billy Idol není z těch, co by chrlili nový materiál každým rokem a deska Dream Into It je teprve jeho třetím dlouhohrajícím počinem (nepočítáme-li vánoční album Happy Holidays) v novém tisíciletí. Od jeho poslední studiovky Kings & Queens Of The Underground uběhlo jedenáct let, poté Idol svým fanouškům naservíroval „pouze“ dvě EP. Nastal tak opět pravý čas na dlouhohrající album.
Dream Into It je svým způsobem koncepční nahrávkou, na níž Idol rekapituluje svou kariéru, od malého snílka z Bromley, až po světovou rockovou hvězdu se všemi výhodami i úskalími, které mu tato pozice přináší.
Z Idolovy doprovodné kapely je vedle parťáka Stevea Stevense přítomen pouze klávesák Joe Janiak. Mihne se i bubeník Erik Eldenius, avšak jen v roli doprovodného vokalisty, bicí totiž na desce obstaral Josh Freese (aktuálně člen Foo Fighters), titulní skladbu pak nabouchal Glen Sobel. Basové party si vzal na starosti Chris Chaney z Jane's Addiction a objeví se i další zajímavá jména. Pojďme ale pěkně popořadě.
Desku zahajuje titulní skladba Dream Into It. Po úvodním samplu, vypůjčeného ze skladby Dream Baby Dream elektropunkového dua Suicide, se rozezní osmdesátková chuťovka se vším všudy. S dobovými beaty a aranžemi se vracíme do Idolova komerčně nejúspěšnějšího období někde mezi alby Rebell Yell a Whiplash Smile.
Zato singl 77 je z úplně jiného soudku. Líbivé kytarové vyhrávky jedou na vlně módního pop punku. Vše do sebe zapadá, když zjistíte, že se na ní autorsky podílel Nick Long, který měl prsty mimo jiné i na pop punkových věcech Machine Gun Kellyho. Na singlové verzi se po boku Idola objevuje Avril Lavigne, nicméně na fyzických nosičích v ní uslyšíme pouze Idola. Lavigne podává obstojný výkon, ale přeci jen je autentičtější, když o King's Road, teddy boys a skinheadech zpívá pamětník punkové revoluce sám.
Duet s vrstevnicí Joan Jett je tak o něco přirozenější, a to i přes to, že Wildside má rovněž pop punkový odér. Dobře dopadlo také spojení s Alison Mosshart v písni John Wayne, kterou Idol už dříve zpracoval pro výběrovku Idolize Yourself z roku 2008.
Samozřejmě nechybí ani svižnější kousky. V Too Much Fun naservíruje Steve Stevens jedno ze svých typických sól, People I Love má úžasný refrén a nádech power popových kapel z přelomu 70./80. let, Gimme The Weight zase zní něco jako „idolizovaní“ The Cure. Po akusticky laděné I'm Your Hero pak přijde velký závěr s hitovkou Still Dancing, která v sobě má všechny ingredience z nejslavnějších kousků blonďatého rebela.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Album v kostce převypráví příběh muže, který svého času dokázal punkovou rebelii přenést do popového prostředí a zanechat na hudební scéně výraznou stopu. Bude zřejmě dobře plnit i roli soundtracku k dokumentu, jenž má mít premiéru už v červnu.
Celkově má nahrávka jemnější zvuk, stejně tak Billyho hlas se, zřejmě s ohledem na věk, drží v klidnějších polohách. Idol je každopádně stále pánem situace a na Dream Into It si zachoval svou tvář, aniž by jen recykloval starší nápady. Vedle producentského týmu na tom má lví podíl také Steve Stevens, jehož přítomnost je nepřeslechnutelná.
Billy Idol – Dream Into It
Dark Horse, 00:34:50
rock/punk/pop
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
